Stigma

, znamení; 1. lékařství a) vzácně se vyskytující jevy kožního krvácení, zejm. u psychicky excitovaných jedinců; b) viditelná známka odlišnosti, popř. nemoci u člověka; c) stigma degenerativní, fyzické anomálie u oligofreniků (asymetrický obličej, odstávající ušní boltce, anomálie v utváření lebky aj.); 2. botanika a) viz blizna; b) organela některých bičíkovců, složená z kapiček červeného barviva a sloužící obvykle jako fotoreceptor (paralela oční skvrny); 3. náboženství zranění podobná Kristovým ranám na rukou, nohou a v boku při ukřižování jako výraz vnitřního ztotožnění člověka s trpícím Ježíšem. Prvním doloženým stigmatizovaným je František z Assisi; 4. sociologie a) zvláštní případ sociálního předsudku vůči určitým osobám, jimž jsou pak v důsledku toho připisovány různé negativní vlastnosti; b) v širším a používanějším smyslu apriorní negativní hodnocení. Viz též labeling; 5. zoologie viz oční skvrna.

Ottův slovník naučný: Stigma

Stigma, mn. č. stigmata (řec., στιζω = bodám), bodnutí, zejména ostrým nástrojem vybodená nebo žhavým železem vypálená značka, potupné znamení. Řekové a Římané znamenali takto uprchlé otroky. Otrok stigma,tem označený sluje u Řeků στιγματιας, u Římanů inscriptus. Značka bývala vpalována nejčastěji na čele, na rukách a na nohách (Héróndas V, 65 – 66, 79). Stigmatisování jest vlastně druhem tetování, jež ve starověku klassickém lze dokázati i jinde (O. Crusius ve »Philologų, 1903, str. 135 sl., Wolters v »Hermų, 1903, str. 265 sl.). Odtud i moderně užívá se výrazu stigmatisovati ve významu: někoho na pranýř stavěti, veřejně poznamenati. Vý.