, ruský dramatik a filozof. Autor dramatické trilogie Svatba Krečinského, Případ a Tarelkinova smrt, ve které zobrazil soudobou morálku, byrokracii soudních úředníků a policie a tragickou závislost člověka na nich. Zabýval se filozofií, překládal Hegela; psal vlastní Filosofii všehomíra.
Suchovo-Kobylin Aleksandr Vasiljevič, dram. spis. rus. (*kol 1817 v Moskvě – †1903 v Beaulieu ve Francii), pocházel ze zámožné rodiny šlechtické, v níž byli stálými hosty professoři moskev. university Naděždin, Pogodin, Maksimovič, Moroškin a j., vyučující jeho sestru, známou pod pseud. Jevgenija Tur. S.-K. v letech 40tých XIX. stol. vstoupil na universitu moskev., kde studoval se zálibou filosofii, kterou zabýval se až do konce života. Přeložil také do ruštiny svého miláčka Hegela, ale rukopis shořel při požáru jeho venkovského sídla. Hlavni jeho práce, která rázem proslavila jméno autorovo, komédie Svaďba Krečinskago, objevila se na počátku let 50tých XIX. stol. Popud k ní dán byl okolnostmi vnějšími. S.-K. za svého pobytu v Paříži seznámil se s jakousi Francouzkou, která později byla zavražděna. Známost ta stala se mladému rus. statkáři osudnou: policejní a soudní úřady ze ziskuchtivosti zmocnily se zcela nevinného S.-K-a, jenž ztrávil delší dobu ve vyšetřovací vazbě, až po velikých obětech propuštěn na svobodu. Z dlouhé chvíle zpracoval v žaláři běžnou tehdy v Moskvě anekdotu o proslulém šejdíři, jenž vylákal u pokoutního finančníka velikou částku na padělaný skvost. Suchá anekdota poskytla autorovi základ pro kresbu několika životních, zdařilých typů (Krečinskij, Raspljujev), zachycených ku podivu stručně a plně, tak že jediná tato komédie řadí S.-K-a po bok Gribojědova a jiných slavných jmen rus. písemnictví. Na scénu uvedena byla r. 1856 k benefici Šumského a stala se ihned ozdobou rus. repertoiru. Další jeho komédie Dělo a Smerť Tarelkina jsou vlastně pokračováním prvnější, ale mají již význam mnohem podřízenější. Roztrpčen jsa na své zištné soudce a jejich nespravedlivost, S.-K. napsal zlý a trefný pamflet na soudnictví, zdrcující a ponurý obraz minulosti (Dělo). V poslední komédii (Smerť Tarelkina) S.-K. udeřil na veselejší strunu, ale práce jeho trpí strojeností a nepravděpodobností, která ostatně tu a tam proráží i v komédiích prvnějších. Celá trilogie byla vydána s názvem Kartiny prošlago (Moskva, 1869). S.-K. bývá zván »autorem jediného dílæ, podobně jako Gribojědov nebo Čaadajev, jenž svými »Filosofickými listy« zaujal přední místo v dějinách rus. společnosti. Podobně S.-K. svojí nahodilou komédií bezděčně postavil se do prvnich řad rus. spisovatelů a sama akademie nabídla mu čestné členství týmž časem jako hr. L. N. Tolstému. Šnk.