Trades Union Congress

[trejdz júnjen kongres], TUC, Odborový kongres – sdružení odborových svazů ve Velké Británii, založené v roce 1868 v Manchesteru. Kolektivní člen Labouristické strany, v níž tradičně představuje levici.

Ottův slovník naučný: Trades Union Congress

Trade Union [tréd júnj'n] nebo též Trades Union jest název u Angličanů obvyklý pro druh dělnických spolčení. Právě v Anglii povstaly ony pevné stálé organisace nejprve a tam vyvinuly se dosud nejmocněji poskytnuvše vzory pro rozličné způsoby napodobení na pevnině evropské i v jiných světa dílech, zvláště v Americe Severní a Australii. Případy dočasných stávkových úmluv místních objevují se arci i v Anglii již ve dřívějších stoletích, ale vlastní počátek nynějších T. U-s anglických víže se teprve na vznik anglického velkoprůmyslu v posledních desítiletích XVIII. věku. T. U-s tu ještě mají ráz dočasných sjednocení k účelům hromadného vymáhání výhodnějších podmínek pracovních a mzdových s konečnou výhrůžkou i skutkem stávky. Těžce tehdy na ně doléhalo příkré stíhání na základě zákonných zapovědí, jež činily každé takové »spiknutí« trestným. Teprve od r. 1825 zákon sám poskytuje jim značné uvolnění a v zápětí jeho vzniká ostré hnutí, vyznačující se hojností stávek, často zhola nerozvážných, jež vyvolávají organisovaný odpor podnikatelů. Radikální hnutí chartistů (1837 – 48) uchvacovalo též dělnictvo v T. U. Teprve od polovice XIX. stol. nastává jisté uklidnění spojené s utužováním a zdokonalováním organisace. Z místních a přechodných úmluv povstávají trvalé spolky odborné, t. j. vždy jen dělnictvo určitého oboru výrobního zahrnující, leč nikoliv již pouze místní, nýbrž národní, t. j. federace na celé území státní se vztahující, z místních odborů složené, avšak jednotně vedené pomocí společného správního výboru, který sleduje všecko hnutí výroby a odbytu v příslušném oboru, aby podle toho mohl určovati taktiku, zejména rozhodovati o přípustnosti a dosahu stávek. Dalším znakem starších T. U-s až do let osmdesátých jest, že ony se obmezují na dělnictvo cvičené, tak že v nich vlastně povstaly tak říkajíc jen organisace dělnické aristokracie, která zařizovala všecko své jednání s výlučným zřetelem na své vlastní prospěchy, nikoliv na všeobecné dělnicko-stavovské. Na rozdíl od hnutí z doby chartistické tyto T. U-s účtovaly prostě s danou soustavou společenskou, tedy s kapitalistickými řády (W. Sombart praví, že byly manchesterského ducha), a hleděly na půdě jejich pro sebe vymoci dosažitelných zlepšení. Celou svou tendencí byly tudíž vlastně hromadným přiznáním dělnictva, že věří v možnost podstatného zlepšení svých poměrů na půdě platných společenských zřízení a neodporuje těmto zásadně. Po stránce organisační jsou T. U-s jednotami, které v míru střádáním fondů se připravují na válku, totiž na hromadná vystoupení proti podnikatelům po případě, ale ne výlučně, pomocí stávek; ony se však neobmezují zpravidla na poskytování podpor soudruhům stávkujícím nebo z příčin dočasných převratů v poměrech svého oboru výrobního nezaměstnaným, nýbrž spolu zavedly rozličné větve pojišťování, zejména pohřebného, dále nemocenského neb invalidního, zřídka vdovského a sirotčího. Ale obyčejně bez přesných základů pojišťovatelských. Vedlyť pro všecky ty účely, stávkový i jmenované pojišťovatelské, jedinou pokladnu, kterou stávka po případě rychle vyprázdnila, ale po stávce ji zase příspěvky členské doplňovaly. To naučilo je větší opatrnosti v pořádání stávek, tak že je podstupovaly jen, když byla čáka úspěchu. Od r. 1868 počíná pořádání společn. sjezdů T. U-s a zřizují se mezi nimi svazy (Trade Councils). Na sjezdech projednávají se záležitosti společných prospěchů se dotýkající, zejména také otázky zákonodárných oprav, zvl. ochrany dělnické. Z T. U. vycházejí výbory dělnické, jež o požadavcích dělnictva se zástupci podnikatelů vyjednávají a tvoří s těmito společné výbory k dohodě o podmínkách práce a mzdy, jimž se dostalo zvláštní zákonné úpravy (Councils of consiliation nebo C. of arbitration). Nikdy ovšem nebylo v T. U. sloučeno všecko dělnictvo příslušných odborů, vždy jen čásť – i nyní jen průměrem asi pětina, ale jejich moc byla přece dosti silná, aby vymohly pro dělnictvo veliké prospěchy. A tak přes theorii o t. zv. mzdovém fondě, která na počátku stol. XIX u četných anglických národních hospodářů měla převahu a hlásala nemožnost zlepšiti poměry dělnické přes míru, kterou dovoloval dočasný stav kapitálu k placení práce určeného, T. U. zjednaly nejen postupné značné snížení doby pracovní a zlepšení zdravotních podmínek v dílnách, nýbrž i podstatné zvýšení mzdy. Ovšem pomáhaly k tomu výsledku příznivé poměry vývojové v průmyslu anglickém a tím se vysvětluje zjevná nechuť starších T. U-s k radikálním snahám v oboru sociálním a dlouholeté odmítavé stanovisko sjezdů T. U-s naproti všem socialistickým programmům, jež zatím víc a více uchvacovaly dělnictvo na pevnině, zvláště v Německu i Francii. Teprve od počátku let osmdesátých nastává v té příčině obrat. Počínají se totiž tvořiti nové T. U. i se strany dělníků necvičených, hlavně od veliké stávky nakladačů v dokách londýnsk. r. 1880. Mladší tyto Trade union Urade unions vedou si s počátku bouřlivě a nerozvážně, podnikají stávky nedobře připravené a nepříznivě probíhající i prodělávají tak školu, kterou starší měly dávno za sebou a proto nelibě hleděly na počínání nových. Ač také u těch konečně zavládla účinkem zkušeností větší prozíravost, přece mladší živlové přinesly proudy radikálnější a zjednali jim postupně ohlasy i na sjezdech, byť ne bez mnohých ostrých srážek se staršími. Ke konečnému obratu vedly jednak překážky, jež anglickému rozvoji průmyslovému působila mohutnějící soutěž severoamerická a německá na světovém trhu, v souvislosti s tím i tužší odpor podnikatelstva, jednak též tvořeni samostatných dělnických stran, které se domáhaly zastoupení a zvláštní politicky samostatné organisace v parlamentě. Hnutí toto nalezlo vzdělané a dovedné vůdce a tak se vysvětluje, že víc a více ve sjezdech T. U-s a ve snahách organisovaného dělnictva aglického proniká mínění, že pouhou svépomocí na půdě platných zřízení společenských nelze se dodělati rozřešení sociální otázky. Jinými slovy: v Trade union Urade unions proniká směr socialistický, byť i méně doktrinářský než v Německu, nýbrž konkrétnější, k praktickým cílům tíhnoucí, ale přece tužbám socialistických proudů pevniny příbuzný. Nespočívají tudíž nynější T. U-s anglické již venkoncem nebo převahou na myšlence a přesvědčení, že na půdě daných řádů lze sociální otázku organisovanou svépomocí dělnictva rozřešiti, jak také ještě v letech sedmdesátých pod dojmem jejich tehdejších snah soudil a hlásal Lujo Brentano a později žák jeho Schulze-Gävernitz; nabývají spíše povahy organisací, které sice využitkují platných zřízení společenských k dosažitelnému zlepšení poměrů dělnických, ale spatřují v tom jedině prostředek vlastní posily, aby mohly vydatněji působiti k základním proměnám společenských řádů. – Počet členů všech anglických T. U-s dosahuje nyní 2 millionů. Peněžní prostředky, jež vynakládají na své účely, bývají značný. R. 1894 vydaly přes 1,8 mill. lib. št. Z 1,400.000 členů, jež měly r. 1895, platily plné dvě třetiny přispěvky na pohřebné, jen polovice na pojištění pro případ nemoci, a toliko třetina pro případ úrazu a invalidity. I v kruhu členstva T. U. roste tudíž přízeň pro státní úpravu dělnického pojišťování na základě závaznosti. Myšlenku obecného provedení dělnického pojišťování na základě dobrovolnosti (jak ještě doufal Brentano) T. U-s neprovedly a již neprovedou, neboť dělnictvo anglické přiklonilo se zatím měrou převážnou k zásadě závaznosti, jež ovšem předpokládá jiné základy organisační. – Z literatury: L. Brentano, Die Arbeitergilden der Gegenwart (1871 a 1872, 2 d.); G. v. Schulze-Gävernitz, Zum sozialen Frieden (1890); S. a B. Webb, History of Trade Unionisme (1894, něm. od Bernsteina); W. Sombart, Sozialismus und soziale Bewegung. Bf.

Související hesla