štika

, Esox – rod sladkovodních ryb z čeledi štikovitých, který zahrnuje pět druhů obývajících vody severní polokoule. Jsou dravé, s protáhlým vřetenovitým tělem a shora zploštělou hlavou. Na čelistech i na patře mají zuby. Dosahují délky těla až 1,5 m a hmotnosti okolo 25 kg. Ve vodách ČR žije štika obecná (Esox lucius), která dorůstá délky 1 m a dosahuje hmotnosti až 25 kg; průměrný úlovek však mívá 2 až 5 kg. Žije v pomalu tekoucích i stojatých vodách, kam ji vysazují rybáři, protože se živí drobnými druhy kaprovitých ryb (tzv. plevelné ryby).

Ottův slovník naučný: štika

Štiky (Esocidae), nepatrná čeleď měkkoploutných ryb z podřadí Isospondyli. Mají tělo pokryto drobnými šupinami, ústa bez vousků, v hořejším jejich okraji kosti mezičelistní a za nimi horní čelisti, ostré zuby v mezičelisti, v dolní čelisti, na kosti radličné i na kostech patrových. Břišní ploutve jsou asi uprostřed břicha, prsní jsou posunuty dosti daleko dolů, hřbetní nazad, někdy až nad ploutev řitní. Tukové ploutve štiky nemají. Otvor žaberní jest veliký, vzdušní měchýř jednoduchý; střevo nemá přívěsků vrátníkových. Obratle nemají příčných násadců (parapofys) kromě zadních obratlů trupu přímo před ocasními; hořejší i dolejší oblouky jsou od těl obratlových odděleny a žebra nejsou k těmto centrům obratlů připojena. Štiky jsou sladkovodní dravci, rozšíření ve studeném a mírném pásmu na severní polokouli. Rod pravých štik (Esox L.) má trup dlouhý, téměř válcovitý, pokrytý hladkými a pevnými šupinkami, hlavu vpředu širokou, shora zploštělou, dolní čelist delší než horní, tlamu širokou a největší zuby v dolní čelisti. Ploutev hřbetní jest již na ocase, přímo nad řitní a jest jen o málo delší než tato; prvá má za 7 – 8 tvrdými 13 až 15 měkkých, druhá za 4 – 5 tvrdými 12 až 13 měkkých paprsků. Ocasní ploutev jest vzadu vykrojena, ostatní jsou zaokrouhleny. U nás žije jediný ze 7 druhů tohoto rodu, štika obecná (E. lucius L.), »žralok sladkovodní«; dorůstá délky až 1 m (zřídka i 2 m), váhy až i 15 (zřídka 35) kg a má barvu na hřbetě tmavou, nejčastěji do šeda zelenavou, boky světlejší, se skvrnami a pruhy narudlými, žlutavými neb olivovými, na břiše bílou s drobnými skvrnkami černavými. Ploutve sudé jsou poněkud narudlé, liché nahnědlé s tmavými skvrnami. Štika obecná žije ve sladkých vodách Evropy, Sibiře a Sev. Ameriky. Živí se rybami, pak také žabami, ptáky i ssavci; jest neobyčejně smělým, hltavým dravcem. Dobou tření jsou jarní měsíce od února do dubna; u nás dlužno šetřiti štik od 1. ún. do 31. března. Mají maso výborné; u nás je loví po většině velikými udicemi (štikovci). Do rybníků s kapry dávají hospodáři také něco štik, a to jednak proto, aby š. hubily drobné rybky, jež by kaprům potravu jen ubíraly, jednak proto, aby štiky kapry plašily a tak zamezily, aby se kapři třeli. – Do čeledi štik počítají teď také rod tmavců (Umbra Kram.); liší se od r. Esox tělem jen podlouhlým, nikoli válcovitým, většími šupinami, jež jsou i na temeni, i na víčku žaberním, delší a také méně nazad posunutou hřbetní ploutví, jež jest asi na rozhraní trupu a ocasu, ploutví ocasní vzadu zaokrouhlenou, menší tlamou a drobnými, teninkými zoubky. Ze 2 druhů žije jeden v Evropě, jeden v Sev. Americe. Evropský tmavec hnědý (U. Krameri Müll.) dorůsta délky nanejvýš jen 11 cm a má barvu narudle hnědou, na hřbetě nejtmavší, s nepravidelnými skvrnami i tečkami načernalými a se světlejším, žlutavým proužkem podél nezřetelné postranní čáry. Hřbetní a ocasní ploutev jsou přihnědlé, ostatní bledší; na hřbetní jsou tmavé skvrny. Tento druh tmavců jest domovem v bažinách uherských a na jižní Rusi. – Fossilní štiky známe ze sladkovodních usazenin třetihorních, již z oligocénu; v Porýní nalezen druh Esox lepidotus Ag., u nás druhy E. destructus Laube (u Břešťan), E. Waltschanus Laube (u Valče). – »Štikou nílskoų nazývají také některé druhy r. Mormyrus, »štikou mořskoų nezřídka i štikozubce. Br.

Související hesla