švýcarské výtvarné umění

, rozvíjelo se podle národnostních oblastí paralelně s uměním německým, francouzským a italským. Ze starověku jsou zachovány památky z doby římské, s nástupem křesťanství stavba chrámů a klášterů. Významnou památkou karolínského výtvarného umění byl chrám v Münsteru. V době otonského výtvarného umění bylo založeno významné skriptorium v klášteře St. Gallen. V gotice byl patrný vliv francouzské architektury (katedrála v Lausanne a v Ženevě); osobitá byla švýcarská fortifikační architektura a gotické a renesanční malířství (U. Graf, N. Manuel). V cizině působili K. Witz a H. Holbein ml. Většina středověkých památek zničena za ikonoklasmu kalvínské reformace v 16. stol. Barokní architektura byla převážně pod francouzským a italským vlivem. V 19. stol. nastal rozvoj klasicistní a romantické malby (J. H. Füssli), předjímající symbolismus a secesi v dílech A. Böcklina a F. Holdera. V architektuře se v první pol. 20. stol. rozvíjel funkcionalismus. Za 1. světové války se Curych stal centrem dadaismu. Mnozí švýcarští umělci tvořili v cizině (Le Corbusier, P. Klee, A. Giacometti). Moderní sochařství rozvíjel zejména Z. Kemény.