Syntax


1. skladba – jazykověda nauka o mluvnické stavbě vět; zkoumá principy spojování slova do vět a utvářenost větných, popř. i vyšších celků (tzv. hypersyntax, která je součástí textové lingvistiky);
2. výpočetní technika soubor pravidel pro tvorbu slov z definované množiny znaků v daném jazyce.

Ottův slovník naučný: Syntax

Syntaxis, řec., skladba, jest nauka o větě a o slovech jakožto částech věty: o podobě a složení věty jediné, o jejích částech a jich vzájemném poměru, o skládání vět u větší celky č. souvětí, o prostředcích, jichž jazyk ke tvoření vět užívá, t. j. o významě a úloze rozličných částí řeči a jejich rozl. tvarů mluvnických ve větě, o pořádku slov (slovosledu). Podle zvl. úkolů, jež syntaxis, časem mimo pouhý popis jazyka po stránce syntaktické si dává, vznikají druhy syntaxis,xe, zvl. syntaxis, historická, předvádějící syntaktická fakta v jejich vývoji, a syntaxis, srovnávací, přirovnávající jazyky rozl. po stránce syntaktické. Mínění o úkolech syntaxis,xe a o způsobě, jakým by je měla nejlépe vykonávati, jsou podnes velmi neustálena, a podle toho i zařízení a rozdělení syntaxis,xe bývá u rozl. badatelů velmi rozličné. Někteří doporučují, aby za základ syntaxis,xe byla položena věta, aby se vyložilo o podobě věty a o jejích částech, a aby se ukázalo, kterých částí věty a kterých tvarů mluvnických jazyk užívá na jejich vystižení a na vyplnění rozličných potřeb věty. Jiní vycházejí naopak od významu částí řeči a mluvnických tvarův a leda jen jako přídavkem učí, jak se skládají ve větu. Nejčastěji však uznává se potřeba zachovati obojí východiště a podle toho se dělívají spisy o syntaxis,xi obyčejně ve dvě části, různě jmenované a v různém pořádku kladené, t. j. v nauku o větě (větosloví, synthesis) a v nauku o významě částí řeči a jejich tvarů (mluvnické významosloví č. semasiologie, t. analysis, skladba v užším smysle). Neúspěšnost pokusů, vyplniti úkoly syntaxis,xe způsobem jednotným, dokazuje, že syntaxis, opravdu obsahuje vlastně nauky dvě, které ovšem z části se stýkají a v sebe přecházejí. Ani vůči jiným naukám mluvnickým není syntaxis, oddělena docela určitě. Větosloví se stýká s naukou o slohu, kde popisuje stavbu vět a skupování jich ve větší celky; mluvnické významosloví pak, kterému sluší m. j. vykládati i o rozličných kategoriích sloves a jmen po jejich významě (o slovesech trvalých, netrvalých atd.; o jménech zdrobnělých, složených, odvozovaných určitými příponami atd.; o rozl. druzích číslovek a pod.), o významě zájmen i nesklonných části řeči, stýká se s úkoly slovníka. Ztý.

Související hesla