Transcendentní

, překračující, přesahující; a) to, co je vzhledem k nějaké věci mimo tuto věc samu, co radikálně překračuje hranice reality; např. v křesťanství je Bůh transcendentní příčinou světa, tedy je světu transcendentní; b) u I. Kanta to, co přesahuje hranice možné zkušenosti (hranice světa jevů) a je nedostupné teoretickému poznání. Opak imanentní; c) ve fenomenologii to, k čemu je zacíleno vědomí, tedy to, k čemu vědomí směřuje a přitom si zachovává svou odlišnost. Viz též transcendentální.

Ottův slovník naučný: Transcendentní

Transcendentní, z lat., jest filosofický termin, který platí o metafysikách usilujících o poznání světa věcí o sobě. Myšlení to zabírá okruh pojmů, které zkušenost přesahují a leží za mezí zkušenosti. Odtud také lat. název (transcendere = přestoupiti). Protivou myšlení transcendentního jest myšlení immanentní, které omezuje filosofii na obor zkušenosti; takou jest na př. metafysika Kantova a všechen fenomenalismus (Mach, Avenarius). Idealismus, materialismus, ideje theologické, nesmrtelnost, počátek světa v čase a j. jsou hesla metafysik transcendentních. Zb.

Související hesla