Tábor

, okresní město v jižních Čechách na Lužnici; 36 900 obyvatel (1999). Nejvýznamnější sídlo severní části jižních Čech, jádro táborské aglomerace (se Sezimovým Ústím a Planou nad Lužnicí). Průmysl strojírenský, elektrotechnický, dřevozpracující, oděvní, polygrafický, papírenský, potravinářský. Rybářství. Dopravní křižovatka (hlavní silnice a železnice). Kulturní a turistické středisko. Jihočeská univerzita (1991). – Na místě původního keltského hradiště založen ve 13. stol. hrad a město Hradiště, ve 14. stol. hrad Kotnov. V březnu a dubnu 1420 zde husité (převážně ze Sezimova Ústí a okolí) vybudovali opevněnou osadu Hradiště hory Tábor; do roku 1434 byl Tábor řemeslnickým a vojenským centrem radikálního křídla husitů (viz též táboři). Od roku 1437 královské město. 1452 se obyvatelé Tábora poddali Jiřímu z Poděbrad a uznali kompaktáta. V roce 1492 založen rybník Jordán; rozkvět řemesel (soukenictví). Za účast na českém stavovském povstání těžké perzekuce a úpadek města, za třicetileté války Tábor několikrát dobyt. 1751 – 1848 sídlo kraje. Nový rozvoj nastal až od 2. pol. 18. stol. V roce 1862 založeno první české reálné gymnázium, 1902 – 03 postavena první elektrická železnice v Čechách z Tábora do Bechyně. – Městská památková rezervace. Dochována věž původního hradu Kotnov (14. stol.), Bechyňská brána, Velká (Žižkova) bašta a Soukenická bašta. Gotický kostel (1440 – 52) částečně regotizován v 19. stol., gotická radnice (15. stol.), renesanční kašna (1567), poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie s ambity na Klokotech (18. stol.). Gotické, renesanční a barokní domy, pod náměstím síť podzemních chodeb a sklepů. Muzeum (expozice husitství), divadlo O. Nedbala.

Ottův slovník naučný: Tábor

Tábor: (vlastně Hradiště hory Tábor), král. (někdy i krajské a horní) město, stojící na strmém ostrohu mezi řekou Lužnicí, potokem Tisměnicí a ryb. Jordánem (450 m vysoko). Skládá se ze Starého a Nového města, ze čtvrtí Koželuh, Bydžova, Villové čtvrti, za Černým mostem, na Ptáku, Nádraží a samot. Staré město obsahuje kromě čtyř náměstí drahně úzkých a klikatých ulic, jak toho potřeba fortifikační po r. 1420 vyžadovala. Nové m. (bývalé předměstí) táhnoucí se po šíji ostrohu povstalo z větší části ke sklonku XIX. stol. a má náměstí Husovo, Riegrovo (se sady před nádražím moderně upravenými) a ulice široké, požadavkům doby odpovídající (zejména Nádražní třídu). Tábor obsahuje v 850 domech 10.702 obyv. vesměs českých a katolických (kromě 64 evang., 459 židů a 21 jiného vyznání). Tábor jest sídlem c. k. okr. hejtmanství a polit. dozorčího obvodu s úřadem stavebním, cejchovním a okr. školní radou, bern. inspektorátu, c. k. krajského a okr. soudu, státního zastupitelství, c. k. okr. finanč. ředitelství s technickou finanč. kontrolou, hlavního berního úřadu, vrchního kommissařství finanční stráže, dvou c. k. poštovních a telegr. úřadův (jednoho ve Starém, druhého na Novém městě), 15. sekce pro stavby telegr. a telefonní, c. k okr. četnického velitelství. Samosprávné úřady jsou okr. zastupitelstvo, městský s lesním a policejním úřadem. Duchovní úřady: katolíky řídí děkan, evangelíci mají zde svého diaspor. kazatele, židé rabína. Vyučovací ústavy: Král. zemská hospodářská akademie (zal. 1866 jako škola, 1900 povýšena na akademii) s bohatými sbírkami, nádhernou botan. zahradou, výzkumným ústavem hospod.chemickým, stanicí hospod.-botanickou, pokusnými polí, c. k. vyšší gymnasium s knihovnou (mnoho starých tisků) zal. r. 1362 od obce jako první reálné gymn., c. k. vyšší reálka (zal. 1900), měšťanská škola pro hochy a dívky, obecná škola, zimní hospodář. škola, pokračovací školy průmyslová a obchodní a opatrovna. Vzdělávací ústavy veřejné: Museum městské (historické, národopisné) a přírodopisné (okolí Tábora), archiv, veřejná čítárna, městská knihovna, divadlo r. 1887 v nově postavené. Jsou tu 3 knihtiskárny, troje časopisy místní. Dobročinné ústavy: špitál pro chudé r. 1420 sem z Ústí přenesený, veřejná nemocnice (zal. r. 1830, nynější stavení vystav. r. 1888), měst. sirotčinec, jesle pro nemluvňata, lidová kuchyně a 2 lékárny, okr. nemocenská pokladna a stravovna. Z četných spolků jest nejstarší ostrostřelecký; ostatní znamenitější jsou: »Sokol« (má novou nádhernou tělocvičnu), »Zoræ, ochotnický, besedy (měšť. a obč.), zpěv. sp. »Hlahol«, hudební sp. Z průmyslových závodů vynikají: c. k. továrna na tabák (se společnou kuchyní aerární pro vaření polévky; v továrně 1336 prac. sil) a pravovareč. pivovar (r. 1613 v bývalém hradě (Kotnově) zřízený, v posledních letech nákladně obnovený). V Táboře jest elektrárna jednak pro dráhu elektr. do Bechyně, jednak pro osvětlení města a sílu hnací mnohým živnostenským podnikům, čerpací stanice vodovodu pro vodu užitkovou a pitnou, sladovna, továrna na pletení trikového zboží, továrna koželužská, barevna koží, veliké mlýny (Brdlíkův, Langův, Housův), sochařství, kamenictví, dvě kruhové cihelny. Peněžní závody: filiálka Živnost. banky, spořitelna, záložna, okr. hospod. záložna. Spojení se světem jest výtečné. Z nádraží rozbíhají se trati na pět stran (z nichž dvě jsou čarou světovou). Tábor má čilý obchod (13 trhů, z nichž 5 výročních, ostatní dobytčí, 2 téhodní trhy), moderně upravené tržiště, ústřední jatky moderně zřízené, mlékárnu družstevní. Památná stavení: Velký kostel Proměnění Páně na hoře Tábor, vystavěný v krásném, pozdním slohu got., sklenut r. 1512 M. Staňkem, ale dokončen, jak nyní jest, ok. r. 1560. Při kostele jest vysoká věž (daleko viditelná), jejíž ozdobná baň na tři cibule rozdělená má, co se týče úhlednosti, málo sobě rovných (stavěl r. 1677 Tomáš Kehacel Pražan). Kostel Naroz. P. M. (zal. r. 1662); při něm býval klášter bosákův řádu sv. Augustina (zal. r. 1640), naposled ponechaný do vymření a tak r. 1816 zaniklý. Kostel sv. Jakuba (prv. Filipa a Jak.) založený r. 1388 Ondřejem z Ústí jako hradská kaple, při níž si Táboři zřídili hřbitov. Bývalý hrad (obecně Kotnov), nyní pivovar. Z hradu zůstaly věž (nejstarši stavení na Táboře) a palác. Radnice, stavení ušlechtilého slohu z r. 1516 – 21, r. 1878 v nynější podobu uvedené (prvotní sloh zřejmý na zadní části). Vnitřek obsahuje mnoho pěkných památností. Bývalý palác jest rozdělen na kanceláře. Věž při radnici založena brzy po r. 1420 jako střed pevnosti. Na ní je celý orloj (o 24 hodinách), jenž býval na radnici. Dům Stárkovský v Pražské ulici (č. 157), ozdobený obrazy škrabaného díla XVI. stol. Dům Ctiborovský na Velkém náměstí zdobně na poč. XVI. stol. (ne-li dříve) vystavěný. Starobylý dům Jindř. Guttmana v Praž. ulici, uvnitř v bývalém stavu téměř úplně zachovaný. Kromě těch je tu mnoho domův starožitné úpravy, bud' venkovské, nebo vnitřní, v takovém množství, že v Čechách není rovného (některé s námětky, jiné se štíty jihočeského renaiss. slohu asi z r. 1560). Okolo St. města zachovaly se části bývalých hradeb, zesílených v XV. stol. mohutnými baštami hranatými, z nichž největší slula Žižkova (nyní c. k. okr. soud). Některé zajímavé bašty, též brány zbořeny v XIX. stol. Zůstala však brána Bechyňská, zajímavá památka XV. stol. (O tom opevnění: K. Thir, H. h. Tábor jako pevnost v minulosti. Tábor, 1895.) Na Velkém náměstí jest starobylá kašna, pomník Žižkův (r. 1885 podle modelu Strachovského), kamenný stůl před domem Ctiborovským, na němž prý se přijímalo pod obojí. Okolí města je půvabné (Tábor, Bechyně, Loket, Nové Město n. Met., Stříbro a Znojmo vynikají krásnou polohou), k jeho kráse přispívají rybník Jordán (90 jiter rozlohy), z něhož padá Tisměnice vodopádem, údolí Lužnice, městský les Pintovka, městské sady a j. Za Bechyňskou branou vzniká Villová čtvrť. Proti městu přes řeku jest ves Celkovice se známými lázněmi. Erb: štít zlatý, poobou krajích dvě věže bílé (neb stříb.) s modrými střechami, mezi nimi hradba s branou otevřenou a mřeží vytaženou; nad branou jest erb císaře Sigmunda, černý orel o dvou hlavách s diadémy, jenž obě věže křídloma osahuje, na prsou jeho erb Lucemburský (štít s modrými a stříb. pruhy, přes něž jest červený lev). Barvy městské: černá a zlatá. Obecní jmění: Městu náleží bývalé panství táborské, hlavně lesy (1688.3763 ha), dvory, role (647,3611 ha), louky (127.6464 ha), rybníky, z čehož a jiných přijmův vychází ročně více méně nad 150.000 K. Dějiny. Místo, kde Tábor stojí, nazývalo se již ve XIII. stol. Hradiště po prastaré ohradě (snad až z dob římských). Král Přemysl zrušiv hrad na Bechyni zakládal veliké hospodářství při Lužnici (ok. r. 1268) a odňal Hradiště Vítkovcům, kteří je měli ve správě. Zakládal tu město, které r. 1277 od Vítkovcův, když se vzbouřili, vypáleno. Hradiště drženo odtud k Ústí. Sezimové z Ú. vyzdvihli tu hrad a dva dvory, jeden při hradě, druhý za šíjí ostrohu. Držiteli zůstali až do r. 1420. Posledním držitelem byl Oldřich, jenž držel též čásť Ústí, toto opanoval a všechny po husitsku smýšlející vypudil. Tito spolčili se s Prokopem z Ústí, dědicem větší části Ústí, a majíce za vůdce kněží Petra Hromadu, bývalého zvoníka, Jana z Bydlína a Jana Smolína přepadli v noci (s 20. na 21. ún. 1420) Ústí, jež opanovali, chtíce tu míti středisko k obraně víry. Avšak dotčení kněží za výhodnější pokládali Hradiště, jež po několika dnech oblehli a Prokopovi jako dědičnému pánu odevzdali. V březnu pak převedše sem spěšně z Ústí obyvatelstvo, Ústí samo vypálili. V novém místě, jemuž dali jméno hora Tábor, kvapně zřizovali chalupy a opevnění. Hromada, maje k obhájení veliké prostory málo lidu, poslal k Žižkovi, žádaje ho za pomoc. Žižka jim poslal Chvala z Machovic s částí lidu a opustiv Plzeň, kterouž chtěl míti střediskem, odebral se s veškerou svou mocí na Tábor Řízením jeho vznikly mohutné hradby, zřízena nepřemožená moc válečná (asi 4000 mužů), spořádána obec náboženská. Demokratický ráz nové obce znepokojoval Oldřicha z Rožmberka, jenž rád poslechl rozkazu krále Sigmunda (31. kv. 1420), přibral k sobě Krajíře a lid z Rakous a v červnu novou pevnost po dvě neděle obléhal. Avšak Mikuláš z Husi vyjev 25. čna z Prahy okolo hodu sv. Petra a Pavla, na ležení Oldřichovo udeřil a podporován jsa bratřími z Tábora se hrnoucími obléhající rozplašil a všechno ležení s hojnou kořistí opanoval. Šťastnými podniky Žižkovými vzrůstala moc Tábora, který se stal odtud světoznámým a na několik let prvním městem v Čechách po Praze. Kvašení náboženská, která tu na rozhraní let 1420 – 21 vznikala, šťastně přemožena pevným řádem a brannou přesilou. Prvotní kommunistické zřízení ustupovalo okolo r. 1430 novému řádu, tak že k řízení domácích věcí (které měli posud kněží) zvolen byl vladař a založeny r. 1432 městské knihy (nyní v mus. kráI. Čes.). Bitva u Lipan (1434) podlomila moc Tábora, který r. 1435 přišel o Lomnici. Aby se usnadnilo poddání jeho králi Sigmundovi, učiněna s obcí (16. říj. 1436) smlouva. Podle té Sigmund (30. led. 1437) zapsal jí klášterství louňovské a služebníkům jejím některé vesnice, povýšil 25. led. Tábor na král. město s popravou, právem staroměstským, appellací jen ke králi, převedl sem všechna práva z Ústí (trhy) a vyvadiv Ústí a Hradiště od dědicův, dal oboje městu i vsi špitálské a zádušní. Postoupivše Táborští Oldřichovi z Rožmberka (3. čna) Přiběnice (1420 opanované), obdrželi tři nejbližší vesnice a podací v Klokotech. Po smrti Sigmundově Táboři se stranou Sirotčí neuznávali zetě jeho Albrechta za krále, poddávajíce se Kazimírovi, králevici polskému. Albrecht tedy v trhl 3. srpna 1438 z Prahy, maje při sobě Čechy, Míšnany a Bavory a položil se na návrši před Měšicemi proti Polanům a městu. K obležení města nedošlo, protože z obojí strany pomoci docházelo, ale v prostranství mezi obojím ležením byly ustavičné půtky, v nichž se vyznamenal Jiřík z Kunštátu vítězstvím. Obojí vysílivše se ustali pak od boje a Albrecht vrátil se 20. září do Prahy. T. r. vévoda Oldřich Celský pokusil se o Tábor, tajně se k němu přiblíživ, ale nic nedokázal. Ač mír byl r. 1439 učiněn a potom obnovován, přece zůstalo skryté nepřátelství mezi Táborskými a Oldřichem z Rožmberka, jenž o ně zrádně ukládal (1441). Po r. 1438 sice čásť obyvatelstva oddala se městským živnostem, ale byla tu veliká čásť lidu, který přivykl jen vojenskému živobytí. Vyhledávali proto nové a nové půtky. Tak opověděli r. 1441 Pražanům, válčili s Trčkou a jinými, nedlouho potom začali válku s Rakušany. Až do 8. list. 1441 válčili také s Jihlavskými. Spory s Oldřichem ukončili sice 14. čce a 16. srpna 1442, ale nové spory s ním nastaly r. 1443 pro Jaroše z Drahonic, které se končily teprve r. 1444. Mír s Rakušany ujednán r. 1445, ale než došlo ke konečnému vyřízení, Táborští začali novou válku s Pražany o výton a v plenech v Rakousích pokračovali také. Teprve 16. srpna 1447 král Bedřich s nimi učinil mír a poskytl jim (kromě 2000 zl.) jistých výhod. Majíce Táborští volné ruce učinili (25. srpna) veliký plen u samé Prahy, r. 1450 válčili se Zdeňkem ze Šternberka. Do léta r. 1451 připadá návštěva Aeneáše Sylvia, jenž tu přenocoval. Na náměstí viděl množství válečných strojů nepřátelům odňatých, na místě kostela stavení dřevěné na způsob stodoly s jediným oltářem, na jedné bráně obraz Žižkův (Epistola, 130). Když r. 1452 Jiří, správce zemský, k Táboru přitáhl, bojovníci již byli buď mrtvi neb sestárlí, proto mu veliký odpor nečiněn, město se poddalo a sekta Táborská zanikla. Obyvatelstvo teprve nyní hledělo si živností, zvláště soukenictví, na něž obdrželo svobodu od krále Ladislava. Obec i jednotlivci, užívajíce míru, bohatli: zejména ona měla do r. 1547 přes 130 míst poddaných, jež vynášela jen úroku 1200 kop. gr. č. (Srv. F. A.-Slavíka Panství Táborské, 1884.) Král Jiří potvrdil statky (1460), ale vyplatil výton pod Vyšehradem, vyměřil nový řád v obci (1463) a dovolil rychtáři pečetiti červ. voskem (1465). V bojích po r. 1467 drželi s Jiřím. V l. 1479 – 81 pomáhali Jindřichovi z Hradce proti Rakušanům. R. 1492 založen rybník Jordán pro vedení vody do města a ok. r. 1509 řízen vodovod. R. 1512 kostel klenut, r. 1521 vystavěna radnice. R. 1532 větší čásť města vyhořela. Když začaly války r. 1546, poroučeno Táborským, aby k vojsku královu sváželi potřeby, ale protože lid jejich za hranice táhnouti nechtěl a k tomu se stavy proti králi se spolčovali, potrestáni (1547) krutě. Propadli všechny své statky. Asi třetina jich jim r. 1549 navrácena, ale jen pod správu. R. 1559 v září třikráte za sebou město vyhořelo od založeného ohně. R. 1561 doprodáno jim panství r. 1549 zůstavené. V čas moru (1582) úředníci zemští, komora a appellace úřadovali na Táboře. Od r. 1600 rostly dluhy obecní, které r. 1628 činily přes 77.000 kop. R. 1611 Pasovští vnikli do města a je skorem vyjedli. R. 1613 za přímoří byly tu zase zemské úřady. R. 1618 Táborští přidali se ke stavům odpořilým a horlivě město opevňovali. Vložena sem stavovská posádka pod velením Jindřicha Volfa Pranta. R. 1620 tu velel nejvyšší Heřman Frank. Po bitvě Bělohorské učiněn pokus o dobytí Tábora, ale nezdařil se. Když Frank odtáhl, zůstal tu kapitán Romanesco s Nizozemčany a šlechtici, kteří se tu zavřeli. V letě 1621 oblehl Tábor Baltazar de Marradas, ale posádka bránila se hrdinsky až do 18. list., kdež se vzdali na kapitulaci. Gubernátorem města učiněn Kašpar Gramb, po němž následoval r. 1623 Max. Pechlár z Meminku. R. 1622 v lednu začala reformace a dosazen první katolický duchovní a pak obrácení bez velikých nesnází dokonáno (1625). R. 1623 ujaty od gubernátora všechny statky zádušní a obecní, ovšem zpustlé, o jejichž zlepšení dobře se staral. Poněvadž obec od r. 1621 na cís. vojáky přes 150.000 zl. vynaložila, navráceny jí statky a r. 1629 potvrzeny všechny svobody. V násl. letech hradby pilně opravovány a pevnost byla dlouho do XVII. stol. pod řízením c. k. velitelův. R. 1648 obležen Tábor od švédského generála Wittemberka a 13. srpna dobyt. Švédská posádka tu zůstala až do 1. říj. 1649. Stav města byl po válce prabídný: mimo jednu ulici a některý dům v rynku bylo vše zbořené a za 66 následujících let jen 40 domů přibylo. Na uspokojení věřitelův obětován r. 1652 statek planský. Od Leopolda I. Tábor obdržel r. 1663 majestát na dobytčí trhy, k nimž přibyl r. 1736 nový výroční trh R. 1741 obsazen Tábor od lidu královnina, město sice od nepřátel neobsazeno, ale dosti od běhu vojenskéno zkusilo. Dne 24. září 1744 Tábor obsazen od Prusův, kteří teprve 23. říj. vzdali se královským. R. 1753 stavěna nová silnice z Prahy. Od r. 1751 byl v Táboře krajský úřad, později tu zřízen kr. magistrát a hrdelní soud (1788). Císař František II. sice potvrdil svobody (1797), ale zrušil některé z nich, které se příčily platným řádům. Dne 26. list. 1805 Bavoři vnikli úkladně do města, ale nazejtří odtáhli. Dne 29. list. přišli sem Francouzi, ale zajati. R. 1811 zřízena německá hlavní škola. Posud v paměti žije ředitel její Svatoš, jenž založil Starý Tábor (prv. Svatošov). R. 1817 aerár ujal bývalý klášter a zřídil tu trestnici a byty pro chudé. R. 1834 magistrát vyzván od městské rady kostnické, aby jako úřad města od Žižky založeného vyslovil se, co smýšlí o založení pomníku M. Jana Husi a Jeronyma Praž., na nějž se sbíralo v Německu, Francii, Anglii a v Čechách. Působením krajského Pillera zřízeny r. 1832 sady a vystavěn r. 1836 krajský úřad a r. 1840 divadlo. Dne 15. led. 1850 počali úřadovati političtí úřadové a 27. květ. c. k. soudové. Doba pozdější znamená zřizování nových škol, rozruch stavební, jímž město se rozšiřovalo na stranu východní k nově založené dráze cís. Františka Josefa, k níž za nedlouho i jiné se připojily. Ruch spolkový a průmyslový rostl obdobně, jako v jiných městech pokročilých. O zdobení města a vzornou čistotu pečovali poslední starostové Al. Seik († 1905) a Al. Kotrbelec. V Táboře narodili se dr. K. L. Klaudy (* 1822, † 1894), dr. F. B. Květ (* 1825, † 1864). Životní svůj úkol tu dokonali V. Křížek a M. Kolář. Tento ještě v čas zachránil větší díl starých pamětí a horlivě pracoval o minulosti Tábora. (Četné o tom rozpravy ve Zprávách reál. gymnasia a v časopise »Tábor«.) Sčk.

Související hesla