štírci

, Pseudoscorpiones – řád drobných pavoukovců. Svým vzhledem připomínají štíry. Mají vakovité tělo a nápadná klíšťkovitá makadla (pedipalpy), která obsahují jedové žlázy. Snovací žlázy jsou v chelicerách; sekret slouží k zhotovení hnízd pro svlékání, přezimování ap. Štírci jsou draví, loví hmyz; obývají skuliny mezi listím, kůrou, kameny. Některé druhy, např. štírek knihový (Chelifer cancroides), jsou synantropní (viz též synantropie); loví např. pisivky a rybenky. Samičky kladou vajíčka do zárodečného vaku na konci svého zadečku; embrya jsou vyživována až do dospělosti výživnou tekutinou, která se vytváří ve vaječnících.

Ottův slovník naučný: štírci

Štírkové (Chelonethi Thor., Chernetes Menge, Simon, Pseudoscorpiones Latr.). Známá zvířátka pavoukovitá, žijící na odlehlých místech domovních, na př. ve špižírnách, sklepích, půdách, mezi slamou, senem, zásobami potravin, papírův atd., nebo venku pod kůrou, v mechu a ztrouchnivělém dřevě. Tvarem hlavohrudí připomínají štíry. Jako štíři uchopují drobný hmyz a roztoče klepítkovitými makadly a rozžvýkají svrchními kusadly a z kaše vyssávají měkké součástky, rozpuštěné slinami. Na konci zaokrouhlené břicho na rozdíl od štírů má 11 článků stejně širokých a ze dvou desek, svrchní a zpodní, složených. První deska břišní jest maličká a kyčlemi nohou zakrytá. Pocock čítá řitní deštičky jako 12. článek. Hlavohrudí nahoře jednou nebo dvěma příčnými rýhami označené má po stranách pyskem přikrytých úst dva páry klíštkovitých kusadel. Svrchní pár (chelicerae) jest 2člený a krátký. Svrchní článek nepohyblivý jest uvnitř, někdy i vně, vrouben jemnou blanou celistvou nebo v lalůčky rozdělenou (lamina, velum). Zpodní článek je pohyblivý, na konci tupě uťatý a trnitým výrůstkem (galea, procursus) ukončený. Výrůstkem probíhá a na jeho hrotu vyúsťuje žláza posud neznámé činnosti (dle Kronenberga žláza snovací, podle Supina jedová). Vedle jmenovaných přívěsků na kusadlech I. páru jsou záhadné ústroje, snad citové: hřebínek (serrula Menge) na pohyblivém a chvostek (flagellum) na nepohyblivém článku. Zpodní kusadla (II. páru) jsou 6člená. Kyčelní článek nese žvýkací plošku. Poslední článek s předposledním činí klíšťky, jichž rozměry, velikost a tvar valně podle rodův a druhů se mění. Pohyblivý článek jest zakončen dutým zoubkem, v němž končí žlázka neznámé činnosti. Většinou krátké a štíhlé nohy jsou po stranách hlavohrudí a končí dvěma drápky, jež jen výjimečně jsou hřebenité. Pod nimi je žlaznatý polštářek (arolium). Až na článek kolenní (patella) jsou ostatní vyvinuté, totiž: kyčel, příkyčlí, stehno, holeň a 1člené chodidlo. Stehenní články noh štírkovéků rodu Obisium a Garypus jsou dvojité. Chodidla těchto rodů jsou dvojčlánkovaná. Mohutná, ze dvou vrstev složená pokožka jest jemnými hrboly a štětinkami pokryta. Přední čásť jícnu jest podepřena lištnami chitinovými a v pohyb uváděna mohutnými svaly, rozvírači a svěrači. Požerák se zužuje v jícen, procházející nervovou soustavou. Žlaznatý žaludek má tři pankreatické laloky. Dva svrchní zabíhají na konec těla a jsou rozdělené v četné lalůčky; zpodní lichý je celistvý a zaujímá 2 třetiny břicha. U některých druhů chybí zpodní lalok. Střevo činí dvojitou kličku a končí širokým konečníkem. Malpighické žlázky chybějí. V břichu jest tukové těleso, protkané četnými vzdušnicemi. Štírkové dýchají vzdušnicemi, jež vyúsťují mezi 3. a 4. a 4. a 5. štítkem břišním dvěma páry úzkých skulin. Jen u rodu Chiridium je jediný pár stigmat. První pár jde do hlavohrudí a zde končí chvostem jemných vzdušnic vedlejších (jen 4 u rodu Obisium). Druhý pár je kratší a slabší prvního; zásobuje větévkami břišní útroby. Celkem dýchací ústrojí připomíná dýchací ústrojí hmyzu; jen pružná závitnice chybí a místo ní jsou kruhovité výrůstky. Srdce podoby podlouhlého a nazad rozšířeného vaku leží mezi svrchními laloky pankreatickými. Přední ceva zabíhá do hlavohrudí, zadní do 5. článku břišního. Počet postranních otvorů různí autoři různě udávají (1 – 3 – 4 páry). Krev má bezbarvá tělíska. Nadjícnová zauzlina těsně splývá s podjícnovou bez zřetelných spojnic (kommissur) postranních. Ve zpodní zauzlině jest 6 párů zauzlin, odpovídajících 5 nervovým párům okončin a páru nervů do břicha se táhnoucího. Ze svrchní zauzliny jdou větve do kusadel I. páru a k očím. Z očí jest buď jeden nebo dva páry očí jednoduchých. Místo očí bývají vyvinuté t. zv. skvrny oční, které v praeparátu mizejí, ježto jejich pokožku nelze rozeznati od okolí. Po těle jsou roztroušeny jemné skulinky s nervy (organa lyriformia) záhadné činnosti. Vedle svrchu jmenovaných žlázek zmínky zasluhuji žlázky kyčelní (coxální) jednou vinuté a ležící v obvodu tří zadních párů noh. Někdy zasahuji do kyčlí 2. nebo 4. páru noh nebo do břicha (Obisium). Jediné Bertkau tvrdí, že u Obisium ústí na třetí kyčli: Sturany vývodu nenašel. Štírkové jsou pohlaví odděleného a pohlavní žlázky vyúsťují mezi 2. a 3. štítkem břišním. Vaječnik se prodlužuje ve vejcovody, jež se spojují v širokou pochvu. Lichá nebo párovitá varlata mají dole po 3 krátkých váčkách popostranních, které se spojují v úzký vak, přecházející v chámovod. Chámovody se otvírají do složité dutinky, z níž vynikají 2 – 3 kopulační přístroje. Samičky nosí vajíčka i mláďata na těle. Ryhování jest úplné. Zárodek záhy vyklouzne z vajíčka a dorůstá na mateřském těle. Břišní články mají s počátku 4 páry přívěsků, jež záhy mizejí. Na larvě je břicho dolů (k hrudihlavě) sklopeno. Celkem vývoj i anatomie jsou málo známy. Štírkové objevují se v terciéru (v jantaru). Štírkovéky připomíná i rod Rakovnicia z karbonu (Kušta). Štírkové rozšířeni jsou v mírném a horkém pásmu. Tropické druhy vynikají velikostí. Zbožím bývají některé druhy zavlečeny do ciziny. Slepé druhy podnikají bezděčné výlety s hmyzem, na př. s mouchami, jichž klíšťkami se zachycují. O parasitismu stěží lze mluviti; spíše o dravých úmyslech. Dosud je popsáno 305 druhů. Štírkovéky dělíme na dva podřády: štírkovéky s hřebínkem na pohyblivém článku mandibulí po celé délce přirostlým (Panctenodactyli s čeleděmi 1. Cheliferidae a 2. Garypidae) a štírkovéky s hřebínkem jen kořenem přirostlým a jinak volným (Emictenodactyli s čeleděmi 3. Obisiidae a 4. Chthoniidae). První čeleď obsahuje domácí rody Chiridium (v Čechách Ch. museorum) a Chelifer (bohemicus, cancroides, cimicoides, Mengei, serratus, Latreillei [Schäfferi] a Wideri), druhá skákavý rod Garypus, třetí Obisium (carcinoides, erythrodactylum, dumicola, fuscimanum a muscorum) a čtvrtá Chthonius (Rayi, tenuis, tetrachelatus). Cizí rody jsou Garypus, Olpinus, Ideobisium a j. Zevrubnější data anatomická, zeměpisné rozšíření a seznamy druhů a příslušné literatury viz Ant. Nosek, Přehled štírkovéků a jich rozšíření zeměpisné (gymn. programm v Čáslavi, 1901) a Katalog štírkovéků (»Věstní▽ přírod. klubu v Prostějově, 1901, 1902). Z novějších prací srv. J. P. Sčelkanovcev, Matěrialy do anatomiji ložnoskorpionov (Moskva, 1903) a With, On the pseudoscorpions (1905). Nsk.

Související hesla