Substituce

, zastoupení, záměna, náhrada;
1. chemie typ chemické reakce, při které jsou atom nebo skupina atomů (funkční skupina) v molekule dané sloučeniny vyměněny za jiný atom nebo skupinu atomů. Substituční reakce patří mezi nejběžnější reakce organických sloučenin;
2. logika nahrazení nějakého pojmu jiným pojmem;
3. matematika zavedení jiných proměnných do matematického výrazu, záměna proměnných;
4. psychologie změna, náhrada jednoho způsobu chování či cíle jiným chováním (cílem) po tom, co byl původní ztracen, nebo byla zablokována možnost jeho dosažení. V psychoanalýze je substituce obranným mechanismem, kdy je sociálně nepřijatelný cíl nahrazen cílem přijatelným.

Ottův slovník naučný: Substituce

Substituce, z lat., zastupování. Substituce, (v chem.) nazývá se nahrazování atomu prvku nebo skupiny atomové ve sloučeninách chemických jiným prvkem neb jinou skupinou atomovou. Substitucí vzniká z chloróvodíku HCl chlórid sodnatý NaCl; tu vodík zastoupen čili substituován jest natriem. Podobně u sloučenin organických; v kyselině octové CH3.COOH můžeme 3 atomy vodíku nahraditi chlórem, i vzniká kyselina trichlóroctová CCl3.COOH. Kyselinu octovou samu můžeme pokládati za derivát kyseliny mravenčí H.COOH, v níž atom vodíku nahrazen jest skupinou CH3 – (methylem). Fr. Plzák. Substitucí (v math.) slove záměna veličiny jinou. Vložíme-li do výrazu u = x2 – 4x místo x číslo 6, u nabude hodnoty 12. Úkon tento vyznačuje se nyní substitučním znaménkem Sarrusovým takto: x/6 (x2 – 4x) = 12, při čemž veličina (x) na levo od čárky / značí tu, jež se má nahraditi veličinou na pravo stojící. Substitucí lze mnohé výrazy zjednodušiti a tím učiniti přehlednějšími neb usnadniti řešení úlohy. Jako u veličin neznámých lze substituce, s prospěchem užíti u veličin měnlivých – v počtu differenciálném a integrálném. Je-li na př. differencovati funkci y = sinnx, položme sin x = u, čímž nabudeme y = un a differencujíce, dy = nun -1du a ježto du = cos xdx, jest dy = nun -1 cos xdx čili po restituci dy = nsinn -1xcos xdx. V theorii algebraických forem jsou důležité lineární homogenní substituce,, kde za každou měnlivou x, y,... kladou se výrazy tvaru ax + by +... a jež vedou ke tvarům zvaným invarianty, kovarianty atd. S nimi těsně souvisí substituce, Galoisovy nebo vlastně skupiny substituční, jež daly vznik t. zv. substituční theorii, nauce, jíž povedlo se rozřešiti otázku, zda a za jakých výminek rovnice pátého a vyšších stupňů jsou řešitelné, a jež vede k základní (Galoisově) větě algebry: Rovnici, jejíž stupeň jest prvočíslo a jejíž všechny kořeny lze racionálně vyjádřiti dvěma z nich, lze rozřešiti algebraicky (t. j. její kořeny vyjádřiti odmocninami) a naopak. Substitucí slove tu záměna prvků, taková, že každý z nich nahradí se některým jiným, na př. α, β, γ, δ po řadě β, γ, δ, α. Připojíme-li k této substituci druhou, jíž α, β, γ, δ přechází v β, α, δ, γ, převede se jí β, γ, δ, α v α, δ, γ, β. Vede-li řada takových substitucí v libovolném pořádku za sebou jdoucích zase k substituci původní, pravíme o nich, že tvoří grupu (skupinu) substituční. – Srv. G. Salmon, Vorlesungen über die Algebra der linearen Transformationen, deutsch v. W. Fiedler; Jordan, Traité des substitutions; Vivanti, Leçons élémentaires sur la théorie des groupes de transformation. ASa. Substituce, (v prav.) jest ustanovení náhradníka nebo nástupce osobě, která před jinými jest povolána k určitému právu neb úkonu. Nejdůležitější, ač ne jediné (srv. na př. substituce, při mandátu) případy substituce, vyskytují se v oboru práva dědického, kde již právo římské vytvořilo různé druhy substituce,, tak zejména substituci obecnou č. vulgární, t. j. ustanovení dědice pod výminkou, že osoba předem ustanovená, institut, dědicem se nestane; dále substituci pupillární, při níž otec dítěti jsoucímu v jeho bezprostřední moci otcovské jmenoval dědice pro případ, že by zemřelo v nedospělosti; pak substituci quasipupillární, t. j. ustanoveni dědice dítěti duševně chorému jeho ascendentem, a substituci fideikommissarní, jíž zůstavitel ukládá dědici, aby pozůstalost vydal jiné osobě; tato substituce,, jakož i substituce, obecná má místo i při odkazech. V rakouském právě přijaty jsou jenom substituce, vulgární, §§ 604 – 607 rak. obč. z., o níž se ustanovuje, že substitut přejímá i břemena institutovi uložená (zejména plnění odkazů), dále substituce, fideikommissární, §§ 608 – 617 rak. obč. z., a toliko v mezích této mohou rodiče dětem duševně chorým nebo z jiných důvodů nezpůsobilým jmenovati nástupce v majetek jim zůstavený. Právo ustanoviti dědice dětem vzhledem ke jmění odjinud nabytému rodičům přiznáno není, § 609 rak. obč. z., a i fideikommissární substituce, uložená duševně chorým pozbývá platnosti, jakmile se uzdraví, a substituce, fideikommissární zřízená bezdětnému descendentovi zaniká, dostane-li se mu vlastního potomka k dědictví způsobilého §§ 616, 617 rak. obč. z. J. V.

Související hesla