Stín

, fyzika a) stín vlastní, neosvětlená část povrchu tělesa; b) stín vržený, stín vrhaný osvětleným tělesem na nějakou plochu; c) stín geometrický, prostor za překážkou, která brání šíření vlnění. Viz též ohyb.

Ottův slovník naučný: Stín

Stín (rus. těň, lat. umbra, fr. ombre, it. ombra, šp. sombra, něm. Schatten, angl. shade, shadow, řec. σκια atd.). Stín optický jest prostor za neprůhledným tělesem osvětleným, do něhož světlo nevniká. Protíná-li tento stínový prostor nějaká plocha bílá, ukáže se na této ploše místo neosvětlené, tmavé, které též často nazývá se stínem. Obrys tohoto stínu bývá určitý, ostrý, t. j. plocha osvětlená stýká se přímo s plochou úplně tmavou, aneb jest mezi oběma plochami nenáhlý přechod od osvětlení úplného do úplné temnoty. Příkladem budiž vyobr. č. 3990., které ukazuje vznikání stínu u koule K, je-li tato osvětlená jednou zdrojem bodovým O, jednou svítící koulí P, jež má rozměry větší nežli koule osvětlená. Na stinítku S vzniká v prvém případě stín obrysu kruhového neb elliptického atd., podle toho, zdali rovinné stinítko postaveno jest kolmo neb šikmo ku přímce spojující O se středem koule K. Z tohoto tvaru stínu soudíme, že světlo šíří se přímočárně. Z druhé části vyobr. č. 3990. patrný jest prostor, kam světlo vůbec nevniká – stín úplný, a prostor, kam některé partie zdroje svítí – stín částečný čili polostín (penumbra). Velikolepým příkladem stínu je zatmění měsíce a slunce. nvk. Stín elektrický, magnetický jest úkaz stínu optickému analogický. Pokryjeme-li přístroje elektrické, na př. citlivý elektroskop pozlátkový kovovou sití se zemí spojenou, nepůsobí vnější náboje elektrické, na př. jiskry na síť přeskakující, na elektroskop. Stroj tento jest sítí chráněn, jest v elektrickém stínu. Podobně lze silnými prsteny železnými chrániti jehlu magnetickou proti vnějším vlivům magnetickým (stín magnetický). nvk.

Související hesla