Sto škol

, nejstarší období čínské filozofie v 6. – 2. stol. př. n. l.; často označováno za její „zlatý věk“. Bouřlivý politický vývoj až po rané období dynastie Chan vyvolal vznik velkého množství filozofických škol. Nejvýznamnější z nich byly konfucianismus, taoismus, mohismus, legismus, škola dialektiků (ming-ťia) a škola přírodních filozofů (jin-jang-ťia). Myslitelé sta škol se zaměřili především na etické a politické teorie a problém společenské harmonie, čímž reagovali na tehdejší politickou a společenskou krizi. Raní konfuciáni (Konfucius, Mencius, Sün-c’) vypracovali systém etických pravidel, zákonů a mravních norem. Taoisté (Lao-c’, Čuang-c’) viděli řešení v návratu člověka do původní přirozenosti. Mohisté (Mo Ti a další) definovali cestu univerzální lásky a všeobecného prospěchu, legisté naopak viděli řešení ve vytvoření despotického státu. Škola dialektiků byla jediná, která se věnovala logickým a epistemologickým problémům.

Související hesla