Stifter Adalbert

, rakouský prozaik; pocházel z Čech. Povoláním vychovatel a školní inspektor. Jeho dílo ovlivněno klasickými ideály humanismu. Podtón tragického vědomí osudu překlenuje požadavkem etické uměřenosti, mravní čistoty, harmonie člověka s přírodou, duševní vyrovnanosti, zbožnosti a vážnosti uměleckého poslání. Minuciózní popisy předmětů a scenérií včetně přírodních a typizované, často idealizované postavy odpovídají biedermeierovskému pohledu na svět. Z úspěšných povídek je nejznámější Horský křišťál. Rozsáhlý výchovný román Pozdní léto a román z českých dějin Vítek byly oceněny až ve 20. století.

Ottův slovník naučný: Stifter Adalbert

Stifter Adalbert, básník a spisov. něm. (*1805 v Horní Plané – †1868 v Linci). Byl syn tkalce a obchodníka lnem. Vzdělal se na škole benediktinského opatství v Kremsmünsteru (1818), oddal se právům ve Vídni (1826) a pěstil kromě nich malířství, filosofii, dějiny, mathematiku a přírodní vědy. Stal se učitelem kn. Richarda Metternicha a usadil se v Linci (1848). Dvě léta potom jmenován školním radou obecného školství v Hor. Rakousích a zastával úřad ten do r. 1865, kdy pro chorobu odešel na odpočinek jako dvorní rada. Památka jeho uctěna r. 1877 štíhlým obeliskem na skále nad jezerem Plöckelsteinským a r. 1902 pomníkem v Linci. Stifter jest obrazitelem přírody v klidném jejím dění. Přírody vzrušené nemiluje. Člověk jest jen stafáží jeho krajin. Měl neobyčejně jemný smysl pro detail a jeho podání, až vyvolal tím známý epigramm Hebbelův o malbě květinek a broučků. Malířské nadání jeho časně probuzené a pilně pěstěné bylo tu nejlepším východiskem. Stifter byl uznaným básníkem hned u vrstevníkův a není nezajímavo, že Nietzsche mezi několika málo knihami, jež hodny jsou, by přetrvaly, vyčítá i Stifterův výchovný román Der Nachsommer (1857, 3 sv.; srv. R. M. Meyer v »Die Zeit« 1903, XXXIV., str. 53 sl.) Prosaická tvorba jeho obsahuje dále: Feldblumen (1840, v ročence »Iris«); Der Kondor (1841, ve »Wiener Zeitung«); soubor povídkový Studien (1844 – 51, 6 sv.); Bunte Steine (1853, 2 sv.); román Witiko (1865 – 67, 3 sv.) a posmrtné publikace vydané Aprentem: Briefe (s biografií, 1869, 3 sv.); Erzählungen (1869, 2 sv.) a Vermischte Schriften (1871, 2 sv.). Krom těchto prvých tisků (většinou peštských a prešp.) existuje řada nových vydání a vydání souborná. Nejlepší jest kritické vydání řízené A. Sauerem »Sämtliche Werke« (Praha, 1901 sl.), vyd. Společností pro podporování němec. vědy, umění a písemnictví v Čechách. Kromě něho máme výbory od Weitbrechta (1887 a č.); R. Holzera (1899); R. Fürsta (1899, 6 sv., ve sbírce Hesseově, s úvodem životopisným); R. Kleinecke (1899, 4 sv.) a Stoessla (1899, 7 sv.). Srv. E. Kuh, Zwei Dichter Oesterreichs: F. Grillparzer u. Adalbert Stifter (1872); Markus, A. Stifter (1877); Proell, Ad. Stifter (1891); Stoessl, A. Stifter (1902); objemné dílo Al. Raim. Heina, A. Stifter (Pr, 1904); 1. sv. »Prager deutsche Studie◁ (vyd. C. v. Kraus a A. Sauer): W. Kosch, A. Stifter und die Romantik (Pr., 1905) a dr. R. Fürst, A. Stifter Studien (v Lyonově sbírce »Deutsche Dichter des XIX. Jahrhunderts, sv. 20., 1905). – Z jeho obrazů chová pražské Rudolfinum Krajinářskou studii z vysočiny.

Související hesla