Stuttgart

, město v jihozápadním Německu, hlavní město Bádenska-Württemberska; 585 000 obyvatel (1998). Významné průmyslové středisko; průmysl automobilový (Mercedes-Benz), strojírenský, elektrotechnický, elektronický, optický (Kodak), oděvní, potravinářský. Dopravní křižovatka; mezinárodní letiště, říční přístav. Nakladatelské a polygrafické centrum; veletrhy. Muzea (automobilové muzeum), galerie, divadla, opera, botanická a zoologická zahrada. Dvě univerzity (1829), vědeckovýzkumné ústavy. Historické památky byly po roce 1945 většinou rekonstruovány (kostely ze 14. – 15. stol., starý zámek z 13. – 16. stol., nový zámek z 18. stol.); významná moderní architektura (sídliště Weisshof, radnice). Lázně Bad Canstatt. – Středověké osídlení od roku 950, město od 1250, od 1320 hraběcí rezidence, od roku 1482 hlavní město Württemberska. Průmyslový rozvoj v 19. – 20. stol. Téměř celé město zničeno za 2. světové války.

Ottův slovník naučný: Stuttgart

Stuttgart viz Štutgart.

Štutgart (něm. Stuttgart), hl. a síd. město král. Virtemberského, kraje nekarského a městského direkčního okresu Štuttgartu, leží v kotlině Nesenbachu vybíhající ve vzdálenosti 1 km od města do údolí Nekaru, na 48°46' s. š. a 9° 11' v. d. od Greenw., 260 – 300 m n. m. a rozkládá se na ploše 32,34 km. Má (1900) 181.463 obyv. (i s Gaisburgem r. 1901 přivtěleným), z nichž 149.134 ev., 27.859 kat., 3015 židů. Město má polohu půvabnou jsouc obklopeno stráněmi obrostlými révou a lesnatými výšinami. Jakožto město sídelní poskytuje mnoho příjemností velkoměsta nemajíc pro svou nevalnou velikost jeho nesrovnalostí, a proto, jakož i pro mírné podnebí (prům. roční teplota 9,8 C, tlak vzduchu 740 a množství srážek 608 mm) bývá zhusta vyhledáváno od cizinců, zvl. od Angličanův a Američanů k delšímu pobytu. Dlouhá Königstrasse a Marienstrasse, nejčelnější z ulic, dělí město na Horní (na sz.) a Dolní (na jv.) s městem starým, poměrně nevelikým, s ulicemi klikatými a úzkými, kdežto části nové, mnohem rozsáhlejší, vynikají moderní, pěknou úpravou. Zvláště četné a krásné jsou tu sady a zahrady: zámecká zahrada (Schloss garten) v rozloze 60 ha táhnoucí se od král. zámku v délce 4 km až do Kannstattu, nádherně upravená; zahrada musejní (Silberburggarten) a městské zahradnické společnosti, zámecké náměstí, zvláště však přečetné procházky zvané Steigen (pohorské stezky a silnice) na všech okolních výšinách – Z množství pomníků uvádíme: sochu Schillerovu od Thorwaldsena (1839), kovový pomník hrab. Eberharda im Bart (1859 od Hofera), pomník vév. Krištofa (1889 od Pav. Müllera), jízdeckou sochu Viléma I. (1884 od Hofera, jiná z r. 1898 od Rümanna a Thiersche), mram. pomník krále Karla a královny Olgy (1895 od Curfessa a Halmhubera) a m. j. Z fontán zasluhují zmínky: fontána Koppova na nám. Zámeckém se sochou Stuttgardie (1864), gotická kašna u kostela P. Marie (1880 od Wolffa), kašna zvaná Ponocenká (Nachtwächterbrunnen, 1900 od Fremda) a Gänsepeterbrunnen (1901 od Bausche). Štuttgart má kostelů: 14 luth., 1 reformovaný a 7 jiných protestantských (sektářských), 3 katolické, řecko-katol. kapli a synagogu. Největší z nich je Stiftskirche (z l. 1436 – 1531, 0bnov. 1890) s moderními malbami na skle podle Nehera a náhrobky virtemb. hrabat z let 1265 – 1519. Z budov světských vyniká: nový sídelní zámek královský, zbudovaný v l. 1746 – 1307 ve franc. slohu renaissančním. Se zámkem bylo spojeno shořelé r. 1902 dv. divadlo z l. 1845 – 46; vedle zámku býv. akademie (dříve proslulá Karlsschule), teď král. knihovna, stáje, dv. stráž a j.; starý zámek z l. 1500 – 53 od Tretsche zbudovaný jako středověký hrad; palác korunního prince v římském slohu palácovém z r. 1846 – 50 od Gaaba; proti novému zámku mohutný palácovitý Königsbau, s dlouhým ión. sloupením, z r. 1856 – 60 od Leinse. Mimo to: budova st. archivu a přírodnický kabinet (1827) ve slohu klassickém, Vilémův palác (1840 od Salucciho), zimní sídlo královo, museum výtv. umění (1839 a 1890), mincovna (1842), velkolepé nádraží (1867 od Morlocka a Wolffa), hl. pošta (1870), tržnice, dar krále Viléma I., zem. prům. museum (1881 od Wolffa), palác justiční ve slohu renais. (1879 od Landaura), vedle něho král. knihovna (1885 od téhož), kasárna pěchoty (1886), gener. velitelství (1875 od Gnautha), četné budovy školní i nemocniční, posléze budovu musejní společnosti (1875), virtemb. spol. banky (1873), Říšské banky (1877), Liederhalle (1864 a 1874) a j. v. Město spravuje pod dozorem král. městské direkce vrchní purkmistr, dva radové, obecní rada a občanský výbor po 24 čIenech. Vodou potřebnou opatřuje město vodovod Nekarský Neckarwasserwerk) starý (z r. 1861) a nový (1881) a vodovod jezerní (Seewasserwerk, 1874), vodou pitnou vodovod sbíraný z 94 jednotlivých pramenů. Kanalisace provedena od r. 1874, osvětlení plynové r. 1845, elektrické r. 1895. Štuttgart jest sídlem nejvyšších úřadů král. Virtemberského, ministerii, král. městského ředitelství, vrchního úřadu (Oberamt), vrchního zemského soudu (k němuž příslušejí zemské soudy Ellwangen, Hall, Heilbronn, Ravensburg, Rottweil, Štuttgart, Tubinky, Ulm), zem. soudu s komorou obchodní a 8 soudy obchodovými (Böblingen, Kannstatt, Esslingen, Leonberg, Ludwigsburg, Štuttgart město, Štuttgart obvod, Waiblingen), dvou obvodových soudů, hl. celního, hl. berního a kamerálního úřadu, král. gener. poštovního ředitelství, vyslanectev Pruska, Bavorska, Rakouska, Ruska a Vel. Britannie, hl. úřadu Říš. banky, komory obch. a průmyslové, komory řemeslnické a vyšších úřadů vojenských. Četné jsou ústavy vzdělávací, jako: král. technická vysoká škola zal. r. 1829 jakožto škola průmyslová, přeměněná na techniku r. 1840, na vys. školu r. 1862; obsahuje oddělení pro architekturu, stavitelství, strojnictví a elektrotechniku, chemii, mathem. a přír. vědy a odd. pro odbory všeobecně vzdělávací, s 84 docenty a 969 studenty; zvěrolékařská vys. škola z r. 1821, nově organisovaná r. 1880 a 1890 se 13 docenty a 110 studenty; akademie výtvarných umění se 14 doc. a 110 stud. Mimo to dvě gymnasia, dvě reál. gymnasia, jedno dívčí gymnasium z r. 1899, tři vyšší dívčí školy, evang. a katol. dívčí škola, měšť. škola pro chlapce, dvě měšť. školy pro dívky, škola stavitelská, uměl. průmyslová, školy pokračovací pro průmysl a obchod a j., král. hud. konservatoř a několik hudebních škol. – Král. zem. knihovna obsahuje skoro 500.000 sv., mezi nimiž 4591 inkunabulí, král. dvor. knihovna ok. 140.000 sv., knihovna der kön. Jentsalstelle für Gewerbe und Handel 72.000 sv. a 53.800 předloh; vedle toho jsou tu král. dom. a státní archiv, stát. sbírka vlasteneckých, uměl. a starožit. památek, král. přírodnický kabinet, král. museum výtvar. umění zal. r. 1842, s obrazárnou, sbír. mědirytin a sbírkou plastik, museum pro národopis a zeměvědu. Ve Štuttgartě vychází 10 listů politických, z nichž nejrozšířenější je »Schwäbischer Merkur«, z ostatních listů» Ueber Land und Meer«, »Deutsche Romanbibliothe▽, »Neue Musikzeitung« a j. Z ústavů dobročinných: Kateřinská nemocnice z r. 1820 s 550 lůžky, nemocnice král. Olgy pro děti a mladé dělníky, dům evang. diakonisek, tři jiné veliké nemocnice, zemský sirotčinec, dětský vych. ústav Paulinenpflege, Nikolauspflege pro slepé děti, útulna pro dělníky, útulna pro tovární dělnice a služky; městská nemoc. pojišťovna, četné pokladny nemocniční a pomocné; posléze veliká akciová plovárna. – Roční příjem města činí přes 12 mill. mk., výlohy 11,797 mill. mk. (1900), z čehož připadá 531.000 mk. na chudinství a nemocnice, 1,701.393 mk. na vyučování a výchovu, 2,295.000 mk. na práce veřejné. Průmysl ve Štuttgartě zvláště v posledních letech silně vzrostl a jsou tam vynikající továrny na nábytek, piana, chemikalie, barvy, čokoládu, bonbony a cukrovinky, kočáry, papír, tkalcovny trikotů a j. Ve Štuttgartě sídlí četná odborná společenstva, jako Süddeutsche Edel- und Unedelmetall - Berufsgenossenschaft, Südwestdeutsche Holz-Berufsgenossenschaft, Würtembergische Baugewerksg., Württ. land- und forstwissenschaftliche Berufsg. pro kraj nekarský a m. j. Zemědělství a Iesnictví však proti průmyslu upadá.Obchod kvete zejména knihkupecký a nakladatelský (vynikající firmy: Cottasche Buchhandlung, Union Deutsche Verlagsgenossenschaft, Deutsche Verlagsanstalt a j.). Vývozu slouží od r. 1881 vývozní sklad vzorkový, jehož užívá asi 400 virtemb. firem. Obchod vůbec podporují hl. úřad Říšské banky, dvorní banka, Virtemb. bankovní ústav, kreditní spolek, hypotheční banka, Virtemb. banka cedulová, Virtemb. společenská banka, obchodní a průmyslová komora, bursa na cenné papíry, prům. a obchodní bursa. Pojišťovny jsou: všeobecný důchodový ústav, pojišťovna na život a úspory, všeob. něm. pojišťovací spolek, virtemb. soukromá pojišťovna proti ohni a štutgartská společnost pro pojišťování koní. Ve Štuttgartě jsou také četné konsuláty cizích vlád. Dopravnictví. Štuttgart leží na tratích virt. stát. drah (Bretten – Štuttgart – Ulm (157,7 km), Štuttgart – Böblingen – Horb – Immendingen (147,5 km), Štuttgart – Tubinky – Horb (103,6 km), Štuttgart – Kalw (55 km), Štuttgart – Nordlinky (115,5), Štuttgart – Krailsheim (100,5 km) a na trati Filderské. Elektrická dráha pouliční má délky 30,49 km a vede městem k předměstím Bergu, Karlsvorstadtu (Heslachu) a do Kannstattu. S Degerlochem, odkudž vede dráha sekundární do Hohenheimu, Štuttgart je spojen drahou ozubenou. Štuttgart má 12 úřadů poštovních a telefonních. Dějiny. Štuttgart slul a byl původně Stutgarten č. Stutengarten, t. j. hřebčinec a vyskytuje se v dokumentech histor. po prvé r. 1229 jakožto místo, kde cizí kláštery mívaly své vinice. Ve XIII. stol. Štuttgart byl majetkem hrabat virtemberských a r. 1236 – 87 byl od Rudolfa I. Habsburského proti Eberhardovi Osvícenému obléhán. Od r. 1320 sídlili zde vlastníci a byli tu také pochováváni. Značně rozkvetlo město za hraběte Oldřicha (1441), ale později, když byl založen Ludwigsburg a Eberhard Ludvík a Karel Eugen tam sídlili, Štuttgart pozbýval významu jakožto hl. město zemské. Pozvedl se zase koncem XVIII. stol., když v l. 1775 – 94 zde byla proslulá Karlsschule, na níž vzdělával se Schiller, a ve století XIX. přispěli četnými stavbami k jeho okrase králové Bedřich I., Vilém I. a Karel I. V dobách novějších Štuttgart vyniká jakožto sídlo vědy a umění. Srv. Pfaff, Geschichte der Stadt Stuttgart (Štuttgart, 1845 – 47, 2 sv.); Hartmann, Chronik der Stadt S. (t., 1886); t., S's bauliche Entwicklung (t., 1889); Hygienischer Führer durch S. (t.,1895); Ströhmfeld, Führer durch S. und Umgebung (10. vyd. t., 1900); t., S. und Umgebung (t., 1902); Chronik der Stadt S. vyd. obecní rada (ročně od r. 1898); Bach, Stuttgarter Kunst 1794 – 1860 (t., 1900).

Související hesla