Sumerové

, starověký národ obývající jižní Mezopotámii od pol. 4. tis. př. n. l. do zač. 2. tis. př. n. l. Živili se především zemědělstvím, chovem dobytka a rybolovem. Rozvíjela se řemesla, obchod, výtvarné umění, písemnictví a architektura (chrámy, paláce, opevnění a rozsáhlé vodohospodářské stavby). Předpokládá se, že Sumerové jsou tvůrci nejstaršího dosud známého písma (viz též klínové písmo), které sloužilo k pořizování hospodářských záznamů, právních textů, ale také k zapisování textů náboženských, literárních a k zaznamenávání počátků vědeckých disciplín (matematika, astronomie a lékařství) aj. Sumerové vytvořili rozvinutý systém antropomorfních božstev (sumerské náboženství). Původ Sumerů a příbuznost sumerštiny s jinými jazyky nebyly dosud přes mnohé snahy přesvědčivě objasněny.

Ottův slovník naučný: Sumerové

Sumerové, též Sumírové, nejstarší kulturní národ světa, předchůdce Semitů v dolním meziříčí Eufráta a Tigrida. Jméno jejich jest odvozeno ze jména Sumír, jež zemi své přikládali. Existenci jejich někdejší zjistil sám prvý Jules Oppert již r. 1854 z dvojjazyčných desk klínopisných, v nichž vedle textu babylónského zjistil ještě text v jazyce neznámém, podle zdání agglutinujícím. Tento nově objevený národ byl předchůdcem Semitů, ježto od nich přijal klínové písmo se znaky ideogrammaticky znázorňovanými, kteréž znaky v jazyce a písmě semitském nabyly platnosti slabik. Oppert soudil, že jazyk tohoto národa, jejž zval Akkady, jest příbuzný jazykům turánským. Po něm největší zásluhu získali si o poznáni jazyka, již stále sumírským zvaného. Haupt (Die sumerischen Familiengesetze, Lip., 1878), Hommel (Sumerische Chrestomathie, Mnich., 1894) a F. A. Weissbach. Vědomosti o Sumerech nabyly konkrétnějšího rázu výkopy Sarzecovými v Tello a pennsylvanské university v Nufláru. Z nich vidí se, že není oprávněno mínění některých badatelů (hlavně Halévy ve všech svých spisích, k němuž připojil se Guyard a po jistou míru i Friedrich Delitzsch), podle něhož jazyk a písmo sumerské jsou pouze jakýmsi druhem písma hieratického aneb umělou jakousi soustavou grammatickou. Mínění to vyvrátil C. F. Lehmann, Šamaššumukîn (Lip., 1892). Zkoumáním znaků plemenných, které spatřují se na hlavách soch a postav skulpturních v Tello nalezených, jakož i přirovnáváním linguistickým nabyla nejvíce pravděpodobnosti hypothesa Hommelova, stanovící, že 1. Sumerové, neměli kmenového příbuzenstva mezi národy sousedními a 2. že byli národem původu turánského. Ze zásoby slov, uchovaných v literárních památkách sumerských, vidí se zřejmě, že Sumerové, původně neznali ani lva ani koně ani vína ani palmy, že tudíž pravlast jejich prostírala se v krajinách studenějších. Bohocta jejich původní nijak nelišila se od šamanství obvyklého na stepech turánských od nejstarších dob; uctívaliť především dva duchy mocné, ducha nebe In-lil (= pán zlých duchů) a ducha země Inkiagi, kteříž ve formě Anu a Ia přejati byli do názorů semitských. Jinak Sumerové, nevyšinuli se nad prostá zaříkání a rčení proti kouzlům, jejichž původci byli jmíni četní zlí duchové (lilla), podle domnění z pouště, z vody, ze země anebo ze vzduchu příchozí a ve skupinách po sedmi se vyskytující. Nejpřednějším obětištěm sumerským bylo Íridu, kdež vzývána i různá božstva vodní. Z nálezů zřejmo, že hlavní sídla Sumerové,rův prostírala se v Babylónii střední, odkudž proti oběma řekám záhy šířili se na sever i na jih. Politickým středem jejich byl Nipur, kdež již kol r. 5000 př. Kr. vyskytují se mocní králové. Jim podřízeni byli časem kněžská knížata (patísi) v jednotlivých městech. Zde Sumerové, byli původci nejstarší civilisace, jejíž stopy shledal Hommel i v mythologických názorech egyptských. Vedle klínového písma Sumerové, vynalezli způsob stavěti z cihel a z asfaltu, budovali města a v nich chrámy vysoké podoby, hradby, stavidla, hráze, stoky vodní. Také základy měřictví, počtářství a hvězdářství jsou výsledkem sumerského přemýšlení. Po r. 4000 př. Kr. počali mezi Sumerové,ry v sev. Babylónii usazovati se Semité, s nimiž záhy Sumerové, splynuli, ale jazyk jejich zůstal jazykem bohocty a vědy až do úpadku národa babylónského. Pšk.

Související hesla