Tlak

, značka p – veličina definovaná podílem síly, která působí kolmo na danou plochu, a obsahu této plochy. Jednotkou v soustavě SI je 1 pascal (Pa). Viz též podtlak, přetlak.

Ottův slovník naučný: Tlak

Tlak jest síla plošná, t. j. síla po ploše rozestřená. Obyčejně se tlakem rozumí plošná síla ve směru normály, tedy tlak k ploše kolmý; v tomto případě jest tlak určen silou přepočítanou na plochu 1 cm2, tedy dán poměrem f/P kde f jest celková síla plošná, P pak značí velikost plochy. Rozeznává-li se u tlaku také směr, vyznačuje se dvojí možný směr různými názvy, v jednom směru názvem »tlak-ų (v užším smysle slova), v opačném směru pak názvem »napětí« (expanse). Tlak měří se tlakoměry, manometry a pod. přístroji, jimiž se stanoví stejně velká plošná síla daná, buďto váhou kapaliny nebo pružností nějaké hmoty a pod. Často se užívá jako tlakoměrné kapaliny rtuti určité teploty 0°, tak že lze pak převáděti měření tlakové na měření výšky sloupce rtuťového. Tlak jest totiž dán vahou sloupce výšky b, specifické hmoty s, při základně 1 cm2 součinem b s g, kde g značí urychlení tíže zemské. Pokud jest rtuť úplně čistá a normální teploty 0° a místo, na němž se měření tlakové srovnávají, téhož g, jest možno srovnávati tlak podle měřených výšek b. Tlak sloupce rtuťového 76 cm vysokého při 0° a při zrychlení tíže 980.606 cm/sec2 sluje tlakem jedné atmosféry čili tlakem normálním. Podle hořejšího vzorce jest tento tlak normální stanoven číslem 1,01321 megadyna/cm2; jež udává jeho hodnotu absolutní.

Související hesla