Stepi

, ekologie a) pevninský biom náležející k eremiálu, převážně s travními porosty (viz též prérie, pampy); b) v užším slova smyslu synonymum pro stepi oblasti palearktické, které se rozprostírají téměř nepřerušeně od Maďarska do Mongolska a severovýchodní Číny (tzv. stepní koridor). V západní části, tj. na Balkáně, Ukrajině a v západní Sibiři, je půda stepi bohatá na živiny (černozem); travní porosty jsou tvořeny zejm. kostřavami, smělky a kavyly, rostou zde tulipány, hyacinty, kosatce (viz též kosatcovité), pivoňky, šalvěje aj. Dále směrem na východ, ke středu kontinentu, je půda chudší, porosty kostřav a kavylů nahrazují pelyňky, v jarním období se objevují jednoleté byliny (např. pryskyřníky a reveně). V některých zvláště suchých oblastech, např. při ústí Volhy do Kaspického moře, jsou stepi tvořeny jen porosty pelyňku a mechů.

Ottův slovník naučný: Stepi

Step (z rus. step, něm. Steppe) je název ustálený v zeměpise pro krajinu rovinatou nebo mírně zvlněnou, obyčejně porostlou travou nebo nízkým křovím. Liší se ve mnohé příčině od pouště, třeba je často pouze jejím předchůdcem. Hlavní známky stepí jsou: slabý poměrně porost půdy, naprostý nedostatek stromoví, dále občasné úplné usýchání vegetace za horkého léta, s čímž souvisí dvojí doba odpočinku v zimě a v létě, neschopnost stepí k účelům zemědělským pro nedostatek pravidelné vláhy a jednotvárnost rostlinných druhův. I možno mluviti o rázu stepním po stránce botanické, zoologické a anthropogeografické, který však nemusí se obmezovati pouze na roviny, nýbrž může se vztahovati i na svahy hor a stráně pahorkův. Ale místní podmínky, jako nestejné množství vláhy, poloha a povrch krajiny, jakost půdy i geologická minulost, zvláště v dobách posledních (naplaveniny, nánosy, spraš a pod.), mají vliv na odlišný ráz stepí v jednotlivých končinách světa. Kdežto jméno stepi, platné původně pro jižní Rus, přikládá se krajinám ve střední Asii, v Mongolsku a částečně v již. Sibiři, na Íránu, v Syrii a v sev., vých. i jižní Africe, slují stepi v Sev. Americe prairie a savanny, v Již. Americe pampy a campos, ve Francii landes, v Německu Heide, v Uhrách puszty. Uvedené rozdíly pak nás vedou k bližšímu označení rázu stepí, tak že možno mluviti o stepích solných (na př. kolem Kaspického moře), jejichž půda je prosycena solí a které vedle stepí kamenitých a písčitých jsou přechodem ku pravým pouštím; dále stepi křovinaté, porostlé křovím, jako trnitá step patagonská, charapals v Mexiku a Texasu, kdežto austral. stepi pokrývá neproniknutelný scrub; značné rozlohy v Italii zabírají vonné a trnité macchie, monte bajo ve Španělsku a xerovuni v Řecku. Místy přecházejí pak stepi znenáhla v lesnaté krajiny, jako v již. Uralu, nebo galeriové lesy ve střední a vých. Africe, nebo llanos a campos cerrados v Již. Americe. Jako stepi vytvořily si svůj odlišný ráz ve květeně i zvířeně, tak působily i na člověka. Nehodíce se z valné části k zemědělství, nutí člověka k životu pastýřskému, kočovnému. I když step někde je vzdělána, nedostatek vláhy vadí většímu rozvoji rolnictví. Drsný život, občasná bída činí obyvatele stepí podnikavějším, výbojnějším. Proto ze stepí vyšli nejmocnější a nejstrašnější dobyvatelé a podmanitelé i kulturních říší, jako Mandžuové v Číně, turecké kmeny v Persii, Arabové v Egyptě a sev. Africe, Fulbeové v záp. Africe, Mongolové na Rusi, Hunové, Avaři, Maďaři a konečně Turci ve střední a jv. Evropě, ba v jistém smyslu i Rusové (pomocí kozáků, obyvatelů stepí). Naopak zase step byla útočištěm svobodných a podnikavých uprchlíků ruských nebo nezávislých Araukanů v Jižní Americe a p. Různý ráz půdy stepí a odlišné klimatické poměry mají rozhodný vliv na květenu, tak že není všude stejná. Mimo to některé části stepí jsou přechodem v kraje lesnaté, některé v pravé pouště. Hlavními však společnými biologickými znaky stepní flory jsou chranidla proti přílišnému vypařování vnitřní vláhy, a to je buď kožnatý neb srstnatý povrch větví a listů, kterých bývá obyčejně málo, za to více trní, jež zároveň je rostlinám ochranou proti zvěři, jako je v stepi africké hojný Astragalus, Alhagi camelorum, Retama, Acacia, v asijské sulkhir (Agriophyllum gobicum). Jiné druhy mají své dužnaté částky kryty kožnatým povrchem a uchovaly ve své tkani zásobu vláhy, jako je přes 1200 druhů kaktusů ve stepích amerických, jihoafrická skupina Mesembryanthem, anebo pokryty jsou vrstvou pryskyřice, jako Xanthorrhoea v Australii. Mnohé pak opatřeny jsou silnými dlouhými kořeny pro snadnější sbírání vláhy nebo hlízami, jako na př. Testidunaria elephantipes jihoafrická. Podobně ani zvířena není všude stejná, podléhajíc místním poměrům. Ve stepní fauně převládají svým počtem ssavci, a to z větších hlavně druhy takové, jež snadno překonávají veliké vzdálenosti, aby spíše skrovnou výživu si našli, jako na př. kopytníci, anebo pouze menší druhy, jako hlodavci; podobně i u ptáků převládají běžci nebo kurovití (namnoze barvou svou připodobení barvě stepi), méně jest plazů. Množství závisí na bohatství rostlinném, skýtajícím výživu býložravcům, kteří opět jsou kořistí dravců. Tak na stepích stř. a již. Afriky žijí žirafy (Camelopardalis giraffa), zebra (Equus zebra), četné druhy antilop; na stepích asijských džiggetaj (E. hemionus), několik druhů gazel (zvl. Gazella picticauda) a sajka (Saiga tartarica). V Sev. Americe nyní skoro vyhubený bison a vidloroh (Antilocapra americana). Zvláště pak hojně zastoupeni jsou ve stepích hlodavci, jako v již. Rusku četný bobák (Arctomys bobac), dále syslové, zajíci, lumík, slepec (Spalax typhlus), četné druhy hrabošů, v prairiích je typický psoun (Cynomis) a skokan (Jaculus), jihoamer. pampám mara (Dolichotis), vedle rázovitých pásovců. Z dravců hojně zastoupeni jsou nejvíce psovití, bahenní rys, irbis a j. Z ptactva jsou stepím typickými: pštrosi v Africe, nandu (Rhea) v Již. Americe a emu (Dromaeus) v Australii; dále dropi, stepokur kirgízský (Syrrhaptes paradoxus), rod Pterocles, četní skřivani, zvl. skř. černý (Melanocorypha tatarica) a sojky pouštní (Podocinae). Svět plazů má své zástupce v četných varanech, dále v rodech Lacertid, Agamid a Scincid, vedle hojných druhů zmijí. Literatura. A. v. Humboldt, Ueber die Steppen und Wüsten (v »Ansichten der Natur«); Nehring, Ueber Tundren und Steppen der Jetzt- und Vorzeit (1890); Berthault, Les Prairies (1896).

Související hesla