Stöger Johann August

, německý pěvec a divadelní ředitel. Jako operní zpěvák působil v divadlech v Olomouci, Brně, ve Vídni a v Praze. V roce 1813 angažován v německé opeře Stavovského divadla, 1816 divadlo řídil s F. Polawským. Od roku 1821 ředitel divadelních společností v Štýrském Hradci, Terstu, Bratislavě, ve Vídni. 1834 – 46 a 1852 – 59 nájemce a ředitel Stavovského divadla v Praze, kde svou činností pozvedl uměleckou úroveň operní scény, mimo jiné uvedením děl R. Wagnera. V roce 1842 otevřel Nové divadlo v Růžové ulici v Praze.

Ottův slovník naučný: Stöger Johann August

Stöger Johann August, vlastním jménem Althaller, něm. zpěvák operní a divadel. ředitel (*1791 ve Štokravě – †1861 v Mnichově). Vzbudil již jako klerik pozornost svým nádherným hlasem, ale malá postava a nevzhledný vnějšek zdržovaly jej dlouho od toho, aby nastoupil dráhu uměleckou. Ale konečně přece neodolal a přešel k divadlu, kde jeho skvělý tenor brzy zvítězil i nad jeho mimickou neobratnosti. Dosáhl úspěchů v Brně, Olomouci, ve Vídni, avšak nejvřeleji byl přijat v Praze obecenstvem divadla stavovského. Po smrti řed. Liebicha (1816) podporoval s hercem Polavským vdovu jeho u vykonávání ředitelského úřadu, ale když r. 1821 zadáno divadlo Holbeinoví, oženil se r. 1822 s posavadní svojí ředitelkou a stal se téměř výlučně div. podnikatelem. Byl ředitelem divadel v Štýrském Hradci, v Terstu, Prešpurce, až r. 1832 převzal Josefovské divadlo ve Vídni, kde upozornil na sebe prvním provedením Raimundova »Marnotratníkæ. Již za dva měsíce potom stal se r. 1834 ředitelem pražského divadla stavovského, které řídil do velikonoc r. 1846. Není pochyby, že Stöger dával se vždy více vésti obchodními zájmy, nežli uměleckými snahami, avšak pokud se týče počátků českého divadla, které připadly do jeho doby, nutno doznati, že činil Stöger mnoho i nad skutečné poměry a že nebylo vždy jeho vinou, když česká představení opět a opět byla nucena vrátiti se do područí her německých. Pokusil se již r. 1842 zříditi samostatné české divadlo, a zbudoval mu vlastní útulek v novém divadle v Růžové ulici. Sestavil činoherní í operní společnost českou, v níž J. K. Tyl byl režisérem a Fr. Škroup kapelníkem, členy: Krumlovský, Kolár, Lapil, Kaška, Manetínská, Podhorská, Strakatý, Maýr, avšak ačkoli hráti se mělo mimo nedělní a sváteční odpůldne pouze v úterý a ve čtvrtek večer, podnik ztroskotal se již po dvou letech pro nedostatek obecenstva. Později (1847) divadlo toto vůbec zrušeno a proměněno v zastavárnu. Tento nezdar byl také jedním z důvodů, proč Stöger vzdal se r. 1846 dalšího řízení pražského divadla. Avšak již r. 1852 ujímá se opět vlády v divadle stavovském (před tím řídil opět Josefovské divadlo víd. od r. 1848 – 52) a znova snaží se ze širokých vrstev českého obecenstva vykřesati tolik zájmu pro divadlo, aby byly ukojeny hmotné potřeby českých i německých představení. K naléhání režiséra Chauera dostává se konečně českým hercům k beneficím i měsíční gáže! A opět v obchodníku Stögerovi vynořuje se myšlenka dvou divadel, která při stejném personále mají vynésti dvojí užitek. I jal se chystati Novoměstské divadlo, avšak jeho otevření r. 1859 byl účasten již jen jako tichý společník řed. Fr. Thoméa, jemuž bylo divadlo stavovské propůjčeno od Velikonoc r. 1858. Stöger pobyl v Praze ještě do r. 1860, ale roztrpčen hmotným nezdarem odstěhoval se k dceři do Mnichova, kde brzy zemřel. JLý.