Stereotomie

, obor, v němž se řeší úlohy stavebních konstrukcí na základě deskriptivní geometrie (např. zdi, klenby, schodiště). Studuje, jak z daného materiálu vytvářet tělesa a jak je spojovat v projektovaný objekt. Stereotomické úlohy vedly ke vzniku deskriptivní geometrie.

Ottův slovník naučný: Stereotomie

Stereotomie (z řec.) učí, jak pevným hmotám udílí se určité omezeni řezáním, tesáním a podobnými výkony, tedy vůbec ododnímáním hmoty od surového kusu. V užším smyslu vyrozumívá se tímto slovem t. zv. kamenořez (Steinschnitt, coupe des pierres), jehožto předmětem jsou stavebné konstrukce (zdi, klenby, schody), pokud se zdělávají z kamene tesaného. Stereotomie učí tedy děliti daný celek v přiměřené díly a zdělávati tyto díly z kamene, ovšem pak i odvozovati veškeré prostředky a pomůcky, kterých vymáhá zpracování dílů. Stereotomickým předmětem zvláště důležitým jsou válcové klenby šikmé, při kterých se užívá buď zřízení orthogonálného neboli pravoúhelného (appareil orthogonal), buď šroubového (appareil hélicoidal). – Některé spisy stereotomické obírají se též přitesáváním dřev za účelem jejich spojení neboli vazby. Po stránce historické možno říci, že deskriptivní geometrie vyrostla ze stereotomie– Literatura: Frézier, La théorie et la pratique de la coupe des pierres et de bois (1737 – 39); Ringleb, Lehrbuch des Steinschnittes (1844); Leroy, Traité de stéréotomie (4. vyd. od Marteleta, 1866); Graeff, Appareil et construction des ponts biais (1867); Adhémar, Coupe des pierres (7. vyd., 1874); Rouché a Brisse, Coupe des pierres (1893). Šln.