Stichomytie

, forma dialogu, v němž jednotlivé osoby hovoří ve stručných, většinou jednoveršových promluvách. V antické tragédii se objevuje nejčastěji u Eurípida, v římské zejména u Seneky. Později ji využíval J. W. von Goethe a J. Ch. F. von Schiller.

Ottův slovník naučný: Stichomytie

Stichomythie (z řec.) slove takové rozděleni veršů v dialogu dramatickém, při němž každá z obou rozmlouvajících osob pronáší jen po jediném verši. Bývá-li jim přidělováno po verších dvou, zove se to distichomythie. Zpravidla se formy té užívá tam, kde dialog nabývá rázu živého, tak že projevy ráz na ráz se střídají. V řecké tragédii stichomythie nejčastěji se vyskýtá u Euripida. Je-li jediný jen verš rozdělen mezi dvé osob, zove se takový způsob rozmluvy antilabé. Srv. A. Gross, Die Stichomythie in d. griech. Tragödie u. Komödie (1905). Sdk.