Tiepolo Giovanni Battista

, italský malíř; představitel benátského baroka (viz též benátská škola). Poslední významný benátský freskař, který dovršil vývoj iluzionismu. Ovlivněn P. Veronesem. Osobitým způsobem přetvořil pozdně barokní malbu s rokokovými postupy ve vlastních imaginativních elegantních kompozicích. Velmi plodný a oblíbený malíř (fresky v arcibiskupském paláci a katedrále v Udine, v palácích v Miláně a Benátkách, v kapli Colleani v Bergamu, v kostele della Pietá v Benátkách aj.). Též autor závěsných obrazů s církevními náměty nebo motivy slavností a podobně.

Ottův slovník naučný: Tiepolo Giovanni Battista

Tiepolo Giovanni Battista, zvaný také Tiepoletto, malíř ital. (* 5. bř. 1696 v San Pietro di Castello u Benátek – † 27. bř. 1770 v Madridě). Byl žákem Gregoria Lazzariniho, pak Piazetty, ale vzdělával se nejraději podle Paola Veronese, který byl mu vzorem pro jeho četné fresky. Již jako 18letý mladík byl Tiepolo dobře znám jako originální a dovedný malíř fresk, ale z jeho mladických prací velmi málo se zachovalo, jen na př. některé fresky v kapli sv. Terezie a kapli del Crocifisso v Benátkách. Ve svém pětadvacátém roce pojal za choť sestru Fr. Guardiho. R. 1739 pracoval fresky u dominikánů delle Zattere v Benátkách, r. 1740 vyzdobil villu Valmaranu u Vicenze freskami z Iliady, Aeneidy, Orlanda furiosa a j., r. 1740 maloval v palácích Archinti, Dugnani a Cherici v Miláně, ale r. 1750 byl povolán od biskupa hr. Schönborna do Vircpurku, kde po tři léta zdobil biskupský zámek freskami, z nichž uvádíme: Zasnoubení cís. Bedřicha II. s Beatricí Burgundskou, Olymp a Čtyři díly světa. Potom vrátil se do Benátek, kde r. 1755 až 1758 byl ředitelem uměl. akademie. R. 1761 odebral se na král. dvůr španělský pozván byv králem Karlem III. a rozvinul tam činnost neobyčejně plodnou. Měl tu služného 2000 dublonů a 500 dukátů na povozy. Z monumentálních prací Tiepolových uvádíme ještě nástropní obraz v kostele Scalzi (Převezení Santy Casy do Lorety); Historie Antonia a Kleopatry v Palazzo Labia v Benátkách, jež vedle fresk vircpurských jest jeho nejlepším dílem, obrazy ze Starého zákona v arcibisk. paláci ve Videmu a fresky v zámku madridském. Tiepolo byl z posledních velkých zástupců malby freskové starého barokového slohu, umělec neobyčejné síly a vzácné fantasie. V technice freskové jest nedostižný a nástěnné obrazy jeho vynikají lehkostí skupin, skvělými effekty světelnými a bohatým a bujným provedenim. Sic nedostihuje hloubky a propracovanosti svého vzoru P. Veronesa a jeho postavám nedostává se individuální charakteristiky. Olejové jeho obrazy, pečlivěji spořádané a hlouběji promyšlené jsou v mnohých obrazárnách, jako ve Vídni, Berlíně, Mnichově, Vircpurce, Madridě, Petrohradě, Benátkách a j. a vyznačují se jemně zharmonisovaným koloritem. Rovněž duchaplné jsou jeho rytiny. Jeho syn Giovanni Domenico (1726 – 95) byl znamenitým ryjcem, Lorenzo (1728 – 77) pak pomáhal vydatně svému otci zvláště ve Vircpurce a v Madridě. Srv. Molmenti, Il Carpaccio e il Tiepolo (Turin, 1885); t., Tiepolo acque forti (165 faksimilií s textem, Ben., 1896); Leitschuh, G. B. Tiepolo (Vircp, 1896); Meissner, Tiepolo (Künstlermonographien, Bielef., 1897); H. de Chennevières, Les Tiepolo (Pař., 1898); H. Modern, T., eine Studie (Vídeň, 1902).

Související hesla