Tábor římský

, latinsky castellum, castra – vojenské ležení, od římské republiky pravidelného čtvercového tvaru. Základní osu tábora římského tvořilo křížení dvou cest (via praetoria, via principalis), zakončených čtyřmi branami. Podél cest stála obydlí velitelů, ubikace mužstva, stáje, sklady a nemocnice. Původně byly tábory římské opevněné pouze hliněným náspem a příkopem; od 1. stol. n. l. byly budovány na římské hranici tábory dřevozemní a kamenné.

Ottův slovník naučný: Tábor římský

Tábor ve vojenství viz Ležení.

Ležení vojenské čili tábor vojenský (franc. a angl. camp, ital. campo, accampamento) jest přebývání vojska nebo částí jeho za mimořádných okolností, jako války, manévrů, pochodů a pod., mimo bydliště stálá nebo pevnější a pohodlnější, a sluje lábor ovšem i obvod, kus země, kde vojsko rozloženo. Zásadně i ve válce mají přebývati v lábor pouze ty pluky, které mají býti hned pohotovy k boji, vše ostatní má býti pokud možno umístěno, třeba těsně, v osadách a domech. Lábor může býti láborm před bojem a tedy pro rychlejší hotovost naprosto pod širým nebem a pak sluje bivouac, kdež vojáci se chrání pouze přenosnými stánky nebo výjimkou pod stany, jichž vožení za vojskem by vyžadovalo ohromné množství vozů, lehkými boudami na rychlo sdělanými z listí, roští, košatin, rákosí nebo slámy, za záštitami z prken, rohožek a pod. proti větru. Dále bývá lábor již na delší přebývání pod stany a prkennými baráky, hlavně u pevností nebo jakožto tábor stálý, t. zv. cvičebný; lábor ohrazené čili opevněné (camp retranché, verschanztes Lager), nejčastěji při pevnostech, řídčěji samostatný. Lábor vozové čili šik vozový, užívané hlavně dávnými Čech až do XVI. stol. Místo pro lábor čili tábořiště budiž vyhledáno možno-li na suchu, na polích i pastvinách nejlépe rovných nebo jen mírně nakloněných, chráněno proti větrům a nezdravým výparům, jako z bahnišť, na blízku vody pitné a říčné a dříví a při zdrojích výživy, potravin a pod., tedy blízko osad. Při lábor po samé bitvě na bojišti ovšem nebývá výběru takového, každý voj, každý zástup nocuje, kde právě opanoval nebo uhájil pole a odkud příštího jitra nejvýhodněji může vytrhnouti v další pochod, celé vojsko nebo celý sbor ve přesném pořádku a spojení taktickém. Lábor stálá neboli cvičebná, jako mají v Rakousku pro jednu armádní divisi pěší a pro 1 brigádu jízdy u Mostu nad Litavou, ve Francii u Châlons sur Marne, v Anglii u Aldershotu, bývají vždy utvořena z pevných baráků a opatřena kantýnamí. střelnicemi, vůbec veškerým moždým pohodlím. Lábor ohrazené proti přepadům nepřátelským sloužívá za shromáždiště vojska před vypuknutím války, za východiště pro operace útočné a za útočiště vojsku poraženému na zotavení a sesílení k obnovení boje a bývá zařízeno pohodlněji než lábor pod širým nebem. Na lábor v normálně rozvinutém šiku třeba místa: 1 praporu 120 krokův čelí, 230 kr. hloubky, 1 pluku pěšímu o třech praporech 400 kr. čelí, 230 kr. hloubky, 1 pluku pěšímu o 4 praporech 530 kr. čelí, 230 kr. hloubky, 1 setnině jízdní (škadroně) 100 kroků čelí, 240 kr. hloubky, 1 pluku jízdnímu o 6 setninách (škadronách) 700 kr. čelí, 240 kr. hloubky; 1 polní batterii 100 kr. čelí, 290 kr. hloubky, 1 pluku dělostřeleckému o 4 batteriích 440 kr. čelí, 290 kr. hloubky; 1 batterii horské 60 kr. čelí, 170 kr. hloubky; střelivovému parku divisijnímu 120 kr. čelí, 200 kr. hloubky; 82 vozům čtyřspřežným 260 kr. čelí, 135 kr. hloubky. Při lábor ve proudech při užším čelí a značnější hloubce plochová míra podobná. O útvaru šikovém nebo proudovém rozhoduje tvářnost území, na němž vojsko má ležeti.-U všech druhů vojska je v lábor nejpředněji hlavní stráž táborní, u dělostřelectva a souvozí stráž parkovní; za ní na 20 kroků čára sešiku čili seřadiště; za tímto u pěchoty, myslivců, pevnostního dělostřelectva a zákopnictva na 30 kroků 4 řady jehlanců puškových s výzbrojí, vzdálené mezi sebou na 20 kroků, hned za každou řadou leží příslušné k puškám setniny, za těmito na 20 kroků ohně na vaření cili při delším trvání lábor polní kuchyně, za těmi na 20 kr. řada ložisek nebo stanů důstojnických, za těmi na 30 kr. vozy markytánů, za těmi na 20 kr. vozy ze souvozí, za těmi na 20 kr. řada koní, za těmi na 10 kroků vozatajové. Mezi setninami ulička 3 kr., mezi prapory 20 kr. Táborové ohně na ohřívání lidí (ne na vaření menáže) po stranách praporů a v uličkách mezi setninami; duje-li vítr, třeba přeložiti ohně přiměřeně, aby kouř netáhl na mužstvo a na koně. Celá brigáda táboří možno-li v jednom jen voji, pluk od pluku odloučen ulicí 100 kr. širokou. U jezdectva jest 50 kroků za hlavní stráží seřadiště, za tímto na 20 kr. 4 řady koní, vzdálené mezi sebou na 15 kr., hned za každou řadou koní leží příslušný oddíl jezdců, za těmito na 20 kr. řada ohnů-na vaření nebo polních kuchyní, za těmi vše jako u pěchoty. Mezi půlsetninami ulička 10 kr., mezi setninami 20 kr. U dělostřelectva polního a horského za stráží parkovní na 30-40 kr. děla, za těmi na 25 až 35 kroků vozy se střelivem, za těmi vozy se zavazadly, pak na vzdálenost 20 kr. za těmi 4 řady koní jako u jezdectva, mezi nimi dělostřelci vozní, za těmito na 20 kr. dělostřelci obsluhující, za nimi na 20 kr. ohně na vaření, ostatní jako u pěchoty. U batterií horských ovšem není žádných vozů. Když zástupy dle nutnosti v úzkém území, v soutěskách táboří ve proudech, zařídí se ložiska důstojníků, řada ohňů a p. po bocích proudu. Souvozí, když Ize obávati se nepřátelství obyvatelstva nebo přepadnutí odpůrcovými voji, táboří ve vozové hradbě; vozy s vojemi směrem k ústupu se sesunou co nejblíže k sobě a mezi sebe a utvoří se z nich čtyřhran, pokud možná prostranný. Uvnitř při každém vozu příslušní koňové tažní, ještě vnitrněji pak koňové jezdečtí, důstojníci atd. Ohně na vaření a táborové buďtež umístěny mimo hradbu vozovou za větrem. Netáboří-li vojsko po samé bitvě na bojišti a je-li tudíž dosti času a příležitosti, aby byli posláni napřed na tábořiště orgánové přípravní, jedou ku předu důstojníci generálního štábu, po případě s nimi i jednotlivci od zdravotnictva a intendance, vyhledají místo pro lábor, označí hlavní body jeho tyčemi nebo křovím a pod., přidělují místa, studny, břehy vod na čerpání vody a napájení dobytka pro jednotlivé pluky a zástupy, zabezpečují dodávání dříví, slámy a potravin, nejlépe obyvatelstvem vůkolních osad, a určují místa pro latriny. Zatím za generálštábníky přijedou pobočníci pluků, aby seznali, co se týče zástupů jejich, a mohli vésti tyto nějkratší cestou na jejich tábořiště. V lábor jsou koňové přivázáni ke kolíkům, jimiž jezdci a vozatajové jsou opatřeni a jež zatloukají před koně; sedla a pochvy, pak u jezdectva zbraně se skládají za koně. Na orientování třeba postaviti koly s nápisy a korouhvičkami a pro noc se svítilnami naznačujícími velitelstva, štáby, pluky, zástupy a pod. Práce, jež třeba vykonati pro potřebu a na delší pobyt pro větší pohodlí tábořícího vojska, jsou; výše již zmíněné boudy, záštity proti větru, postavení stanů, zábradlí čili přehrady pro koně, baráky, zařízení napajadel, polních studní, ceďáků na cezení špatné vody, koupaliště, místa na praní, polních kuchyní, prozatímních pecí na chléb a latrin. Služba v lábor řízena podobně jako v posádkách a kasárnách. Slabé stráže táborní rozestavené po řídku kolem lábor brání mužstvu vzdalovati se z lábor a cizím osobám nepovolaným vstup do lábor O lábor čili táboru mluvíme i při národech, společnostech, družstvech stěhovavých a kočovních, jako o lábor nomádů, divochů, dělníků, zlatokopů, beduinů, cikánů, komediantů, vystěhovalců a j., ano žertovně i o lábor obyčejných výletníků. FM.