štětovnice

, hutnictví, stavebnictví dřevěný hranol nebo tyč tvarového průřezu (vyráběná válcováním za tepla) pro boční spojování. Používá se k vytváření štětových stěn; např. při opravách jezu se štětovnice zatloukají beranidlem do dna. Viz též larsen.

Ottův slovník naučný: štětovnice

Štětovnice či špuntovnice (něm. Spundbohle, Spundpfahl, Bürstenpfahl, Nutzpfahl) jsou jehly obdélníkového průřezu, sloužící k dělání štětových stěn. Tloušťka jejich bývá 8 – 25 cm, šířka 25 – 35 cm. Dělají se obyčejně ze dřeva jehličnatého, zřídka tvrdého, pokud možno však čerstvého, nebo déle ve vodě ležícího. Štětovnice přiléhají k sobě buď jen užšími stranami anebo zasahují do sebe pro větší vodotěsnost výstupky, péry či špunty (vyobr. č. 4141. a), jejichž tvar volí se podle účelu a druhu dřeva. Zašpičatění štětovnic provede se se dvou stran na způsob ostří. Aby se nabylo větší těsnosti, seřízne se ostří i po šířce (vyobr. č. 4141. b) anebo provede se celé ostří šikmo (vyobr. č. 4141. c). Při kamenité půdě nutno opatřiti ostří železnou botkou (vyobr. č. 4141. d). Horní konec seřízne se kolmo k délce a někdy opatří se zděří. KHs.

Související hesla