Tuaregové

, etnikum žijící v pouštích severozápadní Afriky (Alžírsko, Libye, Mali, Niger, Nigérie); celkem asi 1,2 mil. osob. Jazyk je dialektem berberštiny. Tuaregové většinou mluví i arabsky, hausky či songhajsky. Muslimové (sunnité). Kočovní pastevci; významná byla karavanní doprava zboží.

Ottův slovník naučný: Tuaregové

Tuáríkové, Tuáregové, fr. Touareg (sing. Targi, Tergi, t. j. »příslušník kmene«, od tergá, t. j. kmen), jméno jižní skupiny čeledi berberské, obývající větší čásť Sahary. Sídla jejich lze zhruba naznačiti čarou vedenou od Gadamesu na Tuát, odtud podél vých. a jižní okraje plošiny Tademaitské a cesty z Akabli do Timbuktu, z Timbuktu k Zinderu a rovnoběžně s cestou murzúckokúckou po Fezánu na Gadames. Ale tato ohromná prostora je z větší části divoká poušť dovolující jen menším kmenům pohromadě žíti a to ještě tím nejskrovnějším způsobem. Počet všech dohromady odhaduje se na 300.000 duší. Veškeří T., kteří se sami nazývají Imošarhové, dělí se ve čtyři větve: na sv. Azdžery, obývající plošinu Tassili, na sz. Ahagary nebo Hogary ve vysočině Ahagarské, na jv. Kelovy v Air-Azbenu a jz. Auelemidy zabírající vysočinu Adrár a rovinu Ahauagh. Avšak souvislosti kmenové mezi nimi není, někdy ani mezi příslušníky jedné větve. Jsou pleti méně světlé než Kalabřan, očí obyčejně černých, postavy prostřední. Oděni jsou pravidelně v bílou nebo světlou řízu s krátkými rukávy, v bílý nebo tmavý plášť někdy dosti cenný, na hlavě nosí čapku ovinutou šátkem na způsob turbanu a tvář až na oči zahalenou lithamem neboli tesilgemistem. Zbraní jest jim meč a kopí; ručnic užívají poměrně málo a to ještě při útoku po prvním výstřelu je zahazují. Jsou bídně živi ze skrovného výnosu svých stád, hlavně ovcí bez vlny a malých políček. Následkem toho bída je nutí k loupeživým výpadům do sousedních míst bohatších, ku přepadání karavan, vymáhání na nich poplatků za průchod a k žebrotě, za kterou se nestydí ani šlechtic ani otrok. Ale tato bída učinila z nich nejhroznější lupiče celé Sahary, tak že při své bojovnosti jsou velmi nebezpečnou překážkou francouského postupu v Sahaře. Na jihu nyní Francouzové je odrazili od Timbuktu, na sev. zabrali proti nim oasu Tuát. K jejich odporu mnoho přispívá sice muhammedanismus, ale ve skutečnosti nejsou nikterak horlivými vyznavači islámu, neboť se ani nemodlí ani nevykonávají nařízených obřadů. Řeč Tuáríkovéků tamášek jest berberská prostá všech arabských příměsků. Píší zvláštní abecedou, kterou popsány jsou mnohé skály a architektonické památky. Za předky Tuáríkovéků jsou pokládáni Gaetulové a Garamanti. Srv. Duveyrier, Les Touaregs du Nord (Pař., 1864); Bissuel, Les Touaregs de l'Ouest (Alž., 1888); Hourst, Sur le Niger et au pays des Touaregs (Pař., 1898); Fermé, Le Touareg (t., 1900); Dex, Au pavs des Touaregs (t., 1901); Fourreau, Ma mission chez les Touaregs (»Tour du Monde«, 1895); Fourreau-Lamy, Mission d'Alger au Tchad (Pař., 1902); King, A search for Masked Tawareks (Lond., 1903).

Související hesla