Súdán

, Súdánská republika, arabsky Džumhúríjat as-Súdán – stát v severovýchodní Africe s přístupem k Rudému moři; 2 503 890 km2 (včetně vnitrozemských vod), 28,3 mil. obyvatel (1998), hustota zalidnění 11 obyv./km2, hlavní město Chartúm (925 000 obyvatel, 1993); úřední jazyk arabština, měnová jednotka súdánský dinár (SDD). Administrativní dělení: 26 států. – Osu území tvoří pánev podél Nilu obklopená náhorními plošinami. Na severovýchodě hornatina (max. 2 259 m n. m.), která se příkře sklání do úzké pobřežní nížiny při Rudém moři. Na západě pohoří Dárfúr se sopečným masívem Jabal Marrah (3 088 m n. m.). V jižním pohraničí výběžky hor z Ugandy (Kinyeti, 3 187 m n. m.). Severozápadní část Súdánu zaujímá sahara, na severovýchodě Núbijská poušť. Horké pouštní tropické podnebí přechází na jihu v monzunové tropické (srážky 1 000 – 1 400 mm ročně). Hlavní řekou je Nil se zdrojnicemi Bílý a Modrý Nil. Pouštní a polopouštní vegetace přechází na jihu v savany a galeriové lesy. – Obyvatelstvo tvoří súdánští Arabové (49 %, 1983), černoši (Dinkové 12 %) a míšenci. Náboženství muslimské (70 %, 1992), na jihu animistické (17 %) a křesťanské (8 %). Přirozený přírůstek obyvatel 2,2 % ročně (1997). Střední délka života mužů 54 let, žen 56 let (1996). Negramotnost 54 % (1995). Urbanizace 25 % (1995), vysoká koncentrace obyvatel v aglomeraci Chartúmu. – Zaostalý rozvojový stát, závislý na dovozu potravin a mezinárodní pomoci. Hrubý domácí produkt 290 USD/obyv. (1997). Z ekonomicky aktivních obyvatel pracuje 64 % v zemědělství, 7 % v průmyslu. Obdělává se 5 % plochy, pastviny pokrývají 46 %, lesy 18 % území. – Pěstuje se sorgo (3,4 mil. t, 1997), cukrová třtina (5,1 mil. t), bavlník, podzemnice olejná, sezam. Chov ovcí (23,4 mil. kusů, 1997), skotu (23,5 mil. kusů), velbloudů (2,9 mil. kusů), koz. Sběr arabské gumy (25 000 t). Těžba dřeva (16,3 mil. m3). Rozsáhlé zásoby nerostů, ale těžba slabá. Těží se sůl, chrom, zlato. Průmysl slabě rozvinut, zpracovává zemědělské suroviny, kůže a dřevo. Hlavní dopravní osou je Nil; ekonomicky nejvýznamnější oblasti spojeny železnicí. Námořní přístav Búr Súdán. – V severní části země ve starověku civilizace Napata a Meroe, ve středověku křesťanské státy Núbie. Příchod arabských kočovných kmenů (zvláště od 13. stol.) vedl k postupné arabizaci a islamizaci. Muslimský charakter měly fundžský a dárfúrský sultanát. V roce 1820 byl Súdán pod egyptskou nadvládou, kterou ukončilo povstání Mahdího a ustavení mahdistického státu v roce 1885. Po jeho porážce byl Súdán 1899 – 1955 spravován jako anglo-egyptské kondominium. Nezávislá republika vyhlášena 1. 1. 1956. Období parlamentní demokracie střídaly režimy vzešlé z vojenských převratů: 1958 – 64, 1969 – 85 (D. M. Nimajrí) a 1989. V Súdánu přetrvává dodnes ozbrojený konflikt mezi arabsko-muslimským severem a černošskými etniky jihu. – Súdán je nezávislá republika. Hlavou státu je prezident volený na pět let. Zákonodárným orgánem je Národní shromáždění (360 členů, funkční období 4 roky). Poslední parlamentní volby se konaly v prosinci 2000, nehlasovalo 11 jižních provincií, kde zuřila válka, neúčast opozice. Prezident generál U. H. A. Bašír.

Ottův slovník naučný: Súdán

Súdán nebo Belád es Súdán (t. j. země černochův) nazývalo se již u arabských zeměpiscův území národův afrických, kteří se lišili černou pletí od přistěhovalých světlých Arabův, a značilo tedy vůbec země černošské. Když však obrysy pevniny africké lépe poznány, omezeno jest jméno toto na ty země černošské, do kterých Arabové, Maurové a Berbeři byli pronikli, naproti tomu zeměpisci nové doby zahrnují pode jméno Súdán ohromné prostranství v trupu africkém, jež prostírá se na jih od Sahary až po Horní Guinei, předěl vod mezi Kongem a Šarím a při Horním Nílu až po jezero Ukereve, na záp. až skoro k Atlantskému okeánu a na vých. až k úpatí vysočiny Habešské. Hranici severní a jižní přesně určiti nelze, poněvadž mezi Súdánem a Sousedními krajinami nachází se široký pruh přechodní, zhruba však možno říci, že na záp. Súdán rozkládá se mezi 5° – 14° s. š. a na vých. mezi 9° 30' – 16° 30° s. š. Při neurčitosti hranic lze udati toliko příbližně také rozlohu jeho, jež měří na 5,000.000 km2. Tvářností půdy Súdán tvoří celkem náhorní planinu průměrně 450 – 500 m vysokou, jež celkem stoupá stupňovitě od již. okraje Sahary na jih a od pobřeží senegambijského i guinejského do vnitrozemí a vykazuje na povrchu ráz mírné pahrbiny, nicméně jak na vých. tak i na záp. prostírají se rozsáhlejší roviny, z nichž tu a tam vystupují osamělé kopce žulové nebo pískovcové a toliko v Dárfúru, v Adamauě a Fúta Džálóně zdvíhají se mocnější pohoří. Horopisně Súdán dělívá se v západní a východní, oddělené od sebe podolím jezera Čadského a řeky Šarí, nebo v Súdán vysoký, zabírající hornaté kraje západní i s podolím Čadským až po Dárfúr, a Súdán nízký, obsahující ostatní kraje na vých. až po vysočinu Habešskou, konečně pak dělívá se též na tré, totiž: Súdán západní, k němuž náležejí hornaté kraje při Senegalu a Nigiru, podolí Čadskošarijské ve středu, a Súdán východní s krajinami při horním Nílu a Dárfúrem. V západním Súdáně zdvíhá se na záp. vrchovina Fúta-Džálónská, která jmenovitě na vrchovisku nigirském stoupá značně nad 1000 m (Daro 1340 m, Kuruvoro 1178 m, Jenkina 1075 m), za ní k vých. ve velikém ohbí nigirském prostírá se rozsáhlá planina v průměrné výši 500 – 600 m s mírnou vypnulinou, táhnoucí se od záp. k vých. a tvořící předěl vod mezi Nigirem a řekami, tekoucími na jih do zálivu Guinejského. Nejmohutnější horstva nejen západního, nýbrž celého Súdánu vůbec vykazuje kraj mezi Nigirem a jezerem Čadským, jmenovitě Adamaua; hlubokým údolím řeky Benue jest vysočina tamní rozdělena ve dva díly, z nichž jižní jest mnohem vyšší, stoupaje v pohoří Gendere na 2700 m, v Mendífu na 1800 m, kdežto severní v pohoří Gora sev.-záp. od Jakoty stoupá toliko na 1800 m (hora Dzím) a nad to pohoří často střídají se s rovinami. Směrem k sev. jednotlivým pásmům výšky ubývá, až v okolí Sokota a Kátseny nastává úplná rovina. Podolí Čadsko-šarijské jest rovina táhnoucí se od sev.-záp. k jihovýchodu; v severozáp. části její leží sladkovodní jezero Čadské (247 m n. m), jehož okolí jen málo kde se povznáší nad 300 m a toliko na vých. okraji zdvíhá se pohoří Gere. Východní Súdán jest taktéž namnoze rovina nebo mírná krabatina v průměrné výšce 400 – 570 m n. m., toliko v Dár-Fúru vypíná se ve směru od sev.-záp. k jihových. mohutné sopečné pohoří Džebel Marra do výše 1830 m, jehož pokračováním jsou Džebel Medob a Džebel Tagabo, oba taktéž původu vulkanického. Konečně v krajinách při jezeře Albertově, jež politicky počítají se k Súdánu anglo-egyptskému, pnou se vysoká pohoří, avšak ta zeměpisně nenáležejí k Súdánu. Vodopisně Súdán tvoří čtyři oblasti: oblast řek pobřeží guinejského, jež horním tokem většinou se nacházejí na půdě súdánské, oblast nigirskou, oblast čadskou a oblast nílskou. K prvé oblasti náležejí četné řeky, jež mají původ svůj ve vnitrozemských vysočinách a odtud na záp., jihozápad nebo jih směřují k Atlantskému okeánu; jsou to Senegal, Gambia, Casamance, Geba, Cacheo, Rio Grande, Casini, Nuñez, Pongo Dubreka, Malá a Veliká Scarcie, Rio Sierra Leone čili Rokelle, řeka sv. Pavla, Akba, Volta Eve. Oblast ponigirskou a nílskou ovládají oba nejmocnější veletoky severoafrické, kdežto oblast čadská tvoří uzavřené úvodí vnitrozemské s jezerem Čadským, do něhož vlévají se od záp. Komadugu čili Vaube, od jihových. Šarí se svými přítoky. Podnebí Súdánu jest veskrze tropické a všecky kraje kolem jezera Čadského jakož i na středním a horním Nigiru vykazují průměrnou teplotu 30° C, v přímoří pak 26° C, jenom při ústi Senegalu v deltě nigirské a ve vnitřních hornatinách jeví se průměrná teplota poněkud nižší. V letní polovině roku převládají větry jihozáp., kdežto v měsících zimních nastupuje severových. passát. Větry vanoucí v zimě ze Sahary na přímoří přinášejí sice ochlazení, ale zároveň sucho a mraky obtížného prachu. Tropické deště dostavují se s větry jihozáp. v květnu, místy až v červnu a trvají mnohdy až do září (kolem Čadu). Nejvíce pršek spadá na pobřeží (delta Nigiru a Sierra Leone 2500 – 4000 mm), kdežto ve vnitrozemí bývá toliko 600 – 1300 mm a čím dále k sev., tím více ubývá dešťů. Obyvatelstvo súdánské jest velikou převahou černošské a náleží ke skupině černochů súdánských, kteří od svých soukmenovců Bantů v jižní Africe jazykem i kulturně podstatně se liší. Z jednotlivých národů vynikají tu hlavně Kolofové, Bobové, Fulupové, Banjunové, Papelové, Tyapové, Susuové, Bagové, Naluové, Sererové, Soninkové čili Sarakolové, Mandingové, Bambárové, Sonrhájové, Haussové a j. vesměs v Súdáně západním. K nim přidružili se záhy různí živlové cizí, totiž Berbeři, Arabové, Maurové severoafričtí, Tuáríkové a Fellátové, kteří s domorodým obyvatelstvem namnoze se smísili; podobnými smíšenci jsou ve středním Súdáně Kanuriové, Kánembové, Vabové, Tyndžurové, kdežto na východě shledáváme vedle Arabův opět černošské kmeny Fúrů, Šilúků, Dinků, Bariů; jen sever a vých. okraj východního Súdánu jest osídlen národy původu hámitského. V živnostech černoši súdánští vynikají daleko nad ostatní své soukmenovce africké, neboť vedle orby a chovu dobytka zabývají se rozsáhlou měrou též řemesly a obchodem. Zemědělství jest všeobecně rozšířeno, třeba že vzdělávaní půdy, připadající vesměs ženám, jest na stupni velmi nízkém (pluh na př. jest v užívání toliko v sev.DárFúru, ostatně zkypřuje se půda vesměs motykou). Mimo to při území tak rozsáhlém jsou mezi jednotlivými krajinami značné rozdíly, vyplývající z různosti půdy a podnebí; tak na př. červená půda podél Nigiru jest málo úrodná a hodí se nejlépe za pastviny, kdežto pánev kolem Čada svou žírností připomíná Egypt; dále jeví se značná protiva mezi suchými krajinami na sev., přecházejícími znenáhla v poušť a mezi jihem, jenž leží v obvodu hojných dešťů tropických. Nejpříznivější poměry panují v území Haussů, pak v Jorubě. Avšak i v krajinách požehnaných vadí mocnějšímu rozvoji hospodářskému jednak četné války mezi jednotlivými kmeny panující, jednak netečnost obyvatelstva, která však dobře vysvětluje se nedostatkem dopravních prostředkův a nemožností zpeněžiti přebytek úrody, neboť obyvatelstvo krajin přímořských mohouc plodiny své snáze odbýti, věnuje pěstování jich péči mnohem větší. Nejdůležitější potravinou obyvatelstva súdánského jest cirok, pěstovaný napořád v četných odrůdách, vedle něho pak hojně jest rozšířena kukuřice, v blatných nížinách rýže, jež daří se nejlépe podél řek Gambie a Benue, v pánvi čadské také pšenice a ječmen; veškero obilí pěstuje se toliko pro spotřebu domácí a jen ciroku, kukuřice a rýže něco se vyváží. Na jihu přispívají k výživě obyvatelstva též hlízy jamové, maniok a sladká zemčata, dále banány a kokosové ořechy, které ostatně daří se také planě. Na pomezí guinejském uveden byl do země se zdarem chlebovník, mangovník, pak ananasy, oranže a citrony, jež ostatně zdomácněly také ve středním Súdáně. V sev. suchých končinách prospívá datlovník. Kávovník roste na jihozáp. planě a dosahuje tu neobyčejné výšky, ale kromě Liberie a některých držav francouzských pěstuje se v rozměrech nepatrných; zanedbán jest kakaovník do země uvedený a rovněž třtina cukrová. Tabák rozšířen jest značnou měrou ve středním a východním Súdáně, ostatně však stačí sotva domácí spotřebě, ačkoli přirozené poměry dobře mu svědčí. Z koření pěstuje se pepř, zázvor a piment, z rostlin olejnatých sesam a podzemnice olejná, jež se sází ve velikých rozměrech, z přediv pak jmenovitě bavlník, jenž všude dává dobrou sklizeň, ale roste též planě a tím svádí obyvatelstvo, aby se spokojovalo bavlnou planě rostoucí; v poslední době všímají si bavlníku kolonie britské a zavádějí tam sazenice egyptské. Mimo bavlník poskytují přediv též banán a agava, jakož i některé palmy, z jejichž vláken se připravují rostlinné žíně. K barvení látek bavlněných užívá se ve středním Súdáně indychu doma vypěstovaného, kdežto v ostatním Súdáně věnuje se rostlině té pozornost jen malá. Lesy súdánské, seskupené většinou na jihu a jihozáp., poskytují domácímu obyvatelstvu mnohonásobného užitku svým dřívím, plody, mléčnými šťávami, klovatinou, tříslovinou aj., avšak pro nedostatečnost spojovacích prostředků leží značná čásť tohoto bohatství ladem. Pro obchod vnitrozemský a dílem i vývozný značné důležitosti nabyla jádra kolová č. guruová, zvaná obyčejně kolovými ořechy, jež rozesílají se až do Marokka a Tripolska, ba i do Sev. Ameriky. Mnohem větší význam pro obchod vývozný má palma olejná, s níž mohl by závoditi strom máselný nebo karite, jenž na horním Nigiru a Senegalu tvoří celé lesy. Oleje z ořechů tulukunových čili karapových užívá se v lékařství, kdežto kůra téhož stromu obsahuje mnoho třísloviny. Hojný jest po celém Súdán-ě skočec. Na okraji pouště akaciové lesy poskytují mnoho klovatiny arabské, mimo to také východní Súdán a střední Ponigří; v posledním dvacetiletí vzmohlo se také těžení kaučuku a guttaperče. Z četných druhů dříví přicházejících ze Súdánu do obchodu zasluhují zmínky cedrové, ebenové, železné a mahagonové (mahagon záp.-africký). Chovu dobytka v Súdáně dobře svědčí. Z různých plemen skotu zastoupen jest nejvíce zebu, sloužící za tahouna i soumara, kdežto plémě bambárské v horním Ponigří hodí se k chovu pro mléko i na maso; ve vých. Súdáně Kordofán a Dár-Fúr slynou chovem dobytka. Uvnitř země prospívají znamenitá plemena koní, zvláště berberské a fulbské, a chov oslů zdokonalil se křížením plemene domácího s alžírským. Mezků chová se málo, velbloud omezen jest na sev. kraje, sousedící se Saharou. Naproti tomu stáda ovec a koz tvoří hlavní bohatství pastýřských kmenů v Súdáně západním i východním. Všude chová se mnoho drůbeže. Zvláštní zálibu mají černoši súdánští ve včelaření, tak že vosk je dosti důležitým předmětem vývozu. Lov provozuje se v celém Súdáně velmi horlivě. Od horního Senegalu až na daleký východ objevují se v četných stádech antilopy a žirafy, kdežto sloni od západu i východu ustupují víc a více do vnitrozemí, nicméně posud poskytuji zemím středosúdánským ve slonovině důležitého předmětu pro obchod vývozný; rovněž hroch a divoký pštros stávají se vzácnějšími a vzácnějšími. Pro pižmo pronásleduje se cibetka, pro vzácnou kožišinu levhart a lev. V řekách a jezerech vyskytuje se mnoho krokodilů, jejichž maso černoši také pojídají. Vydatný jest také rybolov v řekách a jezerech a od Čadu rozesílají se sušené ryby do krajin vzdálenějších. Soustavně provozovala se dříve a částečně posud provozuje se honba na lidi, neboť otroctví posud kvete ve vnitrozemí súdánském a nad to vyvážejí se stále pomocí rozmanitých úskoků na sever do Tripolska i Marokka. Nerostné bohatství jmenovitě v západním Súdáně jest značné, ale posud málo se z něho těží. Poměrně největší význam má zlato, jež se vyskytuje na četných místech v náplavech i v žilách křemenných, ale dobývání jest velmi nedokonalé, nacházejíc se vesměs v rukou obyvatelstva černošského; ve vých. Súdáně objevuje se v Núbii a Dár-Fúru. Průvodcem zlata bývá též stříbro, ale ve skrovném množství, za to měď hojna jest v Súdáně východním. Vydatné rudy železné zůstávají nezužitkovány, rovněž i cín. Citelným jest nedostatek kuchyňské soli, jež se těží toliko v Bornu, kdežto ostatní Súdán zásobuje se solí ze Sahary nebo mořskou solí z pobřeží senegambijského. – Průmyslová činnost vyvinuta jest jen nepatrně. Nejrozšířenější živností v tomto směru jest předení a tkaní bavlny a barvířství. Největší pověsti požívají bavlněné tkaniny z Kana, dále tkají se hrubé látky hedvábné a polohedvábné, jež se vyvážejí do oas saharských a přicházejí i na trhy marocké, méně vyrábí se látek vlněných. Dosti pokročilá je také výroba různého zboží koženého, jež jmenovitě na prošívaných ozdobných předmětech prozrazuje dobrý vkus, a neméně ve zpracovávání kovů kmenové súdánští dosáhli značné dokonalosti. Zvláště vyhlášeni jsou kováři a zlatníci z Kúky, Kana, Sokota, jejichž výrobky bývají mnohdy jemně ciselovány. Obchodu na velikou závadu jest nedostatek dopravních prostředků. Senegal, Gambia a přímořské řeky guinejské slouží plavbě jen nepatrně, naproti tomu kraje vnitrosúdánské mají vodní dráhy po Nigiru (arci poněkud přerušené prahy u Sansandigu a Búsy) a jeho pobočce Benui, z nichž tato vede do nejlidnatějších krajin súdánských; splavna jest také řeka Šarí a v Súdáně východním Níl i mnohé z jeho přítokův. Umělých cest jest posud málo; vyjímaje senegambijskou dráhu, vedoucí ze St. Louis do Bamaka nad Nigirem, všecky ostatní železnice i silnice omezují se toliko na kraje přímořské, aniž dosahují súdánského vnitrozemí. K dopravě zboží užívá se tedy nosičů, čímž arci zboží neobyčejně se zdražuje. Proto také karavanní cesty saharské, vedoucí ze Súdánu k přístavům středomořským, posud mají značnou důležitost obchodní, ale není pochybnosti, že největší díl obchodu obrátí se na jih a západ k pobřeží, jakmile říční dráhy doplněny budou železnicemi. Jako ve všech zemích s kommunikacemi méně dokonalými, také v Súdáně zachovaly veliké trhy svůj význam a mezi nejdůležitější tržiště, od nichž obchodní cesty na různé strany se rozbíhají, náležejí Segu Sikoro, Timbuktu, Sokoto, Kátsena, Kano, Jakoba, Jola, Abéšr, Fášer a el-Obeid. Hlavní zboží vývozní jsou bavlna, slonovina, nosorožčí rohy, vlna, pštrosí péra, cibet, klovatiny, vosk, kolové ořechy, kopal, asa foetida, senna, indych, kůže, bavlněné a hedvábné tkaniny, rohože, tovary kožené a otroci, jejichž počet proti dřívějším dobám arci značně klesl; na zlato je hlavní trh v Timbuktu. V dovoze naproti tomu převládají bavlněné látky původu skoro výhradně britského, francouzské látky hedvábné, plátno, jemná sukna, severoafrické koberce a vlněné pláště, aksamit, vlněné a hedvábné pásy, skleněné perly, železo a zboží železné, zbraně, zvláště ručnice, krátké zboží norimberské, různé ozdoby, papír, střelný prach, olovo, sůl, měděné a cínové nářadí, koření z Vých. i Záp. Indie, kakao, káva, cukr, koně, kauriové lastury. Nejrozšířenějším platidlem jest tereziánský tolar, který však víc a víc ustupuje mincím jednotlivých mocností koloniálních, pak kauri, malé kroužky cínové, pruhy bavlněných látek, železné desky a zlatý prach. Politicky rozdělen jest Súdán mezi mocnosti evropské, z nichž Velká Britannie zabrala východ a Francie západ; kromě toho německé Togo a kolonie Kamerúnská zasahují sev. končinami do Súdánu. Anglo-egyptský Súdán rozkládá se od 22° sev. šíř. na severu až po 5° sev. šíř na jihu a zabírá horní Ponílí ohraničen jsa na sev. Egyptem, na vých. mezuje s Rudým mořem, italskou Eritreí a Habešem, na jihu s Britskou Východní Afrikou a Konžským státem, na záp. s državou francouzskou (Francouzským Pokonžím, Vadájem a vojenskými territorii súdánskými); na sev.-záp. počítá se k němu ještě díl Libyjské pouště. Pro administrativní správu rozdělen jest na osm provincií (mudírie: Chartúm, el-Džezirá, Dongola, Berber, Kasála, Sennár, Kordofán a Bahr-el-Gazál) a tři distrikty (muhafzá: Vádí Halfa, Suákin, Fašoda). Sídlem generálního guvernéra jest Chartúm, nejdůležitějším přístavem Suákin. Počet obyv. odhaduje se na 3.5 millionů duší. Záp. Súdán jest z největšího dílu državou francouzskou, jenom území Hauské tvoří sev. díl britské Nigerie a německé Togo zasahuje do Súdánu sev. končinami, na západě pak Sierra Leone a pruh země podél řeky Gambie jsou území britská a čásť země jižně od řeky Casamance jest državou portugalskou. Avšak jméno Francouzský Súdán má význam velmi různý. V nejširším slova smysle značilo veškery državy francouzké v Súdáně vůbec, kdežto úředně Francouzský Súdán byla kolonie mezi Saharou, východním Nigirem, krajinami Borgu a Kong, pak Liberií, Sierrou Leone, Túta Džálónem a Senegambií; obsahoval tedy kraje ležící při horním a středním Nigiru; vedle toho však jméno to přenáší se též na vojenská territoria súdánská, jež sahají mnohem dále na vých. než původní Francouzský Súdán Nyní veškery državy francouzské v záp. Africe, tedy i Francouzský Súdán, sloučeny v celek pod názvem Francouzské Západní Afriky (Senegambie, territoria Senegambijské a Ponigirská, Francouzská Guinea, Slonovinné pobřeží, Dahome), jež zaujímá 1,737.400 km2 se 12,700.000 obyv. Správu celého území vede generální gouverneur se sídlem v Dakaru a spravuje přímo Senegambii a territoria Senegambijské a Ponigirská, kdežto v ostatních koloniích vládnou mistodržitelé podřízení vrchnímu dozoru generálního gouverneura. Francouzské državy v Súdáně středním a východním (Kánem, Vadáj, Bagirmi, Horní Ubandži) politicky přivtěleny jsou ke kolonii Francouzského Pokonží, s nímž od r. 1902 mají též společnou správu. Dějiny. Historický vývoj obou části Súdánu byl nestejný. Zatím co ve východním Súdáně již ve starověku kvetly znamenité říše (Meroé, Aethiopská říše a j.), západní Súdán dlouho do středověku byl rozdroben ve veliký počet malých říší černošských. Teprve Arabové a po nich severoafričtí národové muslimští, ba dílem též kočovníci saharští stali se zakladateli větších útvarů státních, z nichž však málokterému bylo dopřáno delšího trvání. Tak následovaly dílem po sobě, dílem vedle sebe říše Ghana, Melle, říše Sonrhájská, četné státy Hauské (Kebbi, Samfáru, Guari, Jauri, Nupe, Joruba, Kororofa) a po nich na témž územi státy fellátské (Adamaua, Sokotó, Gandó a j.), z nichž mnohé se udržely až na naše dny, ovšem pod vrchním panstvím některé mocnosti evropské. Kolem jezera Čadského skupily se říše dosti rozsáhlé, jako Bornu, Bagirmi, Kánem, Vadáj, Logone. V poslední čtvrtině stol. XIX. nastává však v dějinách celého Súdánu důležitý obrat tím, že evropské státy s horlivostí neobyčejnou jaly se zabírati části pevniny africké. Súdánským státům staly se výboje francouzské osudnými. Francouzi sice již ve stol. XVII. stanuli na březích Senegambie, r. 1626 založili St. Louis, ale vlastní rozvoj jejich moci počíná se teprve, když r. 1852 generál Faidherbe stal se gouverneurem těchto krajin. Horní Senegambie dobyta na marabutu Hádžím Omarovi, jenž zapuzen do Segu-Sikora, r. 1878 Paul Solleilet pronikl k hornímu Nigiru a brzo potom počato se stavbou dráhy senegalské. Generál Gallieni, pokračuje v díle Faidherbeově, zabral celé horní Ponigří, r. 1890 dobyto Segu-Sikoro a Ahmadu syn Hádži Omara pokořen. Tímže časem Monteil vydal se ze Segu na východ do Kúky v Bornu, uzavíraje všude smlouvy s domorodými knížaty a vrátil se přes Tripolis do Francie. Zároveň Francouzi šťastně pronikli do vnitrozemí od Slonovinného pobřeží, r. 1892 pokořili Dahomejsko a r. 1898 zlomen poslední odpor Samoryho. Mezitím také z Pokonží postoupeno do Súdánu, neboť záleželo velmi na tom, aby veškery výboje byly spojeny navzájem v okolí jezera Čadského. Plán tento zdařil se úplně, ovšem nikoli bez tuhých bojů. V krajích kol jezera Čadského zdálo se totiž, že vznikne nová veliká říše středosúdánská. Podřízený vůdce bývalého otrokáře Zibéra jménem Rabah uchýlil se na západ a dobyl celého Bagirmi, ba r. 1893 – 94 Bornu a založil si v Dikoi nové hlavní město. Poněvadž pak několik menších výprav francouzských bylo od něho zničeno, Francouzi vypravili proti němu od jihu Gentila a od sev. skrze Saharu výpravu Foureauovu a Lamyho, kdežto Voulet a Chanoine táhli od západu. R. 1899 poražen jest Rabah u Kuna na středním Šarí a r. 1900 zahynul v bitvě u Kusseri, načež také Kánem uznal svrchovanost francouzskou. Tak dosaženo spojení kolonií západních, jižních i severních, třeba že Francie musila dopustiti, aby Německo zabralo čásť území při Čadu. Týmž časem však nelenila ani Veliká Britannie a od ústí nigirského zabrala znenáhla bohaté kraje Hauské a r. 1904 i vojensky je obsadila. p.

Tabulka: Sudan- Predstavitele
PŘEDSEDOVÉ VLÁDY
1956 Ismáíl al-Azharí
1956 – 1958 Abdulláh Chalíl
1958 – 1964 Ibráhím Abbúd
1964 – 1965 Sirr al-Chátím al-Chalífa
1965 – 1966 Muhammad Ahmed Maghúb
1966 – 1967 Zajd el-Mahdí
1967 – 1969 Muhammad Ahmad Maghúb
1969 Abú Bakr Awadaláh
PREZIDENT
1969 – 1985 Dža’far Muhammad an-Nimajrí (do 1971 předseda Revoluční rady)
PŘEDSEDA PROZATÍMNÍ VOJENSKÉ RADY
1985 – 1986 Abdar-Rahmán Muhammad Hasan Svaraddahab
PŘEDSEDA PREZIDENTSKÉ RADY
1986 – 1989 Ahmad Alí Mirghání
PREZIDENT
od 1989 Umar Hasan Ahmad Bašír (do 1993 předseda Revoluční rady národní spásy)
 
Související hesla