Symbióza

, biologie trvalá a nezbytná vazba mezi dvěma či více druhy organismů; společná existence na principu vzájemné prospěšnosti (vzájemná ochrana, dodávání nezbytných živin ap.). Např. v bachoru přežvýkavců žijí prvoci, kteří jsou schopni rozkládat celulosu buněčných blan, a tím umožňují výživu svého hostitele. V tlustém střevě člověka žijí bakterie, které organismu dodávají vitamin K; lišejník je symbióza rostliny (řasa) a houby (Fungi). Někdy se jako symbióza označuje jakýkoli kladný vztah mezi organismy.

Ottův slovník naučný: Symbióza

Symbiosa (soužití) jest název A. de Barym (1879) zavedený pro některé vzájemné vztahy ústrojencův, zvláště co poznána povaha lišejníků jakožto bytostí dvojitých (t. j. houby mající v pletivu svém řasy). V širším smyslu shledány pak i v říši živočišné podobné poměry, kde dva jedinci bývají na se odkázáni svým živobytím, poskytujíce si vzájemné výhody a tvoříce t. zv. fysiologickou jednotku, na rozdíl od cizopasnictví, kde jeden nebo druhý jedinec při tom trpí, až zakrňuje neb hyne. Zvláště od doby, kdy na zoologických stanicích může se volně pozorovati i v akvariích život mořských zástupců, rozhojnil se počet druhů pospolu žijících. Tak usazují se sasanky mořské na krunýřích raků neb ulitách různých měkkýšův a mohou tak měniti své místo a snadněji potravu nalézti při pohybech svých hostitelů na dně mořském. Jindy to bývají houby mořské, jež buď obrůstají různé kraby nebo poskytují v pohárech svých místo celé řadě drobných ráčkův. Ano i pod klobouky medus lze shledati drobné rybky, hvězdice a pod. Jest viděti, že jde při tom jak o ochranu tak i o snadnější vyhledávání potravy, ač v mnohých případech nesnadno jest rozhodnouti, kdo z obou jedinců má větší výhody ze soužití a kde vězí prvý popud k podobným činům, jež pak dědičně se ustalují u jednotlivých druhů navzájem. Z řady zemních živočichů nutno vytknouti případy, jež se objevují v hnízdech mravenců a termitů, kteří odchovávají larvy brouků, brouky samy, mšice a pod. hmyz nějaký užitek jim přinášející, jak svědčí pozorování E. Wassmannova, Ch. Janetova a j. (t. zv. symfilie). V obor toho pojmu lze dále zařaditi obdobné zjevy jako u lišejníků s rozdílem, že řasy stávají se součástí pletiv živočišných, dodávajíce hostitelům svým určité barvy. Známa jest totiž celá řada zelených nálevníkův, kořenonožcův, dále houby sladkovodní, nezmaři, ploštěnky, larvy hmyzové, jejichž barvitost založena jest na přítomnosti drobných řas v pletivech vlastního těla (t. zv. Zoochlorella). Nemajíce větších rozměrů než obyčejná tělíska zeleně listové v jiných rostlinách (1.5 – 5 μ) byla pokládána za živočišný chlorofyll a jest ještě u nejnižších prvoků nejisto, zda skutečně jedinci příslušní nemají vlastního chlorofyllu, tak že by se musili řaditi k některé skupině řas a pod. Mnohými pokusy zvláště u složitějších živočichů, jako láčkovcův a červů, zjištěno však (Brandt, Graff, Haberlandt, Sekera, Gamble et Keeble), že drobné řasy tyto lze pěstiti i po smrti hostitelů, jakož že i tito jich docela mohou postrádati (na př. u ploštěnek). Rovněž lze stanoviti dobu, kdy do vnitra živočichů zoochlorelly vnikají (na př. v rodě Derostoma až při kladení vajíček), kdež se stále rozmnožují, aniž ubližují, za to spíše napomáhají celkové oxydaci tělní a dodávají jedincům ochranného zbarvení. Podobné řasy barvy žluté (t. zv. Zooxanthella) vyskytují se též v těle mřížovců a sasanek, majíce tu týž význam (Huxley, Haeckel, Hertwigové, Cienkowski, Geddes apod.). Kromě podrobných monografií srovnej: O. Hertwig, Die Symbiose im Tierreich (1883); Haberlandt, Ueber den Bau und die Bedeutung der Chlorophyllzellen bei Convoluta (1891); Keller, Das Leben des Meeres (1895); Sekera, Einige Beiträge zur Lebensweise von Vortexhelluo (1903); t., O původu zelené barvy u některých ploštěnek (»Věstník klubu přírod. v Prostějově«, 1905, kdež uvedena celá literatura o zmíněné otázce); F. Gamble and F. Keeble, The bionomics of Convoluta rosc. (1903). Sek.

Související hesla