Stigmarie

, paleontologie kořenovité oddenky vyhynulých permokarbonských plavuňovitých rostlin.

Ottův slovník naučný: Stigmarie

Stigmaria Brong. (blizník), pojmenování zkamenělých oddenků (rhizomů) rostlin plavuňovitých, jejichž zbytky objevují se již v devonu a kulmu, jež jsou však velice rozšířeny v karbonu a zasahají až do permu. Byly to vodní nebo v bahně se rozvíjející osy plavuňovitých předvěkých rostlin stromovitých a to jak Lepidodender, tak Sigillarií. S kmeny těchto (zvláště v útvaru kamenouhelném velice rozšířených) rostlin byly Stigmarie nalezeny v přímém spojení. Obyčejně nalézáme však tyto oddenky v kusech osamocených, jež bývají průměrně asi 6 cm až 1 dm široké, leckdy však i širší, zpravidla poněkud na plocho smačklé s malým, uzavřeným válcem svazků cevních v centru. Na povrchu jsou tyto oddenky posázeny nápadnými, okrouhlými, pravidelně v šikmých řadách (parastichách) uspořádanými, od sebe dosti oddálenými, asi 6 mm širokými, nízkými (jako neštovicovitými) prohlubinkami, z nichž každá má poněkud málo vyvstalý okraj a ve svém středu vyvstalý hrbol. Prohlubinky tyto upomínají na kruhovitá pohoří měsíční krajiny (jak je fotografie měsíce znázorňuje) a jsou to jízvy po odpadlých, oblých (podle jiných mínění prý poněkud dvojřízně smačklých) žížalovitých, až 80 cm dlouhých násadcích, které z oddenku takového do bahna vynikaly a patrně potravu a vláhu po způsobu kořínků rostlině částečně přiváděly. Násadce tyto byly tence válcovité (nebo, jak někteří míní, poněkud dvojřízně smačklé), vždy po jednom v každé výše popsané prohlubince pijavkovitě zapuštěné a rozbíhaly se radiálně do půdy bahnité. V lupcích kamenouhelných nalézáme těchto násadců křížem křážem často celé spousty většinou skoro na plocho smačklých, a jak někteří tvrdí, tu i tam vidličnatě rozvětvených. Podle stavu zachovaného musily býti asi kožovité, alespoň ve svém povrchu dosti pevné povahy. Nejrozšířenější druh všude v kamenouhelném útvaru i u nás v Čechách se vyskytující jest Stigmaria ficoides Brong. (Variolaria ficoides Stnbg.). Podle domněnek dosavadních jsou tyto násadce vlastně listy oněch vodních oddenků, ale pozměněné tak, že mohou zastupovati funkci kořínků. Mezi nyní žijícími Lycopodiaceami jest to tropická čeleď Psilotaceae zvaná, které mají obdobné podzemní oddenky místo kořenů a upomínají na Stigmarie. – Srv. Dr. O. Feistmantel, Die Versteinerungen der böhm. Kohlenablagerungen (»Palaeontographicæ 23. sv., 1875 – 76); dále zajimavou práci dra. O. Kuntze, Sind Carbonkohlen autochthon, allochthon oder pelagochthon? (Lip.,1895), ač s některými jeho poznámkami, co se týče Stigmarie, nelze souhlasiti. EBr.