Thám Karel Václav Ignác

, po studiu se věnoval filologii a soukromému vyučování češtiny, němčiny a francouzštiny. Obrana jazyka českého proti zlobivým jeho utrhačům, též mnohým vlastencům v cvičení se v něm liknavým a nedbalým sepsaná (1783), Učebnice pro začátečníky českého jazyka s mluvnickými a syntaktickými cvičeními (1817), Malý český a německý slovník čili Sbírka slov, rčení a přísloví (1799). Veršem: Píseň na smrt Josefa II. (1790), Popsání života Josefa II. slavné paměti (1790), z překladů dramat: Macbeth (1786), Loupežníci (1786); bratr Václava Tháma.

Ottův slovník naučný: Thám Karel Václav Ignác

Thám Karel Václav Ignác, lexikograf a spis. čes. (* 4. list. 1763 v Praze – † 7. bř. 1816 t.), byl syn panského kuchaře u hraběte Valdšteina. Vystudovav akademické gymnasium a filosofii, dosáhl hodnosti doktora filosofie. Správce universitní knihovny R. Ungar, horlivý buditel český, svěřil mu soupis a katalogisování národního oddělení veřejné knihovny pražské (bibliotheca nationalis bohemica), při kteréžto práci dokonale poznal starší literaturu českou a nadšeně si ji zamiloval. Brzy ocitl se mezi předními vlastenci a buditeli českými, povzbuzuje liknavé a nedbalé vrstevníky své k péči o český jazyk a k vědomí národnímu, Výživu nalézal jako soukromý učitel, vyučuje jazyku českému, německému a francouzskému. R. 1803 vyžádal si dovolení, aby mohl veřejně vyučovati jazyku českému na akademickém gymnasiu. Čtení své zahájil pojednáním Ueber den Karakter der Slaven, dann über den Ursprung, die Schicksale, Vollkommenheit, die Nützlichkeit und Wichtigkeit der böhmischen Sprache. Jak dlouho tu přednášel, není známo. Nemoha dostati v Praze stálého místa učitelského, odešel do Vídně, ale tam také nedosáhl, po čem toužil, a brzy se vrátil do Prahy. Ochuravěv plicním neduhem, octl se u veliké bídě a byl podporován některými vlastenci, zejména také Dobrovským. Zemřel úbytěmi v nemocnici Milosrdných bratří. – Spisovatelská činnost jeho byla mnohostraná a plodná. R. 1783 vydal obrněnou Obranu Jazyka Českého proti zlobivým jeho utrhačům, též mnohým vlastencům v cvičení se v něm nedbalým a liknavým sepsanou, v níž výmluvnými slovy vychvaloval přednosti jazyka českého a jeho starobylost, odůvodňoval potřebu češtiny u všech stavův a smělým tónem povzbuzoval vrstevníky své, především šlechtu, aby plnili své povinnosti a závazky k rodné řeči české. Veliký význam buditelský přikládal divadelním hrám, jež mohou prospívati nejen k osvícení a vzdělání národa, nýbrž i k rozšíření a zvelebení vlasteneckého jazyka, proto s bratrem svým Václavem, Prokopem Šedivým, K. Bullou, V. Stachem, V. M. Kramériusem a j. usiloval o zavedení českých divadelních představení. Po prvním českém představení r. 1785 napsal s bratrem Václavem a V. Stachem nadšenou báseň příležitostní Svátek českého jazyka. Chudou naši literaturu dramatickou rozmnožil několika vybranými překlady, Vydal tiskem překlad Shakespearovy truchlohry »Makbeth« (podle německého vzdělání) a Schillerových »Loupežníků« (1786); k překladu připojil pěknou předmluvu, v níž vykládá význam Shakespearův a Schillerův v dramatické poesii a pobádá k podpoře českých her divadelních. Dále vzdělal ještě hudební hru »Medeæ od Gottera. Správností jazykovou a obratností slohovou vynikají překlady tyto nad podobné pokusy jeho vrstevníků. O šíření české řeči a o její správnost grammatickou pečoval hojným vydáváním českých mluvnic, jak pro Čechy tak pro Němce. Nejdříve napsal Kurzgefasste böhmische Sprachlehre nebst böhmischen, deutschen und französischen Gesprächen und Auszügen aus den besten böhmischen Schriftstellern (Praha a Vídeň, 1787); doklady čerpal z Hájka, Veleslavína, Haranta, Komenského a j. Další jeho práce mluvnické jsou: Leichte und gründliche Methode in kurzer Zeit ächt böhmich auszusprechen, zu lesen und zu schreiben (Praha, 1800, 1811); Böhmische Grammatik zum Gebrauche der Deutschen (1798, znovu 1800, 1801 a r. 1804 s titulem Erster gründlicher Unterricht in der böhmischen Sprache mit Lehrübungen); Böhmische und deutsche Gespräche oder gründliche Anleitung in der möglichsten Geschwindigkeit böhmisch sprechen zu können (1811); Lehrbuch für Anfänger in der böhmischen Sprache in grammatischen und syntaktischen Uebungen (1817); Kunst in drei Monaten böhmisch lesen, schreiben und sprechen zu lernen (1814). Mluvnice Thámovy zakládaly se hlavně na podobných pracích Pelclových a Tomsových; měly spíše význam praktický než ryze vědecký. Veliké zásluhy zjednal si Thám svými pracemi lexikografickými, k nimž záhy začal sbírati materiál. První jeho dílo slovnikářské bylo Deutsch-böhmisches Nationallexikon (Praha a Víd., 1788). Nové opravené a rozhojněné vydání vyšlo r. 1799 s předmluvou slavného německého lexikografa Adelunga a s úvodem spisovatelovým o povaze, důležitosti a bohatství jazyka českého; třetí vydání je z r. 1814. Slovník tento byl základem dalších jeho prací lexikografických: Kleines deutsch-böhmisches Wörterbuch oder Sammlung von Wörtern, Redensarten und Sprüchwörtern (Pr., 1799 a 1802); Ausführl. deutsch.-böhm. synonymisch. phraseolog. Lexikon (1805); Nejnovější ouplný česko německý slovník, aneb příhodný vejběrek slov k mluvení po česku atd, dle Veleslavínova Nomenclatora quadrilinguis zřízený (Pr., I. 1807, II. 1808); Versuch eines böhmisch-deutschen juridischen und geschäftsmännischen Lexikons (1808); Neuester möglichst ausführl. und vollständiger deut.-böhm. geographisch-topographisch-mythologischer Taschen-Nomenclator (1815); Neuester deut.-böhm. Nomenclator atd. (1815); Neuestes möglichst vollständiges... deutsch.-böhm. und böhm. deutsches Taschenwörterbuch (1814,1837). Slovníky Thámovy byly určeny rovněž k potřebám praktickým; pro novotaření lexikální a nedostatek methody Dobrovský je dosti nepříznivě posuzoval. Thám dbal také o všeobecné vzdělání lidu a vydával proň spisy poučné a mravoučné. Z francouzské spisovatelky Le Prince de Beaumont přeložil »Vyučování v křesťanské víře a dobromravnostį (1813. 1818) a »Knihu pro chudé řemeslníky, čeleď a lid venkovský« (1813); dále vydal Všeobecné naříkání na služebné děvečky zvlášt' a na čeledíny vesměs atd. (1804 podle F. S.); Skušenosti stvrzené a vyzkoumané prostředky k zahánění much atd. (1806, z anglic.); Poučení o dobývání hedbáví v Čechách atd. (1813, z něm. Ranghery) a j. Pro lid pořídil také Kalendář stoletý od r. 1797 až do r. 1900 (1797) a zčeštil oblíbenou tehdy modlitební knihu »Bůh je nejčistší láskæ z Eckartshausena. Z drobných jeho prací, větším dílem přeložených, sluší jmenovati: Píseň na smrt Josefa II. (1790); Poděkování za loučení cís. Josefa od jednoho starého vojáka obětované (1790); Popsání života Josefa II. slavné paměti (1790); Truchlící přirozenost, když Rakous ozdoba a naděje Alžběta Dobrotivá zesnula (1790, z něm. Wenzla). Ml.

Související hesla