Tribun

, tribunus – ve starověkém Římě původně asi administrativní úředník neznámé pravomoci, později titul některých správních a vojenských úředníků. Nejvýznamnějším úřadem byl tribun lidu, vzniklý podle tradice v roce 494 př. n. l. Tribuni lidu měli pravomoce konzulů s úkolem chránit plebeje před libovůlí patricijských úřadů. Měli právo zakročit proti rozhodnutí každého římského úředníka (právo veta) s výjimkou diktátora. Voleni (nejprve v počtu dvou, později čtyř a poté deseti) na shromáždění plebejů.

Ottův slovník naučný: Tribun

Tribun, lat. tribunus, byl u Římanů pův. náčelník obce, ale v době nám známé označují se jménem tím jiní úředníci římští, z nichž nejdůležitější jsou: 1. Tribuni aerarii. Víme o nich, že byli to úředníci finanční, zaměstnaní vybíráním válečné daně (tributum) a vyplácením mzdy vojsku. V jakém spojení byli s tribuemi, není známo; někteří pokládají je, ač sotva právem, za náčelníky tribuí. Když po r. 167 př. Kr. nebylo již tributum vybíráno, pozbyli hlavní funkce své, ale nepřestali existovati, nýbrž v poslední době republiky tvořili dokonce zvláštní stav, z něhož podle zákona Aureliova z r. 70 př. Kr. brána byla vedle senátorův a jezdců třetí kategorie porotců. I byl zajisté počet jejich dosti značný; nelze však udati, jakým způsobem přetvořili se z původních úředníků ve zvláštní stav. – 2. Tribuni celerum. – 3. Tribuni militum. Tak slují velitelé legie. Pro nejstarší vojsko řím. připomínají se 3 tribunové vojenští, z nichž každý velel sboru 1000 mužů, vybranému z jedné tribue. V době republiky stojí v čele každé legie 6 tribunů; z těch veleli vždy dva a to po dva měsíce, střídajíce se nejspíše denně ve vrchním velení. Původně jmenoval je konsul sám, ale později osoboval si právo to lid a od r. 207 př. Kr. volil sám v komitiích tributních 24 tribunů potřebných pro pravidelný kontingent čtyř legií. Konsul jmenoval nadále jen ty tribuny, jichž bylo třeba pro legie nadpočetné. Tribunové tito sluli tribuni mil. rufuli, od lidu jmenovaní tribuni mil. a populo. Za císařství jmenoval tribuny dříve lidem volené císař (tribuni mil. Augusti) a úřad ten, k němuž vyžadovala se příslušnost ke stavu jezdeckému, pokládán za počátek úřední karriery. Funkce tribunů týkaly se jednak administrativy a jednak taktiky vojenské. Veleli legiím na pochodu i v bitvě, obstarávali dovoz špíže, měli dozor na stráže v táboře, udržovali kázeň, účastnili se vojenské rady, ve starší době byli činni při odvodě, vybírali místo pro tábor a jmenovali centuriony. Význam jejich obmezil hlavně Caesar; za něho totiž tribunové rekrutovali se hlavně ze vznešených, ale nezkušených jinochů římských, a tu Caesar, nemoha na ně spolehnouti, svěřoval velení legie zkušeným legátům, čímž položen základ k stálým velitelům legie za doby císařské. – 4. Tribuni militum consulari potestate. Dočasný úřad tento vznikl r. 445 př. Kr., kdy patriciové, nechtějíce povoliti snaze plebejů po dosažení konsulátu, přistoupili na kompromisní návrh, aby místo konsulů voleni byli v komitiích centuriátních tribunové vojenští, opatření mimořádně mocí konsulskou, mezi něž by měli přístup i plebejové; ale ve skutečnosti poměrně jen málo plebejů dosáhlo tohoto úřadu. S počátku byli 3 neb 4, později pravidelně 6. Úřední hodnost a kompetence jejich byly celkem tytéž jako konsulů. Neměli však práva jmenovati zástupce svého po dobu nepřítomnosti v městě, nemohli též triumfovati a po složení úřadu nenabývali nároku na stejná práva v senátě jako konsulové. Úřad tento trval, střídaje se s konsulátem, až do r. 367, kdy odstraněn zákonem Liciniovým. – 5. Tribuni plebis sluli vyšší úředníci plebejští, zřízení podle vzoru úředníků patricijských a to na základě t. zv. lex sacrata po prvé secessi lidu r. 494 př. Kr. Úkolem jejich bylo chrániti plebejů proti libovůli úředníku patricijských. S počátku byli 2, pak 5, ale ještě před decemvirátem stoupl počet jejich na 10. Voleni byli ze svobodných plebejů zprvu v komitiích kuriátních, ale od r. 471 v tributních za předsednictví úřadujících tribunů; při volbách těch byla intercesse nepřípustná. Úřad nastupovali 10. prosincem a úřední místností byla jim basilika Porciova. Odznakem jejich byla pouze subsellia a místo liktorů provázeli je viatores. Úřední moc tribunů byla s počátku skrovná, ale časem nabyla, spíše ovšem cestou faktického užívání než zákonných ustanovení, rozsahu takového, že byla ve skutečnosti nejvyšší mocí ve státě a proto také použili jí Caesar a Augustus k upevnění svého postavení. Ke vzrůstu tomu přispěla hlavně nedotknutelnost (sacrosanctitas) tribunská, proti níž jediným účinným prostředkem byla intercesse kollegů nebo provokace ke komitiím tributním a později k centuriátním. Nejstarším právem tribunů bylo právo ochrany (ius auxilii), již poskytovali jednotlivým plebejům na jejich žádost ve všech případech, kdy cítili se nějakým aktem úředníka patricijského poškozeni, na př. při odvodě, ve při civilní i trestní a j. Ježto musili zakročiti osobně, nesměli se vzdáliti na celý den z města a musili i v noci míti dům otevřený. Právo toto rozšířili záhy tak, že zakročovali (intercessio) nejen proti všem aktům úředníků patricijských, nýbrž i proti návrhům zákonů ve shromážděních lidu a usnesením senátu, která dle mínění jejich čelila proti zájmům celého stavu i obce. Jediné proti úředníkům s imperiem neměli této moci. Vedle intercesse tribunové měli po ruce i právo disciplinárně potrestati (coercitio) každého, kdo v úředním jednání jim se protivil. To dovolovalo jim neposlušného zatknouti, po případě jmění jeho zkonfiskovati a pokutou peněžní neb i na hrdle jej potrestati. Jednání sněmovní a intercesse proti němu byla jim dovolena, ale přístupu do kurie neměli, nýbrž směli se usaditi jen u dveří; po vyrovnání s plebeji dosáhli i tam přístupu, i směli tu hlasovati a mluviti, ba i senát svolávati, což však jen zřídka se dálo. Naproti tomu měli již od počátku právo svolávati plebeje ve schůze (concilia) k jednání a rozhodování o věcech stavovských a k volbě úředníků plebejských. Právo to nabylo důležitosti zvláště od té doby, kdy usnesení shromáždění těchto stala se závaznými pro celou obec a concilia přeměněna ve sněm celého národa (comitia tributa). Tu řídili pak tribunové volby svých nástupců i aedilů plebejských. Na zákonodárství měli ovšem též vliv, zvláště od doby zákona Hortensiova (r. 287 př. Kr. ), jímž plebiscita postavena na roveň zákonům. Zvláště důležita však byla jejich pravomoc ve věcech soudních, podle níž poháněli před komitia všechna provinění, jimiž poškozeny zájmy státní, zvláště pokud dopustili se jich úředníci. – Po vyrovnání s plebeji tribunové stali se úředníky státními a postaveni na roveň vyšším úředníkům, od nichž lišili se jen tím, že neměli imperia, vnějších odznaků a pak obmezeným právem konati auspicia. Přirozeno, že značná moc tato sváděla často k zneužívání a že vyskytovaly se pokusy obmeziti ji. Učinil tak zvláště Sulla obmeziv hlavně jejich právo intercesse a iniciativu zákonodárnou, ale již r. 70 př. Kr. Pompejus obnovil moc jejich v bývalém rozsahu a v té formě přešel tribunát do císařství, za něhož však vlastní moc úřadu toho přešla na císaře a tribunům zbyly jen některé funkce bezvýznamné. O. J-i. Tribuni byli v Italii za panství byzantského náčelníky jistého oddílu vojska. Byli podřízeni podle okolností vojvodovi (dux), veliteli vojska (magister militum) nebo exarchovi. Někde býval v městě jen tribun jeden, jinde zase jich bývalo několik podle velikosti posádky. V onom případě, když totiž posádka nebyla silnější, tribun spravoval nezávisle všechny záležitosti, jež se daly spojiti s jeho vojenskou mocí, a nabýval zároveň povahy úředníka civilního. Obvod podrobený jeho moci nazýval se tribunátem. Podle těchto tribunů nazývali se tribuny i správci benátských ostrovů, na něž se uteklo obyvatelstvo z italské pevniny před Langobardy. Když ostrovy tyto spojily se pod jedním vojvodou (dux) nebo velitelem vojska (magister militum), tribuni zůstali podřízeni tomuto vrchnímu správci, pokud se týče veliteli. S vývojem benátské ústavy, když se bývalý duca (dux) proměnil v dožete (doge), proměnil se i úřad tribunský. Tribuni stali se prvými rádci dožete. – S tribuny setkáváme se ve středověku i v některých dalmatských městech, v Zadru, Splitu, Rabu a Osoru. Byli podle všeho asi správci jednotlivých částí města. – V Polsku sluje tribunem úředník zvaný polsky wojski. -dlc.

Související hesla