Turecko

, Turecká republika, turecky Türkiye Cumhuriyeti – stát v západní Asii a jihovýchodní Evropě mezi Černým a Středozemním mořem; 779 452 km2, 63,5 mil. obyvatel (1998), hustota zalidnění 81 obyv./km2, hlavní město Ankara (2,9 mil. obyvatel, 1997); úřední jazyk turečtina, měnová jednotka 1 turecká lira (TRL) = 100 kurušů. Administrativní dělení: 79 provincií. – Malá evropská část Turecka je oddělena od asijské části úžinami Bospor a Dardanely a Marmarským mořem. Asijská část je převážně hornatá. Nad pobřežím Černého moře vystupuje Pontské pohoří (Kaçkar Daği, 3 937 m n. m.), na východě seismicky aktivní Arménská vysočina (Velký Ararat, 5 165 m n. m.), podél jižního pobřeží se táhne horská soustava Taurus (Erciyes Daği, 3 916 m n. m.). Vnitrozemí zaujímá Anatolská plošina (900 – 1 200 m n. m.). Západní část pobřeží je členitá; většina ostrovů však patří Řecku. Na východě horní toky řek Eufratu a Tigridu, další řeky tečou do Černého moře (Kızılırmak) a Středozemního moře (Ceyhan, Seyhan, Menderes, v evropské části Marica). Četná jezera, největší Van (3 738 km2, slané) a Tuz. Podnebí je u pobřeží teplé středomořské, ve vnitrozemí suché kontinentální, v horách drsné studené. Rostlinstvo středomořské, ve vnitrozemí stepní až polopouštní. Listnaté lesy. – Obyvatelstvo tvoří Turci (70 %, 1990), na východě Kurdové (asi 20 %). Náboženství muslimské (99 %, 1992, z toho 80 % sunnité). Přirozený přírůstek obyvatel 1,5 % ročně (1998). Střední délka života mužů 70 let, žen 74 let (1996). Negramotnost 18 % (1995). Urbanizace 64 % (1997). Asi 3 mil. Turků pracují v zahraničí. – Zemědělsko-průmyslový stát s významný těžbou surovin. Hrubý domácí produkt 3 130 USD/obyv. (1997). Z ekonomicky aktivních obyvatel pracuje 40 % v zemědělství, 25 % v průmyslu (1997). Obdělává se 35 % plochy, louky a pastviny pokrývají 16 %, lesy 27 % území. – V zemědělství převládá rostlinná výroba. Pěstuje se zejména pšenice (21,0 mil. t, 1998, 8. místo na světě), ječmen (8,0 mil. t), cukrová řepa (16,2 mil. t, 6. místo na světě), brambory (5,0 mil. t), olivy (450 000 t, jeden z nejvýznamnějších světových producentů), vinná réva (3,65 mil. t, 5. místo na světě), luštěniny, ovoce, zelenina, slunečnice, bavlník (750 000 t vlákna, 6. místo na světě), tabák. Chov ovcí (33,1 mil. kusů, 1997, 7. místo na světě) a skotu (11,6 mil. kusů). Rybolov (556 000 t, 1993). – Těží se hnědé a černé uhlí (dohromady 56,1 mil. t, 1997), železná ruda, chrom (1,05 mil. t, 3. místo na světě), měď, mangan, sůl, fosfáty, magnezit. Průmysl textilní (oděvy, kožené výrobky, koberce), potravinářský, hutnický, strojírenský, chemický. – Relativně kvalitní pozemní dopravní síť. Významná námořní trasa úžinami Bospor a Dardanely; hlavní přístavy İstanbul a Izmir. Rozvinutý cestovní ruch; 9,8 mil. zahraničních návštěvníků ročně (1998), příjmy z mezinárodního cestovního ruchu 7,2 mld. USD (1998). – Malá Asie byla centrem starověkých civilizací; ve 3. tis. – 12. stol. př. n. l. Trója, 1650 – 1200 př. n. l. chetitská říše, v 8. – 6. stol. př. n. l. Frýgie, Lýdie a řecká kolonizace na západním pobřeží. V 6. stol. – 333 př. n. l. součást perské říše, dobyta Alexandrem III. Velikým, stala se součástí helénistických států, které byly postupně připojeny k římské říši. 330 císař Konstantin Veliký založil nové síldelní město Konstantinopol (Cařihrad). 395 – 1453 byl Konstantinopol hlavním městem východořímské a byzantské říše. 1071 Byzanc poražena seldžuckými Turky, kteří osídlili Anatólii a vytvořili rúmský sultanát (1077 – 1307) a stát Karamanovců (1256 – 1483). 1281 – 1300 se osamostatnil turecký stát emíra Osmana. Ve 14. – 15. stol. osmanští sultáni ovládli Malou Asii a Balkán, zničili byzantskou říši a 1453 dobyli Cařihrad (İstanbul), který se stal hlavním městem Osmanské říše. Říše v 16. stol. dosáhla vrcholu. Od 18. stol. v souvislosti s východní otázkou začal její rozklad. Po porážce v 1. světové válce turecká národně osvobozenecká válka 1919 – 22 zabránila rozdělení Turecka. V roce 1923 byla vyhlášena Turecká republika; prvním prezidentem se stal Atatürk, jenž zahájil éru reforem. V roce 1945 prezident Inönü zavedl pluralitní demokracii, 1952 se Turecko stalo členem NATO. Po vojenských převratech 1960, 1971 a 1980 byla parlamentní demokracie obnovena. V 90. letech 20. stol. byla turecká politika určována nelepšícími se vztahy s Řeckem; snahou o zahájení jednání o vstupu Turecka do EU; navázáním vojenské a hospodářské spolupráce s Izraelem; kritikou evropských států za porušování lidských práv při bojích vládních jednotek proti kurdským separatistům; a pokusy některých částí turecké společnosti o islamizaci Turecka. – Turecko je nezávislá republika. Hlavou státu je prezident, kterého volí parlament ze svého středu na 7 let. Zákonodárným orgánem je jednokomorové Velké národní shromáždění (550 členů, funkční období 5 let). Výkonná moc je v rukou prezidenta a vlády v čele s předsedou. Poslední parlamentní volby se konaly v dubnu 1999. Prezident Ahmet Necdet Sezer (* 13. 1. 1941).

Tabulka: Turecko- Predstavitele
SULTÁNI OSMANSKÉ ŘÍŠE
Osmanská dynastie
1281 – 1324 Osman I.
1326 – 1359 Orhan
1359 – 1389 Murad I.
1389 – 1402 Bayezid (Bajezid) I.
1402 – 1413 interregnum
1413 – 1421 Mehmed I.
1421 – 1451 Murad II.
1451 – 1481 Mehmed II.
1481 – 1512 Bayezid (Bajezid) II.
1512 – 1520 Selim I.
1520 – 1566 Süleyman (Sülejman) I.
1566 – 1574 Selim II.
1574 – 1595 Murad III.
1595 – 1603 Mehmed III.
1603 – 1617 Ahmed I.
1617 – 1618 Mustafa I.
1618 – 1622 Osman II.
1622 – 1623 Mustafa I.
1623 – 1640 Murad IV.
1640 – 1648 Ibrahim
1648 – 1687 Mehmed IV.
1687 – 1691 Süleyman (Sülejman) II.
1691 – 1695 Ahmed II.
1695 – 1703 Mustafa II.
1703 – 1730 Ahmed III.
1730 – 1754 Mahmud I.
1754 – 1757 Osman III.
1757 – 1773 Mustafa III.
1773 – 1789 Abdülhamid I.
1789 – 1807 Selim III.
1807 – 1808 Mustafa IV.
1808 – 1839 Mahmud II.
1839 – 1861 Abdülmecid I.
1861 – 1876 Abdülaziz
1876 Murad V.
1876 – 1909 Abdülhamid II.
1909 – 1918 Mehmed V.
1918 – 1922 Mehmed VI.
PREZIDENTI
1923 – 1938 Atatürk (Mustafa Kemal Paša)
1938 – 1950 Ismet Inönü (Mustafa-Ismet paša)
1950 – 1960 Celâl Bayar
1960 – 1966 Cemâl Gürsel
1966 – 1973 Cevdet Sunay
1973 – 1980 Fahri Korutürk
1980 Isan Sabri Caglayangil (úřadující)
PŘEDSEDA RADY NÁRODNÍ BEZPEČNOSTI
1980 – 1982 Kenan Evren
PREZIDENTI
1982 – 1989 Kenan Evren
1989 – 1993 Turgut Özal
1993 Husamettin Cindoruk (úřadující)
1993 – 2000 Süleyman Demirel
od 2000 Ahmet Necdet Sezer
PŘEDSEDOVÉ VLÁDY
1923 – 1924 Mustafa Ismet paša (od 1934 Ismet Inönü)
1924 – 1925 Ali Fethi Bej
1925 – 1937 Mustafa Ismet paša (od 1934 Ismet Inönü)
1937 – 1939 Mahmud Celal Bayar
1939 – 1942 Rafik Saydam
1942 – 1946 Sükrü Saraçoglu
1946 – 1947 Recep Peker
1947 – 1949 Hasan Saka
1949 – 1950 Semsettin Günaltay
1950 – 1960 Adnan Menderes
1960 – 1961 Fahri Özdilek (úřadující)
1961 – 1965 Ismet Inönü
1965 Suat Hayri Ürgüplü
1965 – 1971 Süleyman Demirel
1971 – 1972 Nihat Erim
1972 – 1973 Ferit Melen
1973 – 1974 Naim Talu
1974 Bülent Ecevit
1974 – 1975 Sadi Irmak (úřadující)
1975 – 1977 Süleyman Demirel
1977 Bülent Ecevit
1977 – 1978 Süleyman Demirel
1978 – 1979 Bülent Ecevit
1979 – 1980 Süleyman Demirel
1980 – 1983 Bülent Ülüsü
1983 – 1989 Turgut Özal
1989 – 1991 Yildirim Akbulut
1991 Mesut Yilmaz
1991 – 1993 Süleyman Demirel
1993 Erdal Inönü (úřadující)
1993 – 1996 Tansu Cillerová
1996 Mesut Yilmaz
1996 – 1997 Necmettin Erbakan
1997 – 1999 Mesut Yilmaz
od 1999 Bülent Ecevit
 
Související hesla