Technika

1. filosofie souhrn lidských činností, pracovních postupů, pracovních prostředků (výrobních nástrojů) a znalostí, které umožňují využívat přírodní bohatství k průmyslové produkci, k výrobě hmotných statků pro uspokojování potřeb lidí. Technika umožňuje člověku využitím znalostí přírodních zákonů odkrývat a lépe využívat zdroje energie a surovin. Technika je specificky lidský fenomén; bývá interpretována jako zprostředkující činitel, pomocí něhož člověk působí na přírodu. Rozvoj techniky byl urychlen v období průmyslové revoluce (viz též společnost industriální). Od 20. stol. je tematizován problém nezamýšlených (negativních) důsledků používání techniky na životní prostředí. Původní řecký pojem „techné“ vyjadřoval dovednost a obratnost v práci řemeslné i umělecké; nebyl tedy zúžen jen na technologii a stroje jako v současnosti. 2. způsob, nebo popis vykonávání nějaké činnosti, např. technika vaření, boje a pod.

Ottův slovník naučný: Technika

Technika, činnost umělecká nebo řemeslná, zručnost neb umělost při provádění materiálních částí výtvarných umění, též nauka o tom. Tak mluví se o technice v malířství, ve hře na klavír, v kuse divadelním a j. Technika zemědělská jest nauka o veškerých pracích zemědělských rázu stavebního, hlavně o melioracích, majících za účel zlepšování pozemků a zvýšení výnosu půdy. Vyvinula se z empirických zkušeností dřívějších v 2. pol. XIX. stol. Použitím mathematiky, zákonů fysikálných, chemie agrikulturní a jiných věd přírodních, jakož i na základě poznatků biologických a pedologických byla od těch dob vybudována na bezpečném podkladu vědeckém. Předním účelem jejím jest upravení poměru půdy k vodě, zamezení škodlivých vlivů vody na rostlinstvo a co nejdokonalejší využití její na prospěch výroby zemědělské, a to prostředky konstruktivnými, v oboru staveb vodních zvláštním způsobem upotřebenými. Počátky této nauky sluší hledati v Nassavsku. R. 1876 byly zařízeny běhy pro zemědělskou techniku při akademii hospodářské v Poppelsdorfu, spojené s universitou v Bonnu, a to na popud ředitele této akademie taj. rady dra Dünkelberga, jenž vydal r. 1883 encyklopaedii a methodologii zem. techniky. Později založeno bylo zemědělsko-technické oddělení na vysoké škole pro zemědělství ve Vídni a r. 1891 na c. k. české vysoké škole technické v Praze; zároveň též na německé. Oddělení tato mají tři ročníky a od r. 1906 rozšíří se na čtyři. V jazyce českém první knihy z oboru zemědělské techniky vydal Frant. Václavík: »Praktické naučení o rýhování čili nauka o kladení trativodů trubkových« (1863) a »Meliorace« (1869). Ščk.

Související hesla