Svatá aliance

, spojenectví evropských velmocí v 1. pol. 19. stol. Původně koalice Rakouska, Ruska a Pruska, podepsaná 26. 9. 1815 v Paříži, později se připojila Francie a další evropské státy. Signatáři smlouvy se zavázali udržovat v Evropě status quo. Hlavní roli při vytvoření Svaté aliance sehrál rakouský kancléř C. Metternich, který inicioval i následné kongresy koalice v Cáchách (1818, cášský kongres), Opavě (1820, opavský kongres), Lublani (1821, lublanský kongres) a Veroně (1822, veronský kongres). Neúspěch Svaté aliance vůči národním povstáním v Latinské Americe a otevřený britský odpor vedly postupně k rozpadu spojenectví. Svatá aliance zanikla v průběhu krymské války.

Ottův slovník naučný: Svatá aliance

Alliance svatá. Tak nazýváme hlavně spolek, který císař rakouský František I., král pruský Bedřich Vilém III. a císař ruský Alexander I. učinili mezi sebou v Paříži dne 26. září 1815, a k němuž potom i jiní panovníci přistoupili. Veliké proměny a převraty, jež se staly ve státních poměrech evropských revolucí francouzskou a válkami z toho vzešlými a zázračné téměř zlomení všemohoucnosti Napoleonovy nezůstaly bez účinku na mysli panovníků, kteří za vítězství svá díky povinnými se cítili zvláště Bohu, jehož přispěním vyvedeni byli, jak se domnívali, z nebezpečenství, do kterého upadli také hlavně vinou svou, že řídili se více zásadami sobectví než zásadami křesťanského náboženství. Nejživěji ozýval se cit tento v císaři ruském, jímž jsa proniknut přivedl k místu smlouvu, jež v podstatě zní takto: »Jménem svaté a nerozdílné Trojice. Poněvadž Jejich Veličenstva císař rakouský, král pruský a císař ruský za příčinou velikých událostí, jež označují poslední tři léta a hlavně za příčinou dobrodiní, jež Prozřetelnost božská rozliti ráčila na ty státy, jejichž vlády důvěru a naději svou na ni složily, nabyli přesvědčení, že jest třeba příště způsob jednání mezi státy založiti na vznešené pravdy, kterým učí náboženství Bohaspasitele, prohlašují slavně před tváří celého světa nezvratné své rozhodnutí, že jak ve správě svých vlastních států, tak i v politických poměrech k jiným státům říditi se budou předpisy tohoto sv. náboženství, předpisy spravedlnosti, lásky a pokoje, které nehodí se toliko pro život soukromý, nýbrž mají také určovati rozhodnutí panovníkův a říditi kroky jejich, jsouce jediným prostředkem, aby zařízení lidská upevnily a jejich vadám zpomohly. To majíce na mysli usnesli se na tom, že podlé slov Písma sv., jež nařizuje všem lidem míti se za bratry, zůstanou svazky pravého a nerozlučného bratrství spojeni, a pokládajíce se za krajany, že při každé příležitosti a v každém případě budou se podporovati, pokládajíce se vůči svým poddaným a vojskům za otce rodiny, že týmž duchem bratrství, jímž jsou oživeni, říditi se budou k ochraně náboženství, pokoje a spravedlnosti. Proto, že míti se budou za členy téže rodiny křesťanské, a ti tři panovníci že pokládati se budou za plnomocníky od Prozřetelnosti ustanovené, aby vládli nad třemi větvemi téže rodiny, prohlašujíce takto, že národ křesťanský, jehož oni a jejich poddaní jsou částí, nemá ve skutečnosti jiného panovníka než toho, jemuž náleží veškera moc, poněvadž jen v něm nalézají se veškeré poklady lásky, vědění a nekonečné moudrosti, Boha spasitele Ježíše Krista, slovo Nejvyššího, slovo života. Konečně pozvány jsou všechny mocnosti, jež vyznávati chtějí posvátné zásady tyto, aby přistoupily k této svaté allianci.« Dle znění smlouvy této nová v politice zahájena měla býti aera, státy ve vzájemných poměrech svých neměly již říditi se sobeckými prospěchy, nýbrž vznešenými zásadami náboženství křesťanského. Jako v rodině pravé bratrství vylučuje spor, a vznikl-li přece, v lásce se vyrovnává, tak i mezi státy křesťanskými spory neměly se řešiti krvavými válkami, nýbrž mírným dohodnutím. Mírné řešení sporů mezinárodních předpokládá zřízení takového tribunálu, jehož auktoritu by všichni členové uznávali a jí ochotně se podrobovali. Meč měl tasen býti jen proti škůdcům nového pořádku státního, jemuž hrozilo nebezpečenství se dvou stran, od vlád, které stůj co stůj vše uvésti chtěly v staré koleje, a od živlů revolučních, kteří cestou vzpoury a násilí chtěli zjednati průchod politickým osnovám svým. Jakým způsobem by zakročení to státi se mělo, o tom smlouva tato nic nepovídá. A. s. není státní smlouvou, poněvadž jí schází určitý předmět, k němuž by se vztahovala, a poněvadž práva a povinnosti kontrahentů nikterak nejsou ustanoveny, nýbrž jest toliko projevem vůle panovníků, že říditi se budou ve svém jednání zásadami křesťanskými. S počátku tato smlouva měla býti tajemstvím panovníků. Když však císař Alexander, jenž byl hlavním původem jejím, sdělil ji s císařem rakouským jako důležité tajemství, odpověděl tento: má-li tajemství to býti důležité, že se buď týká jeho svědomí nebo politiky; v prvém případě že musí se poraditi se svým zpovědníkem, v druhém se svým ministrem. Tím způsobem zasvěcen jest i Metternich do věci této. Metternich, hned seznav slabé stránky smlouvy této, nenamítal nic proti jejímu podepsání. Císař František šetře citlivosti císaře ruského přistoupil ke smlouvě věda, že se vlastně k ničemu nezavazuje. Král pruský Bedřich Vilém III. podepsal ji bez rozmýšlení a král francouzský Ludvík XVIII. ani jinak učiniti nemohl, když vojska spojenců vítězně stála na půdě francouzské, ale korunní princ anglický odepřel tak učiniti řka, že sice souhlasí se zásadami v alliance svatáci slliance svaté vyslovenými, že však státní zřízení brání mu formálně k ní přistoupiti. Turecko jakožto stát nekřesťanský nebylo pozváno, ale podivno jest, že papež z alliance svatáce slliance svaté byl vyloučen. Snad stalo se to proto, že všem vyznáním křesťanským stejná přikládá se důležitost, což protiví se zásadám církve katolické. Alliance svatáci slliance svaté podkládal se větší vliv, nežli skutečně měla a míti mohla. Poněvadž sepsána jest způsobem neurčitým, lze do ní věci vkládati a z ní vykládati, které v ní ani obsaženy nejsou. Politika evropských států se ani po smlouvě této nezměnila, i nadále každý stát hledal prospěch svůj třebas na úkor států sousedních nic o alliance svatáci slliance svatou se nestaraje. Státní smlouvy, které v létech pozdějších mezi jednotlivými státy byly učiněny, jsou nejlepším důkazem, že a. s. mimo cenu theoretickou neměla nikdy praktického významu. Kfk.

Související hesla