Trenkwald Josef Matyáš

, český historický malíř, učitel na pražské Akademii. Jeho dílo se formovalo pod vlivem idealizujícího historického romantismu. Dílo: nástěnné malby v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Praze-Karlíně.

Ottův slovník naučný: Trenkwald Josef Matyáš

Trenkwald Josef M., malíř čes. (* 1824 v Praze – † 1897 ve Vídni). Navštěvoval pražskou akademii v l. 1841–51 za ředitelování Kř. Rubena, jehož byl miláčkem a žákem. Za Rubenem odešel r. 1852 z Prahy do Vídně, odkud s cís. stipendiem r. 1856 odcestoval do Říma. Z Italie vrátil se r. 1862 do Vídně a byl zahrnut zakázkami, neboť pokládán za umělce nevšedního významu. Provedl návrh k obrazu Vjezd Leopolda Vítězného do Vídně po návratu z Jerusalema pro císaře Frant. Josefa (obraz podle toho v cís. obrazárně ve Vídni) a j. v. R. 1865 byl na místě Engerthově jmenován ředitelem pražské akademie, odtud pak r. 1872 odešel opět do Vídně, jsa povolán za professora tamní akademie, kdež působil až do své smrti. Z jeho prvních prací je kresba Anděl strážce z r. 1844, a z r. 1845 olejový obraz Venkované na útěku před nepřítelem. Následovaly obrazy »historické«, t. j. výjevy, k nimž vzata látka z dějepisu, s přibarvením více méně genrovitým, zcela podle vzoru školy Rubenovské. Snaha po »velikém slohų vedla německou školu »historického malířství« k suchopárným komposicím, které nabývaly jakési stejnosti a stávaly se nudnějšími a nudnějšími. Trenkwald zaměstnán byl svým učitelem Rubenem pří vyzdobení Belvederu, t. j. letohrádku královny Anny v Praze. Provedl karton k obrazu nástěnnému Bitva u Lipan (r. 1862–63 po svém návratu z Italie). Ale návrh k této malbě pochází z r. 1846 a rytina podle něho byla praemií Krasoumné jednoty na rok 1852. V téže době Trenkwald jel s professorem Grubrem do Berlína studovat způsob malby freskové, a tak záhy se cvičil v této »monumentální« technice. Pracoval pak s Laufferem, A. Lhotou, Tillem a K. Svobodou o malbách, k nimž Ruben z Vídně dodával nákresy, Ruben pak jezdíval do Prahy na dohlídku. Z Trenkwaldových fresek sluší zaznamenati malby v náhrobní kapli Revoltellově v Terstu, v akad. gymnasiu ve Vídni, v kostele sv. Cyrilla a Methoděje v Karlíně, a v marianském choru votivníno kostela ve Vídni. Trenkwald vlastně opustil dráhu malíře historie a věnoval se víc a více malířství náboženskému po vzoru Führichově. Nedosáhl ovšem hloubky a vroucnosti tohoto »malíře náboženskéhœ, ale jeho umělecké nadání stačilo na komponování klidných výjevů z Písma, na vytváření důstojných postav světcův a světic a na kolorování takovýchto komposic podle osvědčených vzorů italských. Tak Trenkwald ani nebyl malířem ve smysle doby dnešní, nýbrž náleží podle rázu svého umění ještě ke škole Nazarenů, jako Führich. V letech šedesátých XX. stol. dosáhl vrcholu své umělecké slávy, jeho sňatek s dcerou hrab. Frant. Thuna zjednal mu přízeň v kruzích šlechty a ve Vídni, ale nové proudy umělecké zaplavovaly již půdu přísným konservatismem hájenou, a Trenkwald dožil se jako mnozí jeho stoupenci převratu v uměleckých názorech generací nových, jeho význam slábl a jeho jméno přicházelo v zapomenutí. Soudobý kritik malíř Emerich Ranzoni ve Vídni na př. stavěl se proti jeho ztrnulému archaisování a vytýkával mu v letech sedmdesátých malířskou nemohoucnost, přílišný nedostatek reálné pravdivosti v kresbě a malbě. Pražské Rudolfinum chová od Trenkwalda křídovou kresbu Tetzel káže o odpustcích. F. H-s.