Štrasburk

, francouzsky Strasbourg – město ve východní Francii v Alsasku na Rýně; 264 000 obyvatel (1999). Je to významné průmyslové středisko: průmysl petrochemický (ropovod z Marseille), strojírenský, hutnický, chemický, potravinářský, oděvní. Dopravní křižovatka; silniční a železniční hraniční přechody do Německa, významný říční přístav. Sídlo Rady Evropy (od roku 1949) a Evropského parlamentu (od roku 1958). Muzea, divadlo. Univerzita (založena v roce 1621). Historické centrum je od roku 1988 součástí světového kulturního dědictví UNESCO (gotická katedrála z 11. – 15. stol., čtvrť Grande Ille s průplavy). – Původně keltské osídlení, v 1. stol. zde byl římský vojenský tábor Argentoratum. Od 4. stol. biskupství, v 9. stol. bylo součástí východofranské říše, poté římskoněmecké říše. Od roku 1262 bylo svobodným říšským městem. V letech 1681 – 1871 byl Štrasburk součástí Francie, v letech 1871 – 1918 Německa, poté opět Francie (s výjimkou nacistické okupace v letech 1940 – 44).

Ottův slovník naučný: Štrasburk

Štrasburk (něm. Strassburg im Elsass, fr. Strasbourg), hl. m. Elsasko-Lotrinska, okr. dolnoelsaského a zemského kraje Štrasburku, tvořící okruh městský v rozloze 78.29 km2 a pevnost prvého řádu; leží 143 m n. m. na 48° 35' s. š. a 7° 45' v. d. Gr. a na splavné řece Ille, která nad Štrasburkem (2.5 km) přijímá Breuschu, před městem se dělí v patero ramen a pode městem vlévá se do Rýnu 2 km vzdáleného. Na sv. vroubí město průplav Illsko-Rýnský jakožto pokračování průplavu Rýnsko-Marnského, na jv. Umleitungskanal, spojující Rýnsko-Rhônský průplav a ř. Illu s průplavem Illsko-Rýnským. Má 151.041 obyv. (1900), z nichž 77.912 katol., 67.955 evang. a 4605 židů, podle státní příslušnosti 90.210 Elsasanův a Lotrinčanů, 56.839 jiných říšských příslušníkův a 3992 cizozemců. Posádka má přes 15.000 mužů. Vlastní město dělí se řekou na tři části a úzké nepravidelné ulice dodávají mu starobylého rázu. R. 1880 bylo rozšířeno na sv. a na terrainu získaném posunutím hradeb vzniklo t. zv. Nové město, již značně zastavené; s touto části pokrývá město plochu 614 ha. Z náměstí vyniká: Kléberovo s kovovou sochou Kléberovou (1840 od Ph. Grasse), Guttenbergovo s pomníkem Gutenbergovým (1840 od Davida d'Angers), Broglieovo s monumentální fontánou od Ad. Hildebranda (1902) a nám. Zámecké; ze sadův a parků: Kaiserplatz, Constades, nám. Nádražní a Universitní a městské veliké sady Orangerie s poprsím skladatele Vikt. Nesslera. Mimo uvedené pomníky zmínky zasluhují pomník prefekta Lézay-Marnesiase (1856 od Grasse), Goetheův (1903 od Wägenera), gen. Desaixe, poprsí krále Ludvíka I. Bav. a j. Kostelů Štrasburk má 7 evang.-luth., 1 reform., 1 synagogu a 7 kostelů katol., z nichž nejdůležitější jest dóm zvaný Münster (Monasterium beatae Mariae Virginis), mistrovské dílo středověkého stavitelství z dob od časného slohu románského až po pozdní sloh gotický, neboť byl budován od poč. XI. stol. až do r. 1439, kdy dokončena věž. Ještě r. 1772 – 78, ba až r. 1878 podstatně byl doplňován, mimo to zdobí jej četné práce sochařské. Vnitřek jest 110 m dl., 41 m šir., v prostřední lodi 30 m vys. a zabírá plochu 4087 m2. Uvnitř krásná malovaná okna ze XII. až XV. stol., kazatelna z r. 1485 a astronomický orloj od Schwilgnéa z pol. XIV. stol., r. 1842 obnovený. Z ostatních chrámů jsou: imposantní chrám Srdce Ježíšova (1889 – 93) a evang. Nový kostel (1870), Tomášský (ze XIII. a XIV. stol.) s pomníkem maršálka Morice Saského (od Pigalle), Wilhelmský a j. Z budov světských buďtež uvedeny: Hôtel du Commerce, krásná budova renaissanční z r. 1582 – 85 od Švýcarův Pav. Maurera a Jörga Schmidta, dříve radnice; die Grosse Metzig, nyní tržnice a v 1. posch. museum Hohenloheovo pro uměl. průmysl, z r. 1587; býv. biskup. palác, v l. 1872 – 95 universita, nyní měst. museum, z r. 1731 – 41 od Massola; místodržitelský palác, dříve praefektura, z r. 1730 – 36; městský dům, do revol. franc. hessko-darmštadtský dvůr, z r. 1736 od Massola; divadlo (z r. 1870); městský obch. dům (1901) a j.; v Novém městě: universita cís. Viléma z r. 1384, zejména budova kollejní podle plánů Otto Wartha v ital. renaissanci, bohatě zdobená skulpturami, za ní ústavy universitní, zvláště hvězdárna s největším refraktorem v Německu (objektiv 487 mm); jiné veliké a výstavné ústavy universitní jsou mineralogický, zoologický, geologický, farmaceutický, chemický, fysikální, pak četné ústavy fakulty lékařské. Proti universitě je císařský palác z l. 1883 – 88, zbudovaný z peněz říšských nákl. 2.6 mill. marek podle plánů Herm. Eggerta ve slohu florencké renaissance. V sz. části města leží veliké hlavní nádraží, dobudované r. 1899 nákl. 23 mill. marek. Uvésti sluší ještě budovu zem. výboru a universitní a zemskou knihovnu, pak novou budovu poštovní, novou dívčí školu a četné stavby vojenské. Stavby pevnostní byly podstatně změněny a rozšířeny po r. 1871 tak, že Štrasburk náleží k největším pevnostem Něm. říše. Má rozsáhlé opatření inundační, 12 bran a je obklopen 14 tvrzemi ve vzdálenostech 4 – 8 km od středu města, a to 11 po levém břehu Rýna a 3 po pravém. Město spravuje purkmistr a 6 příručích (Beigeordnete), obecní rada má 36 členův. Okres městský dělí se ve 4 kantony a 3 polic. revírův. Hasičstvo štrasburské bývalo namnoze vzorem jiným městům a jest dílem stálé, dílem dobrovolné. Vodovod zřízen r. 1879, plynárna r. 1840, elektrárna je soukromá. Tržnice jsou dvě veliké vedle jiných menších. Roku 1900 – 1901 přijalo město 11,848.149 mk., vydalo 11,435.627 mk., z čehož připadá na účely školské a kulturní 1,236.661 mk. Universitu s počátku o filos. fakultě zřídil v XVI. stol. magistrát a r. 1621 povýšena za privileje Ferdinanda II. na universitu říšskou o 4 fakultách; i za panství francouzského v XVII. a XVIII. stol. zůstala německou. Po revoluci franc. byla zrušena, ale r. 1802 zřízena od Napoleona I. znova jako akademie. R. 1872 znovu založena jako universita cís. Viléma a přidána k ní fakulta mathematicko-přírodovědecká, r. 1903 fakulta katol.-tkeologická. R.1904 – 05 měla 143 professorův a docentův a 1333 studentů, z nich 71 dam. Knihovna má 845,000 sv. Vedle bohatých universitních ústavů existuje církevní nadání sv. Tomáše (St. Thomas-Stift) pro účely církve augšpurské; jeho správě podléhá Collegium Wilhelmitanum z r. 1543 jakožto internát protest. theologů. Katol. theologové mají biskupský seminář. Z ústavů vzdělávacích ještě uvádíme: evang. a bisk. katol. gymnasium, lyceum, tři školy reálné, ústavy pro vzdělání učitelův a učitelek, vyšší dívčí školu, 14 dívčích škol soukromých, školu technickou, hospodářskou, státní podkovářskou, uměl.- průmyslovou, průmyslovou, všeobecnou pokračovací, obchodní, soukr. ústav polytechnický, 2 soukromé ústavy pro hluchoněmé, městskou hud. konservatoř a j. Město má zoologické sbírky, uměl. museum, mimo to je tu geologický zemský ústav, cís. ústřední stanice pro studium zemětřesení, meteor. zemský ústav elsasko-lotrinský a j. Vedle městského divadla je tu divadlo operettní. Z nadání Apffelova dostává městské divadlo, konservatoř a orchestr po 20.000 mk. Z učených společnosti buďtež jmenovány: Gesellschaft für Erhaltung der geschichtlichen Denkmäler des Elsass a spolek lékařsko přírodovědecký. Z 8 polit. deníků jest jeden franc.-něm.; vedle toho vychází tu 5 polit. týdeníkův a 48 nepolit. žurnálů. Ze sbírek uvádíme ještě městskou knihovnu (po požáru vzniklém obléháním nově r. 1872 založenou), okr. archiv (1896), městský archiv s cennými listinami, přírodopisné museum (universitní a městské), sbírky umělecko-průmyslové, archaeol. sbírky universitní, sbírka elsaských starožitností a j. Pro chudinství je vydatným pramenem nadace St. Marxská (ročních 220.000 mk.) a nadace Strauss-Dürckheimova (pro slepce). Nemocnice měšťanská má 8 klinických a 5 neklinických oddělení s 1840 postelemi; vedle toho je tu všeob. sirotčinec (180 dětí), okresní sirotčinec a nalezinec (350 děti) a jiné menší nemocnice, chorobince, vychovatelny a polepšovny i opatrovny. Průmysl týká se hlavně výroby tabáku a doutníků (cís. továrna na tabák s 1400 dělníky), jirchářství, koželužství, knihtiskařství, železářství, zvonařství, stavby varhan; pivovary vyrábějí ročně asi 550.000 hl; mimo to jsou tu vinopalny, továrny na obuv, šatstvo, prádlo, stearin, stroje, věžní hodiny, chirurg. přístroje, parketty, čalouny, dřevěné dýmky, kulečníky, zboží gummové, konservy, čokoládu, bonbony, zvláště pak na paštiky z husích jater (roční vývoz za 1.6 mill. marek). Štrasburk je také sídlem mnoha velikých průmyslových sdružení. – Obchod týkající se najmě zboží železného a plodin podporuje předem hlavní úřad Říšské banky, obch. komora, bursa, 20 bank a městská spořitelna; veliké jsou zejména trhy plodinové. Štrasburk leží na tratích elsasko-lotrin. drah Weissenburg-Basilej, Appenweier-Štrasburk (21 km), Štrasburk-Saales (61 km), Lauterburg-Štrasburk (56 km), Štrasburk-Něm. Avricourt (92 km) a Štrasburk-Mommenheim-Saaralben (92 km); drahami lokálními a pouličními Štrasburk je spojen s Truchtersheimem (15 km), Markolsheimem (54 km), Kehl-Bühlem (39 km), Grafenstadenem (9 km), Hönheimem (5 km), Neuhofem (5 km) a Aichenheimem (10 km). Město samo má rozvětvenou síť tramwayí elektrických. Vedle dvou pošt. a jednoho telegrafního a telefonního úřadu I. třídy jsou četné úřady toho druhu vedlejší. Doprava po vodě jest velmi čilá a zřízení přístavní i stavby nábřežní ve městě jsou jí se značným prospěchem. Zejména plavba porýnská a spojení s Antverpy, Rotterdamem, Ruhrort-Duisburgem, Kolínem n. R., Mannheimem a Ludwigshafenem je silné a stále roste. R. 1901 připlulo 1096 lodí průplavních o 183.819 t a 896 porýnských lodí o 548.867 t, odplulo 897 lodí průplavních o 177.612 a 129 rýnských lodí o 21.220 t nákladu. Štrasburk je sídlem cís. místodržitele a nejvyšších zemských úřadů pro Elsasy-Lotrinsko, okr. úřadů pro okres dolnoelsaský, kraj. úřadů pro venkovský okres i městský okres Štrasburk, policejního ředitelství, zemského soudu s komorou pro zál. obchodní a 15 amtsgerichty (Benfeld, Bischweiler, Brumath, Erstein, Hagenau, Hochfelden, Illkirch, Lauterburg, Niederbronn, Schülltigheim, Sulz a Wald, Štrasburk, Truchtersheim, Weissenburg, Wörth), zemské pojišťovny pro Elsas-Lotrinsko, hl. pošt. ředitelství pro okresy Horní a Dolní Elsasy, ředitelství cla a nepřímých daní, ředitelství daní přímých, řed. daní dopravních, hl. berního úřadu a průmyslového soudu. Mimo to sídlí v Štrasburce katol. biskup, vrchní konsistoř a ředitelství církve aušp. vyznání, konsistoř církve reformované, isr. konsistoř pro dolní Elsasko. Velmi silná je v Štrasburce vojenská posádka. Okolí Štrasburku je sice ploché, ale kraj pro svoji úrodnost podobá se veliké zahradě. Místa mimo hradby ležící: Rupprechtsau, Neudorf, Neuhof, Königshofen, Kronenburg a Grünenberg náležejí k městu. Dějiny. Území Štrasburku bylo původně osazeno Kelty a později Římané za Augusta založili tu vojenskou stanici Argentoratum pro 8. legii. R. 357 po Kr. dobyl Julian nedaleko Štrasburku vítězství nad Alamany, kteří později (ok. r. 400) město zpustošili, ale záhy zase zbudovali, nazvavše je Startisburgum nebo Strataburgum (tolik co hrad u silnice). Dne 14. ún. 842 ujednali tu Ludvík Německý a Karel Holý vzájemný spolek. Po založení biskupství město počalo velmi vzkvétati, Filip Švábský udělil mu říšskou svobodu a nezávislost města byla zajištěna r. 1262 vítězstvím občanův nad biskupem Waltrem von Geroldseck (u Oberhausbergen nedaleko Štrasburku), který si chtěl Štrasburk porobiti. Ve správě městské nabývaly vrchu cechy. R 1381 Štrasburk připojil se ke spolku měst a bojoval se Švýcary u Gransonu a Nancy proti Karlu Smělému. Hnutí humanistické bylo v Štrasburku velmi čilé a zde byl postaven první knihtiskařský lis. K vynikajícím mužům těch časů náleželi Gottfried von Strassburg, Mistr Eckard, Tauler, Geiler von Kaisersberg, Šeb. Brant, Tom. Murner, Wimpfeling a j. Reformaci šířili v Štrasburku zejména Martin Bucer, který r. 1523 našel zde útulek, jakož i Jakub Sturm von Sturmeck. Štrasburk přistoupil také k Šmalkaldskému spolku. Ve válce 30leté Štrasburk zůstal neutrálním a celkem ušetřen. Dne 30. září 1681 dal Ludvík XIV. Štrasburk 30.000 vojáky obsaditi a v míru Ryswyckém Štrasburk připadl Francii. Město těšilo se jisté svobodě a samostatnosti, kterou při vypuknutí franc. revoluce darmo snažilo se zachovati. Z »král. svobodného městæ stalo se hlavní místo departementu dolnorýnského a živel francouzský nabýval rychle vrchu. Ludvík Napoleon učinil zde 20. říj. 1836 marný pokus dáti se od posádky prohlásiti za císaře. R. 1870 německý gen. v. Werder obléhal město, jež, byvši bombardováním již valně poškozeno, 22. září t. r. se vzdalo se 17.000 muži a 451 důstojníky. Kořist válečná činila 1200 děl, 12.000 ručnic, 1800 koní, asi 6000 centů střel. prachu a 2 mill. fr. státních peněz. Po válce, když Štrasburk připadl Německu, bylo město státní subvencí (40 mill. mk.) opět opraveno a stalo se středem správy nových říšských zemí. Chování protiněmeckého purkmistra a městské rady r. 1876 bylo příčinou, že rada byla rozpuštěna a nahrazena císařskými kommissary. Teprve r. 1886 volena městská rada z přívrženců vlády německé a germanisace města teď statně pokračuje. Srv. Kindler von Knobloch, Das goldene Buch von S. (Víd., 1885 – 86, 2 sv.); Seyboth, Der alte Strassburg vom 13.Jahrh. bis 1870 (Štrasburk, 1890); t., Strasbourg historique et pittoresque (t., 1894); Euting, Beschreibung d. Stadt S. (12. vyd. Štrasburk, 1901); Apell, Gesch. d. Befestigung von Strassburg (t., 1902); Leitschuh, Strassburg (Lip., 1903).

Související hesla