Tamilská literatura

, novoindická literatura s nejstarší tradicí, psaná tamilštinou. Rozvíjí se na území dnešního Tamilnádu a na Šrí Lance. Nejstarším dílem je Tolkáppijam, kompendium gramatiky, poetiky a sociologie ve verších, které se stalo základem pro další literární tvorbu. V 1. – 4. stol. se zformovala lyrická poezie zabývající se tematikou milostnou, válečnou a oslavnou (česky vyšel výbor Květy jasmínu). Epika pronikla do tamilské literatury s rozšířením džinismu a buddhismu. V tzv. středním klasickém období dominovala náboženská poezie. Ve 12. – 17. stol. převládaly příběhy spojené s kultem Šivy a Višnua, zv. purány; souběžně pěstována vědecká literatura, gramatika, filozofické traktáty. Základy prózy položil Víramámunivar (vl. jm. Constanzo Guiseppe Beschi, 1680 – 1747) knihou Příběhy mistra Paramárty. Britská nadvláda podnítila rozkvět nacionalismu a osvícenství; v tamilské literatuře vznikala prozaická díla ovlivněná západní Evropou, rozvíjela se žurnalistika. V poezii se básníci vraceli ke klasickým vzorům. Ve 20. stol. se rozvíjí zejm. román historický, psychologický a společenský, vzniká povídka, vyvíjí se drama a literární kritika.

Související hesla