Trofej

, původně ukořistěná zbraň nebo vojenský praporec ap.; válečná kořist. Později též lovecká kořist;
1. myslivost upravená část úlovku, pro kterou je zvěř lovena. Nejčastěji paroží jelena, srnce, rohy muflona, kamzíka, špičáky dolní a horní čelisti prasete divokého, kůže muflona, vous kamzíka, u pernaté zvěře ocasní pera (tatrč) či preparovaná hlava tetřeva, tetřívka, dropa;
2. výtvarné umění tropeum v antice původně jednoduchý památník z ukořistěných zbraní, zbroje a znaků nepřítele, zavěšený na kůlu, který byl vztyčen na místě vítězství. Od římských císařství rovněž architektonický památník se sochařskou výzdobou, od renesance kamenné reliéfy v podobě válečného náčiní. Ornamenty z trofejí umísťovány na významné panovnické stavby, popř. státní úřady, kasárna a podobně.

Ottův slovník naučný: Trofej

Tropaion, řec. (odtud lat. tropaeum a čes. trofej) značí místo, kde byli nepřátelé zahnáni na útěk, a pak pomník, postavený na místě vítězství. Řekové, dobyvše vítězství nad nepřáteli, na hromadu sneseného kamení obyčejně vrazili kůl nebo peň stromu a naň navěsili ukořistěnou zbraň nepřátelskou. Římané, napodobujíce tento zvyk, zavěšovali ukořistěnou zbroj obyčejně na Kapitoliu v chrámě Jovově. Mimo to znamená lat. tropaeum vítězný pomník, postavený římskému vojevůdci na Kapitoliu, nikoli však ze skutečných zbraní nepřátelských, nýbrž ze zbraní zhotovených uměle z mědi nebo z mramoru. Konečně v nejširším slova smysle rozumíme nyní trofejemi ukořistěná děla, lodi a prapory nebo vůbec věci, které mají býti viditelnými známkami úspěchu v některém podniku. KM.

Související hesla