Tragédie

1. divadlo jeden ze základních dramatických žánrů. Jejím určujícím znakem je zobrazení člověka v konfliktu s nepřátelskými silami, které jsou silnější než on; v tomto nerovném střetu hrdina zákonitě podléhá. V průběhu historického vývoje tragédie se v tomto základním schématu měnilo pojetí nepřátelských sil. V antickém Řecku, kde tragédie vznikla a v 5. stol. př. n. l. dosáhla v díle Aischyla, Sofokla a Eurípida svého uměleckého vrcholu, byl člověk konfrontován s bohy a osudem. V renesanci, zejména v díle W. Shakespeara, se jedinec střetával s mravním řádem a společenskými poměry. Pro francouzský klasicismus je charakteristický návrat k antickým vzorům a přísná kodifikace zákona tří dramatických jednot, odvozených z antické tragédie. V moderní dramatice se tragédie uplatňuje v různých modifikacích (např. v díle H. Ibsena, A. Strindberga, E. G. O’Neilla, A. Millera, J. Anouilhe) jako konflikt touhy po svobodné volbě s realitou společenské nutnosti. Děj tragédie bývá vážný (na rozdíl od komedie), hrdinové bývají vznešení a ušlechtilí. Zobrazením základního konfliktu a jeho tragickým vyústěním se autoři tragédie snažili vzbuzovat u diváků silné emoce, zejména pocity hrůzy a soucitu, jež mají směřovat ke konečnému očistnému a povznášejícímu prožitku katarze; 2. přeneseně nešťastná událost; pohroma.

Související hesla