Terst

, italsky Trieste – město v severovýchodní Itálii u Jaderského moře; 218 000 obyvatel (1998). Průmysl loďařský, hutnický, strojírenský, chemický, potravinářský, petrochemický. Dopravní křižovatka; významný námořní přístav, letiště, u města silniční hraniční přechody do Slovinska. Muzea, botanická zahrada. Univerzita (1938) a jiné vysoké školy. Historické památky (ruiny římského divadla, katedrála ze 14. stol., zámek z 15. – 17. stol.). – Původně římské město Tergeste. Od roku 539 součást Byzance, od 788 franské říše. 1202 – 1382 ovládán Benátčany, 1382 – 1918 (kromě období 1797 – 1814) součást Rakouska, resp. Rakousko-Uherska. V roce 1719 prohlášen svobodným přístavem, poté rychlý ekonomický rozvoj; stal se nejvýznamnějším přístavem Rakouska. V roce 1918 připojen k Itálii; ztráta hospodářského významu. 1943 – 45 okupován nacistickým Německem. 1947 – 54 součást svobodného území pod patronací OSN; v roce 1954 bylo město Terst připojeno zpět k Itálii, jeho zázemí k Jugoslávii.

Ottův slovník naučný: Terst

Terst (slovinsky Trst, it. Trieste, něm. Triest, u Římanů Tergeste), hlavní město svobodného území Terstského v Přimoří, nejdůležitější námořské emporium Rakouskouherského mocnářství, z předních přístavů Jaderského moře, rozkládá se amfitheatrálně na úpatí a svahu Krasu, podél zátoky t. jm. Tato, golfo di Trieste, tvoří sev.-vých. čásť zálivu Benátského zalévajíc se mezi pevninu a sev.-záp. pobřeží poloostrova Isterského 24 km hluboko do souše a dosahujíc mezi Gradem na sv. a majákem salvorským šířky 20 km. Na jihovýchodě dělí se na několik menších zátok (vallone) jednotlivými předhořími od sebe oddělených; sev.-vých. pobřeží však je méně členité, z části nízké, z části náhle stoupající v náhorní planinu Krasu, jenž se tu skládá z křídových a vápencových skal. V záhybech pak uloženy nebo namnoze uměle naneseny jsou vrstvy flyšové umožňující vzrůst vegetace, tak že nejbližší okolí Terstu pokryto je ovocnými sady a vinicemi, v nichž skrývají se četné letohrádky mile kontrastující svým zeleným okolím se šedými stráněmi Krasu. Terst je konečnou stanicí tratí Vídeň – Štýrský Hradec – Terst (589 km) s odbočkou ze Sv. Petra do Rjeky a Terst – Nabresina – Cormons (50 km) rak. Jižní dráhy, Terst (San Andrea) – Herpelje – Pulje (138 km) rak. státních drah. Mimo to s okolím je spojeno elektrickou tramwayí a s Občinou elektrickou ozubenou drahou. Město Terst mělo r. 1846: 53.310, 1850: 63.931, 1869: 109.324, 1880: 74.544, s předměstími 133.019 a s celým územím 95 km2 (9447 ha2) velikým 144.844 obyv. R. 1890 175.466 a r. 1900 178.599 obyv. většinou Vlachů, vedle 24.679 Slovinců, 8880 Němců a četných jiných národností, jako Srbo-Chorvatů, Čechů, Maďarů, Řekův, Armenův, Angličanů a j., tak že na Vlachy připadá 77,36%, na Slovince 16,34%, na Němce 5,88% a na jiné národnosti 1,5%. Terstští Vlaši jsou namnoze povlaštělí Slovinci; Slovinci ostatně podle soukromých odhadů páčí se v samém Terstu na 20.000 a v okolním území na dalších 30.000 hlav. Město má však ráz vlašský. Podle náboženství převládají tu římští katolíci, proti 1378 řeckovýchodním, 1792 evang. obojího vyznání a 4954 židům. Terst skládá se ze dvou hlavních částí: vlastního č. Starého města (Citta vecchia) na západ. a severním svahu pahorku věnčeného kastellem a Nového města (Citta nuova, u Němců také Theresienstadt nazývaného), odděleného od Starého města rušnou a obchodní ulicí, Via del Corso. Staré město ovládané kastellem nemá vzezření příliš valné pro hustou spleť úzkých, příkrých, vozům úplně nepřístupných ulic a slepých uliček (vicoli). Naproti tomu Nové město skládá se z pravidelných bloků budov, namnoze beze vší façady rozdělených širokými, dlážděnými ulicemi, jež vedou k nábřeží, četnými náměstími a veřejným sadem (Giardino pubblico). Z náměstí největší je Piazza grande, otevřené k moři, ozdobeno jsouc umělecky méně cennou kašnou z tereziánského vodovodu od Mazzoleniho (1751) postavenou, poblíže pak pne se mramorová socha Karla VI.; menší jsou Piazza Lipsia se sadem, Piazza Giuseppina s nejkrásnějším terstským 9 m vysokým pomníkem arcikníž. Maximiliána, postaveným podle návrhu drážďanského sochaře Schillinga, Piazza della Borsa s kovovou sochou Leopolda I. a kašnou se skupinou Neptunovou od Mazzoleniho, dále Piazza Carlo Goldoni, Piazza della Stazione s pěkným sadem, prostorné Piazza della Caserma, úhledné Piazza delle Poste, rušné Piazza del Ponte rosso a j. v. Z chrámů na prvém místě jmenovati sluší starobylou, ale nevzhlednou kathedrálu sv. Justa (San Giuste), zdvíhající se vedle kastellu na vrcholku pahorku ve Starém městě na místě římského chrámu. Z něho také bylo mnoho materiálu, jako sloupů a desek, použito ke stavbě dvou kostelů: basiliky P. Marie z V. stol. a byzantského kupolového kostela San Giuste. Tyto a jiná menší kaple spojeny byly ve XIV. stol. v jeden chrám, hlavní loď prodloužena až ke zvonici, tak že půdorys pětilodního chrámu má po délce 32 m a šířce 31 m. Hrubé sloupy uvnitř, chudá façada s okrouhlým gotickým oknem a sochami tří terstských biskupů (mezi nimi Aeneas Piccolomini) nepřispívají valně ke zvýšení dojmu. Ve vnitřku umělecky jsou nejcennější mosaiky a zajímavá hrobka španělského praetendenta Dona Carlosa. Ke kathedrále přiléhá massivní zvonice, odkud se rozvírá překrásný pohled na město. Z blízkého starého hřbitova zřízeno bylo lapidarium s četnými památkami římskými, jako náhrobními a votivními kameny, oltáři, skulpturami, vedle pomníku postaveného archaeologu Winckelmannovi, který byl r. 1768 v Terstu zavražděn. Nedaleko kathedrály je dále barokový, bývalý jesuitský, nyní farní kostel (Santa Maria Maggiore) s novou freskovou malbou od Santiho, na sv. úpatí pahorku kapucínský klášter, u konce Canalu Grande kostel sv. Antonína (San Antonio nuovo) r. 1827 v řeckém slohu od Petra Nobila postavený, na nábřeží kupolový pěkný kostel sv. Mikuláše (San Nicolo dei Greci) řeckovýchodní církve s nádherným vnitřkem, nový chrám evangel. augšpurské církve, dále je tu kostel církve helvetské, srbské, anglikánské, mechitaristů, 2 synagogy a j. v. Ze světských budov ze starší doby zachovaly se pouze malé zbytky římského divadla z doby Trajanovy, řím. vodovodu a bývalá městská brána Arco di Ricardo, nesprávně nazvaný oblouk podle Richarda Lvího srdce. Z moderních staveb nejvíce vyniká radnice v renaissančním slohu r. 1875 zbudovaná, vedle ní pak nádherný palác Lloydu, rovněž v renaissančním slohu od J. Ferstela v l. 1880 až 1883 postavený, dále Tergesteum, čtverhraný to komplex budov, rozdělený 4 skleněnými galeriemi na způsob kříže. V křížové chodbě a přiléhajících sálech koná se bursa. Ve staré budově bursy umístěna je nyní obchodní a živnostenská komora. Dále je tu budova plavecké akademie, spojená s knihovnou a museem Maximiliánovým, v němž zvláště vyniká sbírka zvířeny Jaderského moře, krásný palác Revoltella, městu věnovaný, nyní městské museum s galerií obrazův a výtvarného umění, ze soukromých budov vyniká palác Assicurazioni Generali z r. 1885. Z pěti divadel, v nichž se však nehraje stále, je největší Teatro Politeama a nejelegantnější Teatro Armonia. V poslední době postavili si tu i Slovinci pěkný Národní dům. Terst je sídlem přímořského místodržitele, vrchního zemského soudu, finančního, policejního, poštovního a telegrafního ředitelství pro Přímoří, koperského biskupa a kapitoly, námořního úřadu, zemského, námořního a obchodního soudu, obchodní a živnostenské komory, četných konsulův a velitelství 55. pěší brigády. O vzdělání pro Vlachy i pro Němce je s dostatek postaráno, avšak Slovincům i nejnižších škol se odpírá. Nejvyšším učilištěm je v Terstu c. k. akademie (s obchodním, plaveckým a loďařským oddělením), k niž náleží též astronomická a meteorologická observatoř (45° 38' 45˝ s. š. a 13°45' 31'' v. d.) se stanicí pro pozorování zemětřesení, c. k. zoologicka stanice, ital. obec. a něm. stát. gymnasium, obec. ital. a stát. něm. reálná škola, vyšší obchodní, kadetní, státní průmyslová, babická, dívčí škola benediktinek, evang. a židovská měšťanská škola. V čelo těchto škol snaží se město Terst postaviti vlašskou universitu, nabízejíc vládě značné dotace. Ke vzdělání přispívá veřejná knihovna o 50.000 sv., z nichž zvláště cenné jsou sbírky Petrarchesca a Piccolominea, archaeologické museum s četnými nálezy z Aquileje, několik vědeckých společností, jako literární Società della Minerva, Società Adriatica di Scienze Naturali, Società Alpina delle Giulie, Società medica atd. Z dobročinných ústavů uvádíme rozsáhlou nemocnici, porodnici a nalezinec, ústav pro choromyslné, veliký chudobinec, židovskou nemocnici a j. v. Průmysl, třebaže se nerovnal svým významem obchodu, je dosti značný a vyniká především různosti svého oboru. Tak jsou tu slevárny, továrny na mýdlo, svíčky, přípravu likérů (rosoglio), octa a oleje, chemikalie, linoleum, loupárny na rýži, veliké raffinerie na ruský petrolej, provazárny, pivovary, ale přední místo drží strojírny a loděnice, které náležejí jednak rakouskému Lloydu, jednak loďařské společnosti Stabilimento tecnico triestino, největší rakouské loděnici pro lodi válečné i obchodní. Hlavní význam Terstu tkví však v obchodě námořském, tak že Terst svým obchodem zaujímá druhé místo v naší monarchii. Dlouho až do doby Karla VI., jenž jej r. 1719 spolu s Rjekou prohlásil za svobodný přístav, měl význam podřízený, čemuž nasvědčuje i skromný počet obyvatelstva, jehož bylo tehdy 5600 duší. Za Marie Terezie počet tento se ztrojnásobil, za Josefa II., když také obchod s Levantou počal utěšeně se rozvíjeti, stoupl na 25.000. Císař František I. zřídil dobrou silnici do vnitrozemí, načež nový pokrok v rozkvětu města učiněn r. 1833, kdy byl založen rakouský Lloyd; později vybudování Jižní dráhy a otevření Suezského průplavu učinilo z Terstu důležité emporium pro jeho polohu vzhledem ke střední Evropě. Ležíť Terst na konci Jaderského moře hluboko do pevniny se zalévajícího, zvláště pro spojení s Východem výhodněji než Janov a Marseille, ježto plavba do Alexandrie jest asi o 200 km kratší. Ale tato výhoda vyvážena jest mnohými nevýhodami. Jednak schází Terstu k rozkvětu každého přístavu téměř nevyhnutelná řeka usnadňující spojení s vnitrozemím, naopak hornaté zázemí skýtá stavbě drah veliké obtíže. Jediná posud trať spojující Terst se severem, Jižní dráha, nestačí k většímu rozvoji obchodu, a tu ještě jedna její větev, pontebbská, jde přes území italské. Za druhé působí tu od otevření dráhy sv.-gotthardské silně konkurence Janova, která bude zvýšena otevřením trati simplonské, dále zbudování tratí spojujících Rakousko přímo s Levantou, i uherská železniční a plavební politika favorisující Rjeku, konkurrence paroplavebních linií cizích, zvláště hambursko-americké, a na neposledním místě nepodnikavost terstských kupců, kteří hamburskými a brémskými podnikateli byli předstiženi, zdržela Terst od stejného pokroku s jinými přístavy. Jeho značná vzdálenost od průmyslových zemí severních, jmenovitě Čech, které mají snadnější spojení Labem s průmyslovým Německem, zeslabuje značně jeho význam pro sever naší monarchie. Není tudíž divu, že v zahraničném obchodě labské přístavy jsou nebezpečnými soupeři Terstu. Proto bylo nutno ve prospěch Terstu, ale na úkor českého obchodu zavésti differenciální cla. Silně poškozen byl však terstský obchod také zrušením svobodného přístavu r. 1891. Přes to vše vláda měla vždy na péči rozvoj terstského obchodu, provádějíc rozsáhlé stavby přístavní. Nyní má Terst dva přístavy, starý a nový. Starý přístav s nábřežní zdí 2000 m dlouhou opatřen je čtyřmi moly: molo Santa Teresa, na jehož konci zdvíhá se maják 33 m vysoký, molo Sartorio, molo Giuseppino a nejživější molo San Carlo. Za tímto vniká do města Canal Grande r. 1752 zbudovaný, 380 m dlouhý, 23 m široký, 41/2 m hluboký, překlenutý 2 otáčecími mosty; může pojmouti menší lodi plachetní. Nový přístav, jehož stavba byla společností Jižní dráhy podle plánů franc. inženýra Talbota na účet státu r. 1867 zahájena a r. 1883 dokončena nákladem 40 mill. K, rozkládá se severně od starého přístavu. Má rovněž čtyři široká mola a 1085 m dlouhou ochrannou hráz proti jižním větrům. Nábřeží jsou 3260 m dlouhá a zabírají s moly plochu 417.328 m2; hloubka činí 8,5 m. Podél nábřeží, opatřeného jeřáby a železničními kolejemi, rozkládají se prostorná skladiště. Avšak těmto nákladným stavbám dostalo se pro chatrné provedení následkem ukvapené stavby ostré kritiky právě v době, kdy jedná se o další rozšíření přístavu, aby mohl postačiti zvýšené dopravě po dostavbě Taurské dráhy, která má prostředkovati nové spojení Terstu s vnitrozemím. Náklad na založení nového svobodného přístavu rozpočten byl na 87 mill. K, z čehož 54 mill. má býti obráceno na vlastní práce přístavní. Nový tento přístav, který se má zbudovati jižně od dosavadních, mezi starým přístavem a loděnicí rak. Lloydu, bude zabírati plochu 603.000 m2, bude opatřen třemi mohutnými moly, jež utvoří spolu se třemi velikými ochrannými hrázemi proti jz. větrům dva 300 m široké a 15 m hluboké bassiny. K usnadnění dopravy bude postaveno 17 průchodních skladišť na molech a 5 na nábřeží v takovém rozsahu, že zaberou plochu 128.000 m2 velikou. Mimo to zřídí se tu 8 třípatrových skladišť s plochou 180.000 m2 a 95 hydraulických jeřábů. Těmito nákladnými stavbami bude Terstu možno čeliti i sebe silnější dopravě. Návštěva terstského přístavu vzmáhala se od poč. XIX. stol. takto: R. 1802 připlulo do přístavu 5442 lodi o 186.326 t, r. 1810 3664 l. o 88.176 t, r. 1820 4015 l. o 206.597 t, r. 1830 7462 l. o 321.049 t, r. 1840 10.282 l. o 459.375 t, r. 1850 9811 l. o 641.391 t, r. 1360 10.243 l. o 717.296 t, r. 1870 8054 l. o 960.103 t, r. 1880 7208 l. o 1,111.931 t, r. 1890 7873 l. o 1,471.464 t, r. 1900 8465 l. o 2,158.624 t. Vzrůst terstského obchodu od r. 1820 do let 1870 byl utěšený s poměrem k jiným přístavům evropským, v l. 70tých zabíral asi 11,5% veškeré lodní dopravy evropské, od té doby však byl daleko předstižen zejména přístavy Severního moře německého, ano i přístavy italskými, tak že dnes činí podíl jeho jen přes 6% veškeré dopravy. R. 1903 veplulo do přístavu terstského 10.048 lodí o 2,725.243 t (7260 parníkův o 2,608.805 t), z toho pod vlajkou rakouskouherskou 7231 lodí o 1,963.276 t (6469 parníkův o 1,936.459 t), pod italskou 2393 lodí o 348.764 t (483 par. o 271.980 t), anglickou 148 par. o 245.078 t, řeckou 115 lodí o 66.188 t (63 par. o 57.614 t), tureckou 99 l. o 50.017 t (53 par. o 47.674 t), německou 35 l. o 39.582 t a ruskou 5 par. o 6921 t; z přístavu vyplulo 10.093 lodí o 2,737.949 t (7265 par. o 2,619.049 t), poměr příslušnosti státní téměř týž jako při vepluvších. Stav obchodního loďstva terstského r. 1903 byl tento: celkem 142 parníkův o 197.507 t, 3575 m. posádky, 191.695 HP a 500 plachetních lodí o 6561 t a 617 m. Z toho pro vzdálenou plavbu 96 par. o 188.652 t, 175.041 HP a 3107 muži, 4 plachetní o 3286 t a 54 m.; pro plavbu pobřežní 43 p. o 8835 t, 16.593 HP a 461 m., 22 plachetních o 1155 t a 98 m., 9 plach. lodí ryb. o 23 t a 22 m. Při čilém obchodním styku je postaráno dobře o peněžní spojení, neboť v Terstu sídlí bankovní filiálka Rak.-uherské banky, obchodní banka, filiálky Rakouského kreditního ústavu, Anglo-rakouské banky, Unionky, Terstské spořitelny a j. v. Terst je zároveň sídlem velikých pojišťoven jako je Azienda Assicuratrice, Assicurazioni generali a Riunione Adriatica di Sicurtà. Nejdůležitějším však ústavem je rakouský Lloyd s rozsáhlým arsenálem na Servolské zátoce. Podle státního základního zákona z 21. pros. 1867 Terst s nejbližším okolím tvoři svobodné a samostatné území, v němž městská rada terstská je zároveň zemským sněmem. Do říšské rady vysílá podle volebního řádu z r. 1896 5 poslanců, z nichž jsou 3 za město, 1 za obchod. a živnost. komoru a 1 za kurii všeobecnou. Podle volební reformy z 23. ún. 1906 připadá na terstské území opět 5 poslanců, z nichž 1 za venkov. Znak Terstu je dvojdílný; v dolní části na bílém vodorovném pruhu v poli červeném skví se zlatý, liliovitý hrot kopí sv. Sergia; v horní je dvojhlavý, korunovaný císařský orel. Nad štítem pak umístěna je zlatá, drahokameny posázená koruna. Zemské barvy jsou červená-bílá-červená. Dějiny Terstu jsou dosti pestré. T., římský Artemidorus, pozdější Tergeste, měl v nejstarších dějinách společné dějiny s Istrií. Kdy tu vznikla římská kolonie, je nesnadno určiti. Ale již za Octaviana Augusta Terst byl znovu opevněn a stal se střediskem rozlehlého území. Blízkost Aquileje znemožňovala jeho rychlý rozkvět. Křesťanství se tu záhy ujalo a mnozí mučedníci, jako sv. Justus, patron města, vojín Sergius a Servulus, položili životy za své přesvědčení. Teprve od biskupa Frugifera v VI. stol. počíná se řada historicky zjištěných biskupů, kteří nabývali nad městem moci větší a větší, až r. 948 král Lothar odevzdal úplně vládu biskupu Janu. Z nadvlády biskupské Terst vymanil se teprve r. 1295 zaplativ značné výkupné. A zavedeno zde bylo městské zřízení (z l. 1313 až 1319) po způsobě italských měst, s podestou v čele a převahou šlechtických rodů. Čtrnácté století vyplněno je zápasem mnohdy pro Terst nešťastným o nezávislost proti Benátkám, až konečně r. 1382 město poddalo se pod ochranu habsburského vévody Leopolda III. Nicméně Terst pod nadvládou habsburskou vede si jako samostatné město, zápasí znova s Benátčany, až s úpadkem Benátek a prohlášením Terstu za svobodný přístav r. 1719 nastává nová doba rozvoje, kterého nezastaví ani francouzské války. V l. 1809 – 14 Terst tvoří čásť illyrské provincie. Po zapuzení Francouzův správa odevzdána státním úřadům a r. 1819 Terst obdržel čestný název Città fedelissima. Císař Ferdinand V. r. 1839 vrátil městu autonomii, a když Terst za ital. a maďarské revoluce zůstal věren panovníku, přiznána mu r. 1849 »říšská bezprostřednost« a dán r. 1850 statut posud platný. Za to v posledních desitiletích rozmohla se silně mezi obyvatelstvem Terstu myšlenka irredentistická. Mimo to městská rada smýšlení rozhodně vlašského vzpírá se vyhověti nejspravedlivějším požadavkům Slovinců, jejichž zástupce brutálním způsobem přímo umlčuje. Pro svou neústupnost vůči vládě byla 26. led. 1906 potrestána odnětím přenesené agendy magistrátu. Srv. Scussa, Storia cronografica di Trieste (T., 1864; nové vyd. 1885 – 86); P. Ireno della Croce, Storia di Trieste (t., 1879); Neumann-Spallart, Oesterreichs maritime Entwicklung und die Hebung von Triest (Štutgart, 1882); Sila, Trst i okolica (1882); F. Robert, Studie über den Triester Handel samt Platz-Usanzen (Víd., 1890); Rutar, Trst in mejna grofija Istra (Lublaň, 1896); Pospichal, Flora des österr. Küstenlandes (Lip., 1897); Marchesetti, Flora di Trieste (T., 1898); Quida generale, 1. sv. Trieste (1901); Woerlův Illustrierter Führer durch Triest und Umgebung (9. vyd. Lip., 1902); Neuster praktischer Fremdführer von Triest (5. vyd. T., 1902).

Související hesla