Trest

, 1. právo opatření státního donucení jako důsledek spáchání trestného činu. Trest může být uložen pouze soudem na základě zákona a po řádném a zákonném soudním řízení. Účelem trestu je chránit společnost před pachateli trestných činů, působit výchovně na ostatní členy společnosti (tzv. obecná, generální prevence), zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život (tzv. individuální prevence). Výkonem trestu nesmí být ponížena lidská důstojnost. Systém trestů tvoří odnětí svobody, ztráta čestných titulů a vyznamenání, ztráta vojenské hodnosti, zákaz činnosti, propadnutí majetku, propadnutí věci, trest peněžitý, vyhoštění, zákaz pobytu (viz též trest výjimečný). Mladistvému lze uložit pouze trest odnětí svobody (sazby se krátí na polovinu), propadnutí věci, vyhoštění, peněžitý trest (je-li výdělečně činný), zákaz činnosti (nebude-li to na překážku jeho přípravě na budoucí povolání);
2. psychologie negativní podnět nebo jejich souhrn, respektivě situace vyvolávající nelibost (či bolest) u trestané osoby. Trest znamená ukončení určitého jednání (chování), aniž by trestaná osoba nacházela možnost projevu oboustranně uspokojivého (pro trestaného i trestajícího), což může vést k vytvoření reakce (jednání, chování), které je ještě méně žádoucí, než před trestem.

Ottův slovník naučný: Trest

Trest je sankcí práva trestního, jejímž úkolem je za daných poměrů nejdokonalejší odstranění poruch sociálních deliktem způsobených. Předpokládá tedy trest ve smyslu práva trestního pravoplatné odsouzení pro nějaký čin trestný v zákoně stanovený (zločin, přečin, přestupek). Nenáleží sem tedy trestní opatření v domácnosti, ve škole, ve společnostech (na př. tresty církevní), tresty disciplinární, tresty pořádkové, opatření exekuční k vynucení plnění neb trpění, různá opatření úřadů správních (ztráta živnosti, rozpuštění spolku a pod.). Rozdíl trestu (sankce trestní) od sankce civilní je dán zvláštní povahou bezpráví trestního jako zaviněného. Z uvedeného vyplývá: 1. Trest směřuje předem proti vůli pachatelově. 2. Trest není bezúčelný v tom smyslu, že by byl účelem sám sobě. 3. Z pojmu trestu nevyplývá, že by musil býti nezbytně zlem pro toho, koho stíhá. 4. Trest je činem lidským a jako takový podroben předpisům éthickým a právním. Odstraniti vůli zločinnou je předním úkolem trestu, jehož lze dojíti: 1. zničením zločince, 2. vyloučením jeho z celku společenského, 3. jeho nápravou. V těchto třech různých formách sankce trestní zrcadlí se kulturní historie lidstva; podle toho, která z nich největší platnosti si získala, lze bezpečně souditi na mravní úroveň té které doby, toho kterého státu a tím i na kulturní jeho vyspělost. Stopujeme-li historický vývoj trestu, poznáváme, že čím výše stoupá celkové vzdělání, vyspělost politická a mravní, tím lidštějšími, byť i ne méně účinnými jsou tresty. Msta, trest odplatný ustupuje trestu účelovému, vždy více v trestu se uplatňuje idea dobra. Trest smrti a tresty tělesné jsou stále řidší a méně kruté, až zvolna mizejí. Vůdčí úlohu přejímá trest na svobodě, jehož výkon stále se zdokonaluje zaváděním pokročilých systémů vězeňských. Vedle trestu na svobodě uplatňují se tresty majetkové a tresty na cti; namnoze však zjednávají si v zákonodárství průchodu směry nové, jež se snaží cíle dnešního trestu dojíti jinými prostředky (výchovnými, ochrannými). Snahy ty nejintensivnějšího uplatnění docházejí v jednotlivých státech amerických a v Anglii, jichž kontinentální státy evropské zvolna následují. Pokud jde o nejdůležitější trest – trest na svobodě, počíná silné hnutí reformní koncem XVIII. stol. vystoupením Johna Howarda, jenž velice přispěl k reformě anglického i amerického vězeňství. V Sev. Americe snahy reformní těší se náležitému pochopení (B. Franklin); r. 1790 vybudováno ve Filadelfii první vězení, v němž důsledně provedena přísná samovazba (systém filadelfický, pennsylvanský). Špatné výsledky systému toho vedou k systému auburnskému: za dne práce společná při úplném mlčení, v noci samovazba. Vrcholu svého docházejí snahy opravné v 2. pol. XIX. stol. v Anglii v t. zv. pokračujícím (progressivním) systému anglickém, jenž nejvíce dosud se přibližuje ideálu trestu na svobodě: vrátiti vězně polepšeného, duševně i fysicky zdatnějšího životu společenskému. Podstata systému anglického je tato: První stadium tvoří devítiměsíční samovazba, druhé práce společná (ve čtyřech odděleních), třetí podmíněné propuštění. Systém anglický zaveden v Irsku s tou odchylkou, že mezi druhé a třetí stadium vsunuta práce v ústavech přechodních, kde vězni již značná volnost styku se vnějším světem se dopřává. Vedle tohoto progressivního systému uplatňují se nové snahy zejména v instituci t. zv. podmíněného odsouzení (jednotlivé státy sev.-americké, Anglie, Francie, Lucemburk, Portugalsko, Norsko, jednotlivé kantony švýcarské, částečně Rakousko, Německo a Italie), jímž osobám dosud zachovalým za jistých podmínek trest se promíjí, by tak nákazy vězení (zvláště při krátkodobých trech) byly chráněny. Odstraniti tyto krátkodobé tresty, jež mnohem více škodí než prospívají, je dnes vůbec jedním z nejdůležitějších požadavků vězeňské politiky. Rakouský systém trestní rozeznává tresty hlavní a vedlejší; hlavními jsou ty, které samostatně lze přisouditi, vedlejšími ty, které s hlavními se spojují. Hlavními jsou 1. při zločinech: trest smrti a žaláře, 2. při přečinech a přestupcích: vězení, trest peněžitý, ztráta práv a povolení jakož i důtka. Tresty vedlejší: zostření trestů, vedlejší tresty na svobodě, na majetku, na cti, publikace rozsudku na útraty vinníkovy. Tresty hlavní: a) Trest smrti je podle rak. pr. tr. trem absolutně určitým, t. j. soudce musí trest ten stanoviti, jsou-li splněny určité zákonem udané podmínky. Trest ten stíhá tyto zločiny: 1. zločin velezrády (§ 59 a) b) tr. z.), 2. a 3. zločin veřejného násilí ve dvou případech (§ 86 a 88), 4. zločin vraždy (§ 136), 5. zločin loupežného zabití (§ 141), 6. zločin žhářství (§ 167 a), 7. zločin podle § 4. zákona o zneužívání třaskavin ze dne 27. květ. 1885 č. 134. ř. z. Rozšíření nastává podle práva stanného a válečného. – b) Trest na svobodě: (žalář, vězení). Trestní zákon rozeznává žalář těžký a prostý, rozdíl mezi nimi je dnes toliko nominální. Trest žaláře je buď doživotní buď dočasný; nejdelší doba dočasného žaláře je 20 let, nejkratší 24 hod. Rovněž vězení je buď tuhé, buď prosté; rozdíl je v tom, že s vězením prostým není zásadně spojena nucená práce, tak že vězeň, který sám o svoje opatření pečuje, volně se může zaměstnávati. Nejkratší doba vězení pravidlem 24 hod., pravidelné maximum 6 měsíců, výjimečně až 3 roky. – O výkonu trestu na svobodě stanoví zákon z 1. dub. 1872 č. 43. ř. z.: Dočasný žalář a vězení mají býti, pokud místo stačí, vykonávány samovazbou (§ 1). Celý trest má se odbývati v samovazbě bezpodmínečně tehdy, může-li býti odbyt osmiměsíční samovazbou, jinak jen tehdy, když rozsudkem uznáno na osmnáctiměsíční trest na svobodě, a je naděje na polepšení pachatelovo. Ve všech ostatních případech budiž vězeň v samovazbě v počátku trestu nejméně 8 měsíců, nejdéle 3 léta (§ 2). Byl-li vězeň nejméně 3 měsíce v samovazbě, tu počítá se mu další samovazba tak, že dva dni samovazby se rovnají třem dnům trestu (§ 4). Uvedená ustanovení zůstávají pro nedostatek potřebných místností namnoze mrtvou literou, tak že trest na svobodě, zejména krátkodobý, většinou se odbývá ve vazbě společné. – Mimo žaláře a vězení zná trest. zákon rak. ještě zvláštní trest na svobodě »uzavření na místě odděleném« při osobách nedospělých (§ 270 tr. z.) a výjimečně též vězení domácí při osobách zachovalých (§ 246 a 262). Podmíněného propuštění z trestu náš tr. zákon nezná; zkrácení trestu lze dojíti jen milostí zeměpána. Zvláštních úlev při výkonu trestu jsou účastni vězňové političtí (minist. nařízení ze dne 24. čna 1867 a 29. pros. 1867). – c) Trest peněžitý je hlavním trem jen při přečinech a přestupcích, pravidlem minimum 10 K, maximum 1000 K. Od trestu peněžitého nutno rozeznávati pokutu podle zákona o ochraně známek z r. 1890 a odškodnění podle zákona o právu autorském (z r. 1895) a patentním (z r. 1897), jež nejsou trem, nýbrž spíše náhradou škody. – d) Ztráta práv a daných povolení vyskytuje se jako hlavní trest toliko při přečinech a přestupcích, hlavně ztráta živnosti (§ 356, 362, 363 a 385 tr. z.). – e) Důtka, přípustná toliko při přestupcích rázu rodinného, je podle rak. tr. pr. jediným hlavním trem na cti; ostatně je povaha její jako trestu sporná. Tresty vedlejší: a) Zostření trestu. Všeobecným způsobem zostření je spojení několika samostatných trestů, jež však je přípustné toliko za podmínky § 250 tr. z.; jinak může trest na svobodě býti zostřen postem, tvrdým lůžkem, samovazbou, tmavou komorou a trest vězení též přikázáním těžší práce. – b) Vedlejší tresty na svobodě: 1. Vypovědění z celého území státního má místo jen při zločinech a jen proti cizozemcům, není pak vázáno žádnou lhůtou; vyhoštění z některého místa, země neb celého území státního, poslední jen proti cizozemcům navždy. 2. Dozor policejní podle zákona z r. 1873 za podmínek tam uvedených (srv. též zákon o zneužívání třaskavin z r. 1885 a zákon o donucovacích pracovnách z téhož roku). Policejní dozor nesmí přesahovati dobu tří let ode dne propuštění z trestu. Soud vyslovuje toliko přípustnost, provedení zůstaveno úřadům správním (politickým I. stolice neb zeměpanským úřadům policejním). 3. Odevzdání do donucovací pracovny upraveno zákonem ze dne 24. květ. 1885 č. 89 ř. z. Soud vyslovuje jen jeho přípustnost, definitivní rozhodnutí zůstaveno zvláštní kommissi při polit. úřadě zemském. Doba trvání nejdéle 3 léta, nenastane-li polepšení dříve. Osoby, jež nepřestoupily 18. rok věkový, nemohou býti odevzdány do donuc. pracovny, nýbrž jen do polepšovny, neb alespoň do zvláštního oddělení při donuc. pracovnách. Nesmí tu však býti ponechány přes 20. rok věkový. – c) Vedlejší tresty na majetku: 1. Trest peněžitý, pokud není trem hlavním; při zločinech má místo jen v případě § 221 tr. z. 2. Propadnutí věci (daru, zboží, věcí prodejných a pod.). 3. Ztráta práv a povolení, pokud není trem hlavním. – d) Vedlejší tresty na cti jsou přesně vzato našemu právu tr. neznámy. Ono stanoví jen jisté následky odsouzení, jež ponejvíce veřejného postavení odsouzeného se dotýkají. Následky ty nastávají ex lege, aniž bylo třeba v rozsudku zvláště je uvésti, vyjímajíc ztrátu šlechtictví. Rozeznávají se následky spojené 1. s odsouzením k trestu smrti a těžkého žaláře, 2. s odsouzením pro zločin vůbec, 3. s odsouzením pro jisté přečiny a přestupky. (Srv. § 26, 27, 268 tr. z. a novellu ze dne 15. list. 1867 č. 131 ř. z.). – e) Publikace rozsudku na útraty vinníkovy, tak podle § 39 zákona tiskového, § 27 zák. o ochraně známek, § 104 zákona patentního, § 58 zákona o právu autorském a § 21 zák. o falšování potravin. Pokud jde o mimořádné zmírnění a přeměnu trestu, srv. § 54, 55, 260–262, 266 tr. z. a § 338 tr. ř. Konečně nutno připomenouti, že rak. pr. trestní nezná instituce podmíněného odsouzení, nýbrž podle vzoru německého zavedeno minist. nařízením ze dne 25. list. 1902 zvláštní »udílení milosti osobám mladistvým«. Dobrodiní tohoto jsou účastny osoby mladistvé nezkažené, jež z nerozvážnosti mládí skutku se dopustily, tak že ani odevzdání do polepšovny ani výkon trestu nejeví se býti nutným. Tak tomu je 1. při osobách nedospělých od dokonaného 10. do dok. 14. roku, byly-li odsouzeny ve smyslu § 269 lit. a) tr. z., 2. při osobách mladistvých od dok. 14. do dok. 16. roku, ovšem pravidlem jen tehdy, nebyly-li dosud soudně trestány a nepřevyšuje-li přisouzený trest 3 měsíce trestu na svobodě neb 500 K trestu peněžitého, 3. při osobách od dok. 16. do dok. 18. roku za podmínek ad 2. uvedených, jestliže ve vývoji svém se opozdily, tak že co do rozumu a vůle osobám mladším rovny jsou. Podmínkou je ovšem ve všech třech případech, že povaha pachatelova a dostatečná kázeň domácí vnucenou výchovu a trest činí zbytečnými. (Srv. dále minist. sdělení ze dne 28. pros. 1902 č. 27.054 a minist. výnos ze dne 18. led. 1903.) Literatura. Pokud jde o tr. pr. rak. srv.: Herbst, Handbuch des allg. öst. Strafrechtes; Janka (Rulf, Kallina), Das öst. Strafrecht; Finger, Das Strafrecht; Lammasch, Grundriss des Strafrechtes; Joklík, Katechismus rak. práva trestního (hmotného). Prušák.

Související hesla