štít


1. architektura účelové i dekorativní zdivo přesahující korunní římsu, uzavírající prostor krovu. Bývá členěn a zdoben;
2. heraldika základní část erbu. Štít sám o sobě byl původně úplným znakem, postupně byl doplňován helmem, klenotem a dalšími atributy;
3. vojenství plošná příruční, často zdobená záštita; nejstarší část zbroje; 4. zoologie hřbetní sklerit kryjící hruď některých členovců, zejm. hmyzu. Viz též karapax.

Ottův slovník naučný: štít

Štít (lat. scutum, clypeus, angl. shield, fr. écu, bouclier, it. scudo, něm. Schild, rus. ščit), zbraň obranná proti šípům, oštěpům a mečům, která po vynálezu střelného prachu rychle mizela a udržela se pouze u vojsk barbarských, nevzdělaných. Štít nošen býval levým ramenem za dvě houžve nebo dva řemeny či řetězy, umístěnými uvnitř na rubu, z nichž vyšším bylo provléknuto paže a nižší držen v levé hrsti. Nejstarší štíty asi byly, jako jsou u divokých národův posud, upleteny z proutí nebo lýka, později je dělávali z lehkého, tenkého, ale pevného dřeva, potažené koží a silně okované železem a pod. a v těch byl někdy uvnitř i žlab pro rámě, na venek ovšem vypouklý. Na štítech dřevěných často vymalovány erby zemí, obcí, rytířů, v jichž vojsku štítonoš sloužil. Potom štíty vyráběny z kovův. Byly tvarův a podle toho i názvů nejrůznějších, velké, malé, oblé, okrouhlé, trojhrané, čtyřhrané, všelijak vykrojené a vyzdobené, zejména u velmožův a vojevůdců drahými kovy vykládané a často pravá mistrovská díla umění sochařského a ryjeckého, jako na př. slavný štít Achilleův. Takové štíty skvostné nejednou věnovány čestným darem vynikajícím válečníkům a vůdcům a na památku umišťovány o sobě nebo v trofejích či panopliích v síních palácových a chrámech. Nyní arci se nalézají již toliko v museích a arsenálech. Štíty sluly pukléře, tarče objemu menšiho, plášť branný, paveza, kotrkál. Srv. Z. Winter, Dějiny kroje v zemích českých II. FM. Štít v myslivosti, sloužící ke krytí střelce, aby se snáze mohl na dostřel přiblížiti ke zvěři, nejčastěji však k přihánění koroptví i divokých kachen a husí do sítí, jest plátno na laťkách napiaté, objemu asi 4 m2, na kterém namalována jest kráva neb kůň v přirozené velikosti a okolní plocha natřena je světlošedě, nejčastěji však bývá obrys namalovaného dobytčete ostříhán. Lovec nesa štít před sebou pozorně a malými otvory vpřed pohlížeje, ke zvěři pozvolna se přibližuje anebo ji do sítě »natlačuje« (zahání). črn. Štít Achilleův, umělý štít, jejž Héfaistos zhotovil na prosby Thetidiny synu jejimu Achilleovi a jehož obšírný popis podává Homérova Ilias, XVIII, 478 – 608. Štít ozdoben byl zobrazením různých scén života, a to jak ve válce, tak v míru. Není pochyby, že básník viděl podobné štíty – třebas ne tak nádherné – ve skutečnosti. O rekonstrukci štítu, jehož závislost na památkách umění assyrského v jednotlivostech na první pohled jest patrna, pokusilo se již mnoho archaeologův. Z návrhů v té příčině podaných doporučuje se zejména Brunnův (Griech. Kunstgeschichte, I, str. 73 sl.): podle toho bylo uprostřed štítu okrouhlé pole, obsahující všeobecný obraz země, moře a nebe s Héliem, Selénou a hvězdami a okolo tohoto pole byly čtyři koncentrické pruhy, v nichž byly zobrazeny různé scény životní v symmetrickém uspořádáni. Co se techniky štítu týká, užito bylo asi tepání, inkrustace a tavení. Srv. Hellig, Das homerische Epos aus d. Denkmälern erläutert, 2. vyd. 395 sl.; Overbeck, Gesch. d. griech. Plastik, 4. vyd., I, 46 sl., Collignon-Thraemer, Gesch. d. griech. Plastik, I, 73 sl., Klein, Gesch. d. griech. Kunst, I, 37 sl. Vý. Štít v heraldice jest ta čásť erbu, na níž spatřujeme erbovní znamení. Nejstarší heraldické štíty nalézáme na pečetích panovníků, pánů i zemanů. V Čechách objevují se na panovnických pečetích s počátku jen prázdné štíty, teprve ke konci XII. stol. objevují se také erbovní znamení, tak orlice (1192), lev (1193). Na pečetích panských objevuje se nejprve prázdný štít, o nějž se opírá stojící postava pána (štítonoš), teprve ve XIII. stol. vyskytuje se pouhý štít s erbovním znamením. V pokročilejším stupni vývoje nalézáme na jednom štítě spojení dvou neb více erbovních znamení, až posléze spojením štítu s helmicí vzniká úplný erb. Nejstarší tvar štítu jest trojhraný, jenž ustoupil tarči, jež se vyznačuje zakulaceným výkrojkem na přední straně štítu. Tyto však nedošly u nás obliby a záhy ustoupily francouzským štítům, které měly podobu čtverce dole zakulaceného V XVII. stol. rozmohly se na úkor všech dřívějších tvarů barokové podoby štítův. Štít byl původně prázdný, t. j. pomalován jedinou barvou. Později nastalo dělení štítu, malování různými barvami a odznaky, čímž povstaly na štítě t. zv. heraltské čili čestné kusy. Jednotlivé kusy při popisování nazývají se polem. Štít dělen jest čarami buď rovnými neb do úhlů zakřivenými, jež však vždy se táhnou od kraje až ke kraji. Vše, co nedosahuje krajů, počítá se k obecným znamením. Skč.

Související hesla