Títáni

, řecká mytologie starší generace bohů; děti Gáie a Úrana. Nejmocnější z nich, manželský pár Kronos a Rhea, vládli světu. Po krutém boji s mladší generací bohů vedenou Diem byli svrženi do Tartaru. Za Títána byl považován i Prométheus, syn Títána Íapeta; podle Aischylova pojetí příběhu je nazýván nadlidský boj proti útlaku bojem títánským.

Ottův slovník naučný: Títáni

Titanové, v řec. mythu bozi zrození z Urana a Gaie, jichž Hésiod uvádí dvanácte; jsou to: Ókeanos a Téthys; Hyperión a Theia, rodiče božstev slunce, měsíce a zoře; Koios a Foibé, rodiče Létóe a Asterie; Kreios, jehož dětmi s dcerou Pontovou Eurybií byli Astraios, Pallas a Persés; dále Japetos, jemuž Ókeanovna Klymené porodila Menoitia, Atlanta, Prométhea a Epiméthea; pak Themis a Mnémosyné, z nichž ona Zevovi porodila Hóry, tato pak Musy; konečně Kronos a Rhea. Jako nejmladší z nich Kronos přispěl k pádu božstev prvotních (Urana), tak Titanům stejnou splatil syn Kronův Zeus. Když došlo k boji, jenž zván titanomachie, bozi rozestoupili se v různé strany. Mimo jiné Ókeanos, Styx i Prométheus přidali se k Zevovi, kdežto Kronovým stoupencem hlavně byl Japetos se svým rodem. Bojištěm byla Thessalie, v kterémž udání asi tkví staré zvěsti o živelních převratech této země, jež původně jsouc jezerem horami obklopeným, odvodněna teprve tehdy, když vodstvu proražen volný odchod údolím Tempé. Na Olympu tábořili bozi strany Zevovy, na hoře Othrys pak Titanové Boj trval 10 enneatérid, až jej rozhodli Kyklópové a Hekatoncheiři, jež byl prve Uranos v Tartaru uvěznil, Zeus pak tehdy na radu Gaie uvolnil. Zeus obdržev od nich hromy a blesky, konečně vytrhne v plné velebnosti, obklíčen jsa dětmi Stygy; půda se chvěla, lesy ohněm vzplály, země se rozžhavila a moře vřelo žárem bleskův. Titanové jasem oslněni, byli udoláni ohněm, pak od Hekatoncheirův zasypáni balvany, uchváceni, do Tartaru uvrženi a spoutáni. Záhy boj tento konfundován s gigantomachií. Titanové podle toho vůbec, jak Kronos zvláště, znamenali vzpurná božstva mythického dávnověku, doby to překonané, jako jejich zástupcové. Srv. Max. Mayer, Die Giganten u. Titanen ín der antiken Sage u. Kunst (Berl., 1887). klk.

Související hesla