Tajo

, portugalsky Tejo – řeka ve Španělsku a v Portugalsku; délka 1 008 km (nejdelší na Pyrenejském poloostrově), plocha povodí 31 500 km2. Pramení v pohoří Serrania de Cuenca ve středním Španělsku, teče k západu přes Mesetu, ústí do Atlantského oceánu u Lisabonu. Skalní prahy a kolísavý vodní stav. Splavná 180 km. Přehradní nádrže, zdroj závlahové vody.

Ottův slovník naučný: Tajo

Tajo [tacho], špan. (portug. Tejo, fr. Tage, lat. Tagus), druhá z nejmocnějších řek Pyrenejského poloostrova, vyvěrající ve špan. provincii teruelské, 52 km od Teruelu, blíže vrchoviště Guadalaviaru a Jucaru ve výši 1593 m, teče nejprve směrem západním jako neznačná říčka lesnatými krajinami prov. teruelské a guadalajarské. U ústí pravé pobočky Galla obrací se pak jz., protéká neutěšenou stepí novokastilskou, omývá pak zahrady aranjuezské. Tu přijímá s prava Jaramu, odvodňující okolí Madridu, a vstupuje – s počátku jen pravým břehem – do prov. toledské. Pod Toledem prodírá se skalnatým korytem stále k záp., pak k sev.-záp., aby u Talavery de la Reina přijal mocný přítok Alberche, spějící se Sierry de Gredos. U soutoku obrací se opět k jz., opouští prov. toledskou a protéká prov. Cacéres vale své vody hlubokým pustým a neobydleným údolím, jež místy zužuje se na úzké koryto. V této části přijímá s prava Tietar, s leva Almonte a přibrav s leva pak Alagon prochází pod proslulým mostem alcantarským, jenž pne se nad ním ve výši 45 m, za nízkého stavu vody 65 m. Brzy potom tvoři levým břehem hranici portugalské Beiry. Vstoupiv úplně na půdu portugalskou, obrací se, nyní již jako Tejo, u Portas da Rodão na jz., teče po hranici Alemteja a pak protéká Estremaduru. Tok jeho sleduje trať Lisabon-Salamanca, krajina má již veselý ráz, vesnice na březích se množí. Když přibral s leva Zezere stékající se Serry da Estrella, nosí již větší lodi. U Santaremu je mohutnou řekou, nanášející písčité ostrovy, lezirias, u Alhandry počíná se šířiti v jezero 5 až 12 km široké. Brzo potom tvoří jeden z nejlepších přístavů na světě, přístav lisabonský, přístupný i mořským lodím. Minuv pak pode jménem Ria de Lisboa Belem ztrácí se za skalisky Oeiciraskými v Atlantském okeáně, uraziv 910 km a odváděje vodu z území 81.000 km2 velikého. Vstupu do ústí jeho brání na západní straně jesep. Avšak mohutná řeka nemá pro Španělsko valného významu, neboť hluboké koryto znemožňuje odvádění vody do zavodňovacích kanálů, a četné prahy a jespy činí plavbě netušené překážky. Přes to činěny byly několikráte pokusy o splavnění jeho, leč marně.

Související hesla