Štětí

, město v severozápadních Čechách v okrese Litoměřice, ležící na Labi; 9 270 obyvatel (1999). Průmysl papíru a celulózy (SEPAP), oděvní, výroba sportovních potřeb. Barokní kostel z 2. pol. 18. století.

Ottův slovník naučný: Štětí

Štětí, kdysi Počaply (něm. Wegstädtl, zkomol. z čes. ve Ščetí), město v Čechách na pr. bř. Labe a při želez. tr. Všetaty-Přívory-Děčín a Roudnice-Kralupy n. Vlt., v hejtm. dubském, má 268 d., 174 obyv. č., 1553 n. (1900), okr. soud, četn. stanici, pš., telegraf, telefon, far. kostel sv. Šimona a Judy (ve XIV. stol. far.), radnice, 5tř. šk. obecná pro obé pohlaví a 3tř. šk. měšť. pro chlap., spořit. měst., spořit. a zálož. spolek, cukrov., měšť. pivov., koželužnu, klihárnu, pilu, mlýn, výroč. trhy. Tu a v okolí pěstuje se víno, ovoce a chmel, zv. »úštěcký červeňá▽. Erb městský: v modrém štítě stříbrná věž s branou otevřenou, okny, cimbuřím, cihlovou střechou a zl. makovicí, přes niž pošikem červená ostrev. Štětí, bývalo příslušenstvím hradu Mělníka, r. 1312 byl vladařem královniným Baldvin, jenž městečko znovu vysadil (1314). R. 1421 obsadili Štětí, Pražané. Císař Sigmund zapsal (1436) Štětí, Janovi z Černína, později dostalo se opět k Mělníku. Královna Johanka potvrdila (1467) městu svobody, Zdeslav Berka z Dubé vyprosil (1549) majestát na erb a výroč. trhy a r. 1557 poskytnuty městu i ještě jiné svobody. Do války 30leté bylo město úplně české; v době té město několikráte vypleněno od vojsk a Čechové tehdy utíkali odsud a na místě jejich usazovali se Němci a tak se stalo, že Štětí, záhy se poněmčilo.Okr. soud štětský má na ploše 139.60 km2 2404 d., 524 obyv. č., 11.303 n., z 11.848 přít. obyv. 11.525 katol., 88 ev., 229 žid., z těch 5681 muž., 6167 žen. (1900).