Tektonika

1. vnitřní výstavba uměleckého díla; 2. architektura umělecké vyjádření kompozice stavebních konstrukcí, nauka o tom; 3. geologie tektonická geologie – nauka zabývající se studiem strukturní stavby zemské kůry a objasněním jejích deformací (vrása, zlom, vrásnění aj.). Hlubšími částmi Země se zabývá geotektonika, studiem mikroskopických strukturních znaků mikrotektonika. Pozdně třetihorní a hlavně čtvrtohorní tektonika se nazývá neotektonika. Tektonika globální je souhrn geotektonických představ snažících se vysvětlit tektonické jevy a pochody v celosvětovém měřítku. Opírá se o poznatky o existenci a pohybu litosférických desek, tj. pevných desek skládajících povrchovou část Země neboli litosféru. Litosférické desky se mohou různě posunovat, podsouvat (subdukce) nebo se vzájemně vzdalovat za vzniku riftových zón. Viz též drift kontinentální, prolom.

Ottův slovník naučný: Tektonika

Tektonika (z řec.) slove nauka o umělecké tvorbě staveb a nářadí, konstruovaných podle architektonických zákonů, zvl. nábytku. Je to tedy umělecká čásť tesařství a truhlářství, hotovení umělecky zpracovaného nářadí, jeho výzdoba kovem, sloní a p. Se zálibou béře se k tomu vzor z přírody, zejména flóry. Tak z pouhého, prakticky docela postačitelného kamenného hranolu vznikl sloup se všemi jeho částmi. Na zásadách tektonických spočívají více nebo méně všecky druhy staveb, dokonce i střízlivé stavby středověké, jakož vůbec stavitelství jest vyvrcholením tektoniky. Srv. K. Bötticher, Die Tektonik der Hellenen (2. vyd., Berl., 1869 – 81), pak díla architektonická, jako Semper, Der Stil in den technischen und tektonischen Künsten (Mnich., 1879, 2 sv.); Viollet le Duc, Entretiens sur l'architecture (Pař., 1858 – 72, 2 sv.); Jacobsthal, Grammatik der Ornamente (2. vyd., Berl., 1880); Meurer, Pflanzenformen (Drážď., 1895) a j. – Ve smyslu geologickém a mineralogickém tektonika značí nauku o stavbě pohoří, krystallů atd.

Související hesla