Švýcarsko

, Švýcarská konfederace, německy Schweizerische Eidgenossenschaft, francouzsky Confédération suisse, italsky Confederazione svizzera, rétorománsky Confederaziun svizra – vnitrozemský stát ležící v západní Evropě; 41 285 km2, 7,1 mil. obyvatel (1998), hustota zalidnění 172 obyv. /km2, Hlavním městem je Bern (124 500 obyvatel, 1998); úředním jazykem je němčina, francouzština, italština a rétorománština; měnová jednotka 1 švýcarský frank (CHF) = 100 rappů. Administrativní dělení: 20 kantonů a 6 polokantonů s vysokým stupněm samosprávy. – Jižní a střední část země vyplňují velehorská pásma Alp. Rozsáhlé zalednění je zejm. v Penninských Alpách (Monte Rosa, 4 634 m n. m., Matterhorn, 4 478 m n. m.) a Bernských Alpách (Finsteraarhorn, 4 274 m n. m.; Aletschský ledovec je největší v Alpách, 129 km2). Dále k východu leží Lepontské, Glarnské a Rétské Alpy (Piz Bernina, 4 049 m n. m.). V severním předpolí Alp se nachází Švýcarská plošina, na severozápadě leží vápencové pohoří Jura (Mont Tendre, 1 679 m n. m.). Švýcarskem prochází hlavní evropská rozvodí a pramení zde významné řeky Rýn (hlavním přítokem je řeka Aara), Rhôna a Inn. Mnoho ledovcových jezer; největší je Ženevské (582 km2, zčásti leží ve Francii) a Bodamské (538 km2, zčásti leží v Německu a Rakousku). Podnebí je v nižších polohách mírné s oceánskými vlivy, v horách je drsné a studené velehorské. Curych má průměrnou teplotu v lednu – 0,8 °C, v červenci 17,9 °C. Rostlinstvo je uspořádáno ve výškových stupních od listnatých přes smíšené a jehličnaté lesy až po subalpínskou a alpínskou vegetaci. – Velká část území má vysokou přírodní hodnotu, vyhlášen je však jediný NP (Švýcarský národní park, 169 km2). – Jazykově a nábožensky různorodé obyvatelstvo s vysokým podílem cizinců (19,4 %, 1999). 64 % Švýcarů hovoří německy, 19 % francouzsky, 8 % italsky, 0,6 % rétorománsky (1990). Náboženství je římskokatolické (46 %, 1990), protestantské (40 %), muslimské (2 %). Přirozený přírůstek obyvatel 0,2 % ročně (1997). Střední délka života mužů je 76 let, žen 82 let (1996, jedna z nejvyšších na světě). Urbanizace 68 % (1996). – Všestranně vyspělý průmyslový stát se světově významným finančním a bankovním sektorem. Hrubý domácí produkt činí 43 060 USD/obyv. (1997, druhý nejvyšší na světě); na jeho tvorbě se podílí 4 % zemědělství, 34 % průmysl (1994). Z ekonomicky aktivních obyvatel pracuje 4,5 % v zemědělství, 27 % v průmyslu. Obdělává se 10 % plochy, louky a pastviny pokrývají 29 %, lesy 32 % území. – V zemědělství převažuje živočišná výroba; je zaměřena na chov skotu (1,75 mil. kusů, 1997) a prasat (1,55 mil. kusů). Pěstuje se pšenice (584 000 t, 1997), ječmen, brambory, cukrová řepa, ovoce, zelenina, vinná réva. Těžba dřeva (4,5 mil. m3, 1997). – Zdroje nerostných surovin jsou slabé; těží se sůl, zemní plyn. Průmysl se orientuje na materiálně a energeticky nenáročné výrobky s vysokým podílem kvalifikované práce. Nejvýznamnější je strojírenství (zejm. přesné strojírenství – hodinky, optika, elektronika), průmysl chemický (barvy, plasty, kosmetika), potravinářský (3,9 mil. t mléka, 133 000 t sýrů, dále máslo, maso, čokoláda), textilní, papírenský a polygrafický. Kvalitní dopravní síť je na vysoké technické úrovni (železniční a silniční trasy přes Alpy s řadou dlouhých tunelů). Významný je cestovní ruch; Švýcarsko navštíví 10,6 mil. zahraničních návštěvníků ročně (1996), příjmy z mezinárodního cestovního ruchu činí 8,9 mld. USD (1996). – Švýcarsko bylo ve starověku osídleno keltskými kmeny (Helvetiové) a Raety, od 1. stol. př. n. l. bylo součástí římské říše. V době stěhování národů se tu usídlili i germánští Burgundové, Bavoři a Alemané. Od 6. stol. většinu Švýcarska ovládla Franská říše a po jejím rozpadu se stalo součástí Římskoněmecké říše. Střed území získali ve 12. – 13. stol. Habsburkové. V boji proti nim vznikla konfederace (Věčný spolek, spříseženectvo švýcarské), když se v roce 1291 spojily kantony Schwyz, Uri a Unterwalden a k nim postupně přibývaly další. Švýcarsko odrazilo nejen výboje z říše, ale podílelo se i na pádu burgundského vévody Karla Smělého. V 16. stol. proběhla reformace (U. H. Zwingli, J. Kalvín) a pokračoval nápor do severní Itálie. Vestfálský mír po třicetileté válce v roce 1648 potvrdil nezávislost Švýcarska na říši. Za napoleonských válek zde byla vytvořena Helvetská republika závislá na Francii; nezávislost byla obnovena vídeňským kongresem v letech 1814 – 15 a byla garantována věčná neutralita. V roce 1848 nová ústava vytvořila spolkový stát. Za 1. i 2. světové války bylo Švýcarsko neutrální; Švýcarsko se neúčastní evropské integrace (byla odmítnuta referendem). – Švýcarsko je nezávislá federativní republika. V čele státu je prezident, volený z řad Spolkové rady (vlády) oběma komorami parlamentu na jeden rok; je zároveň předsedou Spolkové rady. Zákonodárným sborem je dvoukomorové Spolkové shromáždění; tvoří je Národní rada (200 poslanců, funkční období čtyři roky) a Rada kantonů (46 členů, funkční období čtyři roky). Poslední volby do Národní rady a Rady kantonů se konaly v říjnu 1999. Výkonná moc je v rukou sedmičlenné Spolkové rady, která je volena Spolkovým shromážděním na čtyři roky. Prezident Moritz Leuenberger (* 21. 9. 1946).

Tabulka: Svycarsko- Predstavitele Statu
PREZIDENTI
1848 Jonas Furrer
1850 Charles Henri Druey
1851 Josef Munzinger
1852 Jonas Furrer
1853 Wilhelm Naeff
1854 Friedrich Frey-Hérosé
1855 Jonas Furrer
1856 Jakob Stämpli
1857 Constant Fornerod
1858 Jonas Furrer
1859 Jakob Stämpli
1860 Friedrich Frey-Hérosé
1861 Josef Martin Knüsel
1862 Jakob Stämpli
1863 Constant Fornerod
1864 Jakob Dubs
1865 Karl Schenk
1866 Josef Martin Knüsel
1867 Constant Fornerod
1868 Jakob Dubs
1869 Emil Welti
1870 Jakob Dubs
1871 Karl Schenk
1872 Emil Welti
1873 Paul Cérésole
1874 Karl Schenk
1875 Johann Jakob Scherer
1876 Emil Welti
1877 Joachim Heer
1878 Karl Schenk
1879 Bernhard Hammer
1880 Emil Welti
1881 Numa Droz
1882 Simon Bavier
1883 Louis Ruchonnet
1884 Emil Welti
1885 Karl Schenk
1886 Adolf Deucher
1887 Numa Droz
1888 Wilhelm Friedrich Hertenstein
1889 Bernhard Hammer
1890 Louis Ruchonnet
1891 Emil Welti
1892 Walter Hauser
1893 Karl Schenk
1894 Emil Frey
1895 Josef Zemp
1896 Adrien Lachenal
1897 Adolf Deucher
1898 Eugène Ruffy
1899 Eduard Müller
1900 Walter Hauser
1901 Ernst Brenner
1902 Josef Zemp
1903 Adolf Deucher
1904 Robert Comtesse
1905 Marc-Emile Ruchet
1906 Ludwig Forrer
1907 Eduard Müller
1908 Ernst Brenner
1909 Adolf Deucher
1910 Robert Comtesse
1911 Marc-Emile Ruchet
1912 Ludwig Forrer
1913 Eduard Müller
1914 Artur Hoffmann
1915 Giuseppe Motta
1916 Camille Decoppet
1917 Edmund Schulthes
1918 Felix Calonder
1919 Gustave Ador
1920 Giuseppe Motta
1921 Edmund Schulthes
1922 Robert Haab
1923 Karl Scheurer
1924 Ernest Louis Chuard
1925 Jean-Marie Musy
1926 Heinrich Häberlin
1927 Giuseppe Motta
1928 Edmund Schulthes
1929 Robert Haab
1930 Jean-Marie Musy
1931 Heinrich Häberlin
1932 Giuseppe Motta
1933 Edmund Schulthes
1934 Marcel Pilet-Golaz
1935 Rudolf Minger
1936 Albert Meyer
1937 Giuseppe Motta
1938 Johannes Baumann
1939 Philipp Etter
1940 Marcel Pilet-Golaz
1941 Ernst Wetter
1942 Philipp Etter
1943 Enrico Celio
1944 Walter Stampfli
1945 Eduard von Steiger
1946 Karl Kobelt
1947 Philipp Etter
1948 Enrico Celio
1949 Ernst Nobs
1950 Max Petitpierre
1951 Eduard von Steiger
1952 Karl Kobelt
1953 Philipp Etter
1954 Rodolphe Rubattel
1955 Max Petitpierre
1956 Markus Feldmann
1957 Hans Streuli
1958 Thomas Holenstein
1959 Paul Chaudet
1960 Max Petitpierre
1961 Fridrich Wahlen
1962 Paul Chaudet
1963 Willy Spühler
1964 Ludwig von Moos
1965 Hans-Peter Tschudi
1966 Hans Schaffner
1967 Roger Bonvin
1968 Willy Spühler
1969 Ludwig von Moos
1970 Hans-Peter Tschudi
1971 Rudolf Gnägi
1972 Celio Nello
1973 Roger Bonvin
1974 Ernest Brugger
1975 Pierre Graber
1976 Rudolf Gnägi
1977 Kurt Furgler
1978 Willi Ritschard
1979 Hans Hürlimann
1980 Georges-André Chevallez
1981 Kurt Furgler
1982 Fritz Honegger
1983 Pierre Aubert
1984 Léon Schlumpf
1985 Kurt Furgler
1986 Alfons Egli
1987 Pierre Aubert
1988 Otto Stich
1989 Jean-Pascal Delamuraz
1990 Arnold Kohler
1991 Flavio Cotti
1992 Rene Felber
1993 Adolf Ogi
1994 Otto Stich
1995 Kaspar Villiger
1996 Jean-Pascal Delamuraz
1997 Arnold Kohler
1998 Flavio Cotti
1999 Ruth Dreifussová
2000 Adolf Ogi
2001 Moritz Leuenberger
 
Tabulka: Svycarsko- Spravni Cleneni
Kanton Rozloha (km2) Počet obyv. (2000) Správní středisko
Aargau 1 404 541 000 Aarau
Appenzell­Ausserrhoden* 243 54 000 Herisau
Appenzell­Innerrhoden* 173 15 000 Appenzell
Basel­Land* 517 259 000 Liestal
Basel­Stadt* 37 189 000 Basilej (Basel)
Bern 5 961 943 000 Bern
Fribourg / Freibourg 1 671 234 000 Fribourg
Genève (Ženeva) 282 403 000 Ženeva (Genève)
Glarus 685 39 000 Glarus
Graubünden / Grigioni / Grischun 7 105 186 000 Chur
Jura 837 69 000 Delémont
Luzern 1 493 345 000 Luzern
Neuchâtel 803 166 000 Neuchâtel
Nidwalden* 276 38 000 Stans
Obwalden* 491 32 000 Sarnen
Sankt Gallen 2 026 448 000 Sankt Gallen
Schaffhausen 299 74 000 Schaffhausen
Schwyz 909 128 000 Schwyz
Solothurn 791 244 000 Solothurn
Thurgau 991 227 000 Frauenfeld
Ticino 2 812 309 000 Bellinzona
Uri 1 077 35 000 Altdorf
Valais / Wallis 5 225 276 000 Sion
Vaud 3 212 616 000 Lausanne
Zug 239 98 000 Zug
Zürich 1 729 1 199 000 Curych (Zürich)
 *polokanton
Související hesla