Stésichoros

, řecký básník. Autor sborové lyriky, která se však dochovala pouze v nepatrných fragmentech.

Ottův slovník naučný: Stésichoros

Stésichoros, lyrický básník řecký (*640, †555 př. Kr. ), žil v Himeře na Sicilii (odtud Himerský, ač rodištěm jeho byla snad lokerská osada Matauros v Italii) a zemřel v Kataně, kam utekl se před tyrannem akragantským Falaridem. Tento stihal jej, poněvadž Stésichoros, varoval Himeřany, by nesvěřovali se Falaridovi. Poesie chorická (sborová) má ve Stésichorovi, jehož básně tvořily 26 knih, svého hlavního zástupce a pěstitele, proto prý obdržel název Stésichoros, (= mistr sborů) místo svého jména Teisias. Ve svých zpěvech sborových, které po prvé zavedl na Sicilii, pěstoval hlavně mythos hérojský; avšak neomezoval se obyčejným podáním mythickým, nýbrž mythy podle potřeby pozměňoval. Pěkným dokladem toho jest jeho palinódie na Helenu. Básně jeho byly většinou lyrické eposy, jež byly přednášeny o veřejných slavnostech měst Velikého Řecka. Tak jeho Záhuba Ilia líčila na základě místních pověstí příchod Aineiův do Italie, jeho Oresteia skýtala látku pozdějším básníkům tragickým; ve svých básnických povídkách milostných po prvé uvedl pastýře Dafnida, s nímž v pozdější idylle přečasto se shledáváme. I umělci výtvarní brali podněty z básni Stésichorových (na př. Polygnótos). Zlomky básní jeho sebral Bergk, Poetae lyrici graeci (4. vyd., 1882); něm. překlad Hartungův v Griech. Lyriker (1. sv., 1855). Srv. O. Crusius, Commentationes Ribbeckianae, str. 1 – 22; Seeliger, Die Ueberlieferung der griech. Heldensage bei Stésichoros, (1886); Rizzo, Questioni Stesicoree, Vita e scuola poetica (1895); L. Radermacher, Jenseits im Mythos der Hellenen (1903), str. 125 sl. O poměru Stésichoros,a k t. zv. desce ilijské (tabula Iliaca) v museu kapitolském srov. Paulcke, De tabula Iliaca quaestiones Stesichoreae (1897). -ler.