Suébové

, Svébové, Svévové – germánské kmeny Hermundurů, Markomanů, Kvádů aj., sdružené do kmenového svazu Suébů a usazené mezi Dunajem a Labem. Bojoval s nimi G. I. Caesar. V době Augustově se svaz Suébů začal rozpadat. Název je připomínán v dnešním označení části jihozápadního Německa jako Švábsko.

Ottův slovník naučný: Suébové

Suevové (Suevi, Suebi), germanský národní kmen. První zmínku o nich nacházíme u Cesara; podle něho bydlili mezi Mohanem a Dunajem a čásť jich byla i ve službách Ariovistových. V době Kristově rozuměla se jménem Suevové řada kmenů, zvaná jindy Hermioni, z nichž nejváženější byli Semnonové, Hermunduri, Markomani a jiní menší kmenové, jež skoro všechny spojil v jednu říši Marobud. Později v dějinách ze suevských kmenů vynikli Alamani, a zástup, který r. 406 s Vandaly a Alany překročil Pyreneje a usadil se v Galicii, až r. 585 úplně podlehli Visigotům. Co do náboženství Suevové byli původně ariány, ve Španělsku se stali katolíky. Po Suevovech podnes sluje Švábsko (Schwaben, lat. Suevia).

Související hesla