Swift Jonathan

, anglický satirik; potomek angloirských usedlíků. Vystudoval Trinity College v Dublinu. Aby se dostal do Anglie, přijal místo sekretáře sira Williama Templea. Jeho korespondence a básně vypovídají o milostných vztazích k Templeově schovance Esther Johnsonové (Deník psaný Stelle) a ke kupecké dcerce Vanesse Van Homrighové. 1713 založil v Londýně (spolu s básníkem A. Popem) Škrabákův klub, kde se scházeli toryovští (konzervativní) satirici a dramatici (J. Gay, W. Congreve), kteří útočili na válečnou politiku vévody z Marlborough. Psal pro toryovský časopis The Examiner. Když se 1714 dostali whigové k moci, zhroutily se jeho vyhlídky na jmenování biskupem v Anglii. Přijal místo děkana katedrály sv. Patricka v Dublinu a strávil v Irsku zbytek života. Satira, v níž vynikl již za londýnského pobytu (v alegorických skladbách Pohádka o kádi a The Battle of the Books – Bitva knih, pranýřujících náboženský dogmatismus a učené pedantství), se v době, kdy žil v Irsku, stala vítanou zbraní proti britské hospodářské politice – znehodnocování irské měny a celkovému zbídačování obyvatel (The Drapier’s Letters – Pláteníkovy listy, Skromný návrh). V tomto kontextu vzniklo též Swiftovo největší dílo, Gulliverovy cesty (1726), syntéza dobrodružného románu a satiry, která přerůstá v první antiutopii zpochybňující moderní racionalitu, civilizaci i představy o nutném pokroku a nadřazeném postavení lidstva v přírodě. Nemilosrdná satirická kritika lidstva vrcholí ve čtvrté cestě do zěmě moudrých koňů.

Ottův slovník naučný: Swift Jonathan

Swift [suift] Jonathan, veliký satirik angl. (*30. list. 1667 v Dublině – †19. říj. 1745), strávil tři léta svého dětství v Anglii, chodil do školy v Kilkenny a od 15. roku studoval na Trinity-College v Dublině s nevelkým zdarem: stěží stal se tu bakalářem. Již v dětství byl uzavřený a zasmušilý, hořký a pessimistický; pýcha jeho byla lehce zraňována a trávil se nepatrnostmi více než jiní věcmi důležitými; záhy opovrhoval lidmi a vyhýbal se jim, stýkaje se s nimi jen jako chladný a mstivý pozorovatel. R. 1688 dostal se do domu příbuzného své matky, státníka sira Williama Templea v Moor Parku v Surrey, kde zažil nejedno pokoření. Zde zasáhl již svým charakteristickým způsobem do časové otázky, která zdvíhala tehdy mnoho prachu v angl. veřejnosti, do t. zv. Phalaris-Question; byl to spor, vznícený učencem Richardem Bentleyem (1662 – 1742) o to, kdo stojí výše, zda staří či moderní, spor, který zajímal celý tehdejší učený svět. Swiftovi nešlo v jeho parodistické satiře Battle of the books (1697) o věcné jádro sporu, ačkoliv se stavěl na stranu starých; celá hádka byla mu jen příležitostí uleviti svému hněvu, který dávno cítil proti pedantismu, učenecké sprostotě a prázdné domýšlivosti moderních literátů a učenců, proti nesrdečnosti a bezduchosti celé prolhané doby; formou jest jeho »Battle of the books« travestii homerských bitev. R. 1699 zemřel Temple a Swift vydal jeho politické spisy. Před tím již (1692) dosáhl doktorského stupně v Oxfordě a byl farářem v Kilrootu v Irsku. Nyní, po smrti Templeově, když se marně ucházel o státní úřad, odešel zase jako kaplan earla Berkeleye, místokrále irského, do Irska, kdež se stal později rektorem v Agharu a dosáhl ještě několika menších obročí. Jaké byly jeho názory náboženské v této době, ukazuje proslavená satira, anonymně vydaná r. 1704, Tale of a tub; předvádí dobrodružství tří osob, Petra, Martina a Jacka, představujících církev katolickou, anglikánskou (High-Church) a dissenterskou, a ačkoliv formálně stojí autor na straně církve anglické, přece jest patrno, že srdcem nemiluje ani ji; směšná marnivost a pedantismus srdce jsou tu zase terčem jeho mstivé polemické vervy. Oběma spisy Swift stal se veřejnou mocí, i hleděl nyní nově ukutou zbraň vyzkoušeti v bojích politických; v l. 1704 – 10 přimknul se ke straně whigské, která tehdy měla vládu ve svých rukou, a bojoval řadou znamenitých, geniálně zlomyslných pamfletů v jejích zájmech proti toryům; sem náleží mimo jiné Discourse of the contests and dissensions between the nobles and commons of Athens and Rome (1701). R. 1710 Swift vyjednával za primasa irského, arcibiskupa Kinga, o odstranění desátků, jež platilo Irsko Anglii, s velikým diplomatickým taktem a zdarem. Ctižádost Swiftova nesla se k biskupskému stolci a dlouho doufal, že jím budou odměněny služby, které prokazoval whigům; a skutečně byl navržen ministerstvem královně na místo takové, ale královna rozpakovala se jmenovati biskupem autora velikolepé náboženské satiry. Zklamán ve svých touhách, přestoupil s naivním cynismem k toryům, stíhal svoje někdejší přátele nyní tak krutě jako dříve tory a založil politický list »The Examiner«, první toho druhu. R. 1713 byl jmenován konečně děkanem bohatého děkanství u sv. Patrika v Dublině, ale byl tu nevlídně vítán svými osadníky; nepřízeň tato povolila později a ustoupila v dvacátých letech veliké popularitě, když Swift ve sporu, mají-li se raziti irské peníze v Anglii, postavil se úplně na stranu irskou a v proslulých Drapier's letters (1723), snad v nejvražednější politické satiře svojí, velikolepé inspirace a prudkého satirického pathosu, mstil útisk Irů na anglické vládě. V téže době rozřešil se tragicky podivný citový román, jehož byl Swift dosti žalostným rekem. V domě sira Williama Templea poznal mladý Swift miss Esther Johnsonovou, proslulou Stellu svých básní a svého Journalu, a vytvořil si k ní vztah ušlechtilé, ačkoliv ne právě eróticky žhavé náklonnosti; později poznal v Londýně duchaplnou, mladou Esther van Homrigh, Vanessu svých veršů, a zahořel k ní prudkou vášní, neodvážil se však přiznati se jí ke svému poměru ke Stelle. Po smrti matčině následovala jej Vanessa do Dublina, kde odkryla poměr svého milence ke Stelle a hořem z toho zemřela r. 1723; pět let potom (1728) zemřela také Stella, s níž Swift byl tajně oddán, aniž však s ní manželsky žil; nikdy nebydlil s ní v témže domě a nemluvil s ní než v přítomnosti osob druhých. V delší básni Stella and Vanessa Swift vypravoval smutný příběh své dvojité lásky, ale báseň ta, jakož i ostatní poetická produkce Swiftova, jest ceny podružné: Swift jest tu pod vlivem formalistického klassicismu Popeova. Hlavním dílem Swiftovým, které nese slávu jeho i do dneška, jsou Travels of Lemuel Gulliver (1726 vydány), na nichž pracoval od r. 1724 – kniha na první pohled lehkého fabulačního kouzla, pohádka pro děti a jimi podnes ráda čtená pro naivnost a plastičnost obraznosti autorovy a vypravovatelskou krásu a lahodu, v pravdě jedna z nejhořčejších satir samé lidské přirozenosti, v posledních dílech nejčernější misanthropie a nejzoufalejšího pošklebku. Jsou to dobrodružství lodního ranhojiče, jakoby je vypravoval sám, a jsou rozděleny ve čtyři díly nebo cesty. První, kde Gulliver dostane se do Liliputu mezi trpaslíky a zachází s nimi jako obr s ubožáky, bičuje způsob, jak si vede člověk s lidmi sobě poddanými. V díle druhém dostane se do říše obří, Brobdignagu, a zde zacházejí s ním tak násilně, jak on kdysi zacházel s Liliputány – náš poměr k osobám výše postaveným. Třetí díl líčí cestu na Laputu, létací ostrov, Lagado, město s absurdní akademií, Glubbdubdrid, ostrov kouzelníků, a Luggnagg, jiný ostrov, kde ubohá chasa žije, když již schopnost, těšiti se ze života, prchla. V tomto díle mimo jiné podává karikaturu fantastického pedantismu, do něhož zahrnoval i vědecké snahy duchů, jako byl Newton. Čtvrtý díl vede Gullivera do země Houyhnhnmů, obývanou učenými koňmi; lidské bytosti (the Yahoos) stojí tu na zvířecí úrovni a jsou staveni pod osly a koně. V tomto díle misanthropie Swiftova dostupuje vrcholu; hnusem plní jej člověk, jeho bytost, podstata i dílo na zemi a opovržení a nenávist jest jediné, co k němu cítí. První dva díly cení se obyčejně vysoko nad díly poslední, ale i v těchto jest mnoho satirického pathosu čerpaného z nejhlubších hlubin. Swift byl satirik rázu a zabarvení tragického, duch, který jako nikdo před ním vystihl marnost lidské snahy pro přirozenou zkaženost lidské přirozenosti; život lidský jest mu tragikomédií bez smyslu a rozumu, konec konců pouze vhodný předmět opovržlivých útoků. Vis comica Swiftova jest při tom veliká: zná slabosti lidské a bez lítosti, se zvláštní chladnou nenávistí je vydává posměchu. Také jazyk Swiftův, podivuhodně jadrný a výrazný a šťastně charakterisující, přispívá souladně ke zvláštní a neobyčejné účinnosti jeho satir a pamfletů. Satira jeho, tryskající z hlubin duše zraněné a k smrti otrávené, nemá nic malicherného a povznáší se na veliké pathetické umění. Přes to nebyl mu cizím ani humor, ani prostá srdečná komika, tyto jasnější a lehčí tóny lidského citu (srv. na př. jeho »Pozorování násady u koštěte«, které napsal pro zábavu dam domu lorda Berkeleye), ale zůstaly přece v díle Swiftově na místě podružném a ustoupily později nenávistné satiře. – Poslední léta života Swiftova byla zoufalá. Ztrativ Stellu a některé přátele, upadl v zasmušilost, která se později, několik let před smrtí, stupňovala v úplnou tupost a lhostejnost k lidem i k životu; poslední dvě léta svého života nepromluvil prý ani slova. – Veliký iniciativný význam má Swift i v rozvoji veřejného slova a žurnalistiky: ukázal první, jak veliká může býti moc stručného článku novinového, prostého letáku, který jest hltán tisíci a vzněcuje a působí, nalezne-li se v situaci pravé osvobozující slovo. Jím počíná éra anglického časopisectva a v jeho přímý nebo nepřímý vliv musí se svésti vznik různých novinových podniků Steeleových, Addisonových a Johnsonových. K založení Steelova »Tatleræ dal ostatně podnět svými Předpověďmi Isaca Bickerstaffa na rok 1708 a rozmarnou polemikou, kterou na ně navázal a do níž zvolna vtáhl i své přátele, mezi nimi i Steelea. – Souborně vydali díla jeho Hawkesworth (Lond., 1755, 14 sv. velký 4° nebo 24 sv. v 8°); Sheridan (t., 1784, 17 sv.); Walter Scott, s úvodem (t., 1814, 19 sv.; nové vyd. 1883 v 10. sv.); Roscoe (t., 1853, 2 sv.); Purves (t., 1868). Korrespondence Swiftova vyšla ve 3 sv. v Londýně r. 1766 a ve výběru vydal ji Lane Pool t., 1885. Biografie a monografie: Samuel Johnson, Sheridan (Dublin, 1787); Forster (pouze svazek, Lond., 1875); H. Craik (t., 1882; 2. vyd. 1894, 2 sv.); Moriarty (1892); J. C. Collins (1893); L. Stephen (1882). Šld.

Související hesla