Tapíři

, velcí zavalití lichokopytníci s chobotovitě prodlouženým horním pyskem. Dosahují hmotnosti 110 – 375 kg. Na předních nohách mají čtyři prsty, na zadních nohách tři prsty s malými kopyty; ocas je krátký. Tři druhy žijí v pralesích Jižní a Střední Ameriky (tapír jihoamerický, Tapirus terrestris, tapír středoamerický, Tapirus bairdii, a tapír horský, Tapirus pinchaque), jeden druh v pralesích Malajského poloostrova a Sumatry (tapír čabrakový, Tapirus indicus).

Ottův slovník naučný: Tapíři

Tapíři (Tapiridae) tvoří starobylou čeleď ssavců lichoprstých, těla as metr dlouhého, s hlavou prodlouženou v chobot krátký, ale velmi pohyblivý, krku tlustého. V předu mají na silných nohách po čtyřech prstech, z nichž ovšem nejkrajnější jest slabý a bezvýznamný, na zadních nohách po třech prstech. Chrup jest úplný podle vzorce 3/3 1/1 4/3 3/3. Stoličky jsou brachydontní (s nízkou korunou), bilofodontní (s dvěma příčnými sedly, na nichž zřetelně hrboly se zdvíhají), a nejsou ještě úplně homoeodontní (nejpřednější zub mezerní jest menší a jednodušší). Ocas jest krátký, pahýlovitý, nohy prostředně vysoké.) Tapíři vyskytují se již v evropském miocenu a bývali v době třetihorní rozšířeni po vší zemi, což vysvětluje jejich zvláštní zeměpisné rozšíření: vyskytujíť se, jako živá zkamenělina z oligocénu jednak v Zadní Indii, na Sumatře a Borneu, v Novém světě pak zase ve Střední a Jižní Americe. Od druhův amerických, vesměs jednobarevných, odděluje se středoamerický tapír hnědý jako zvláštní rod Elasmognathus, s prodlouženou nosní přehrádkou mezi oběma kostmi nosními a čítá dva druhy: severní tapír Bairdův (E. Bairdi Gray) rozšířený v Mexiku, Hondurasu, Nicaragui, Costarice a Panamě; pak jižnější tapír Dowův (E. Dowi Gray) v Guatemale a též v Costarice se vyskytující. K pravým tapířirům náleží pak tapír šabrakový (Tapirus indicus Cuv.), chobotu delšího a těla táhlejšího, se zřetelnějším prstovitým výrostkem v chobotu než u amerického. Má barvu temně černou, ale ostře odlišenou šedobílou šabraku na těle. Druh tento byl teprv r. 1819 Cuvierem bezpečně popsán, ač Číňanům dávno byl znám. Tapír americký (tapirus americanus Briss.) má krátkou hřívu na šíji a kříži jednobarevnou a kratší chobot. Horský druh Tapirus Roulini Fisch. jest hustě srstnatý s bílým vousem na tvářích a obývá v Andech. U prvějšího druhu amerického jsou mláďata jako u našeho kance divokého podél bíle pruhovaná a tečkovaná. Tapíři, pokud se jejich život ve volnosti zná, zdržují se samotářsky v bahnitých pralesích poblíž řek, kdež vedou klidný tupý život býložravců, pokud nejsou zde většími kočkovitými šelmami, zde tygry, tam jaguary, všude však člověkem pronásledováni. Člověk je horlivě stíhá pro chutné maso a dobrou kůži. V zajetí jeví se dobromyslnými a snadno krotnou. Ve zvěřincích vídáme obyčejně tapíra amerického. Bše.

Související hesla