Stúpa

, buddhistická stavba, jeden z hlavních symbolů buddhismu a ústřední bod chrámů a klášterů. Původně mohyla pro tělesné ostatky historického Buddhy; světců; později vztyčena i jako symbol různých důležitých událostí v životě Buddhy či jako symbol úcty v kultu dalších světců. Sanskrtsky doslova uzel vlasů, pálijsky thúpa, tibetsky čhörten.

Ottův slovník naučný: Stúpa

Stupa neb topa viz Dagop.

Dagop sanskr. dhatu = ostatek, garbhan = skříň), též stupa nebo topa, zvala se v buddhistickém kultu hrobka. Svůj původ vzal dtupa v náboženském pudu buddhistů, uchovati pozůstatky přívrženců Buddhových, jeho žáků a stoupenců, jako zasvěcené ostatky. Tyto ostatky vkládaly se v nádoby velmi cenné a ukládaly se do nepřístupných, úzkých, obyčejně kulatých, dosti vysokých komor a nad těmi zřizovaly se z kamenů polokulové výstavky, jimiž měla býti symbolicky vyznačena bublina vody, ku které Buddha přirovnával pomíjejícnost všeho světského. Dtupaů jest množství roztroušeno v různých končinách Indie. Král Asóka († 223 př. Kr.), prý sám ostatky Buddhovy rozdělil v 84.000 dílů a jimi podělil všechna města říše své, v nichž pak zřízeny dtupay. Dle domněnky zachovaly se dtupay z doby Asókovy podnes v okolí města Gaja; také dtupay u měst Bhilsy a Sanchi, kde as 30 dtupaů se nalézá, z nichž jeden jest as 17 m vysoký a na zpodním průměru as 38 m široký, čtyřmi sloupovými vchody a mnoha reliefy ozdobený, jsou prý stavby krále Asóky. Fka.

Související hesla